Veltruský park si projeďte na kole, cestou do Prahy kopec nepotkáte

Občas se člověku na kole prostě nechce šplhat do žádných kopců. Přesně pro takové dny je jako dělaný výlet kolem Vltavy, jehož cílem je krásný park zámku ve Veltrusích. Park plný různých tajemných či naopak krásně zdobných stavbiček, mostů a soch je veliký, takže kolo určitě oceníte i při samotné prohlídce. Kromě toho se projedete kolem několika technických zajímavostí: uvidíte umělý kanál propojující Vltavu s Labem a řeku překonáte po zdymadle i přes kubistický most.

Veltrusy

Hasištejn kdysi strážil obchodní cestu do Německa, dnes shlíží na čoudící komíny elektrárny

Na ostrohu nad údolím Prunéřovského potoka nedaleko Chomutova stojí zřícenina hradu Hasištejn. Hrad vybudovaný na počátku 14. století měl velký strategický význam, protože chránil horské průsmyky, kterými vedly důležité obchodní cesty z Německa. Když vystoupáte na vyhlídkovou věž, překvapí vás dnes ale úplně jiný pohled, v podhradí se totiž nachází elektrárna Prunéřov s obrovskými chladícími věžemi a vysokými komíny zahalenými v mraku kouře.

Hasištejn

Hamburk: Když přístav žije a staré se mísí s novým

Hamburk je přístav, který sice nemá moře, Labe je tu ale tak široké a hluboké, že stokilometrovou vzdálenost od Severního moře zdolají i velké zaoceánské lodě. V minulosti tak hanzovní obchod dělal z Hamburku jedno z nejbohatších měst Německa. Staré město je protkané kanály, stejně jako staré doky, které se postupně mění na moderní kanceláře či muzea a přímo na břehu Labe na ně navazuje čtvrť moderních budov zakončená letos otevřeným novým symbolem Hamburku: Labskou filharmonií.

Hamburk

To by Krčín koukal! Třeboňsko dnes místo rybářů obsadili cyklisté

Obrovské vodní plochy, mlhy nad rovinatými loukami a sem tam krásně zachovalý statek s typickou bránou. Kraj okolo Třeboně za své specifické kouzlo vděčí Rožmberkům, kteří zde nechali postavit nejrozsáhlejší síť rybníků v Čechách. Dnes tu ale spíš než rybáře potkáte spousty cyklistů, nebojte se proto vyrazit mimo sezonu, klid na opuštěných hrázích stojí za to. Třeba cestou mezi Chlumem a Třeboní, kdy se projedete po hrázích obklopených z obou stran vodou, objedete Rožmberk i Svět, prohlédnete si třeboňský zámek i Rožmberskou hrobku a na Zlaté stoce uvidíte akvadukt, který umožňuje křížení dvou kanálů.

Třeboňsko

Na kole okolo mlýna u Příčov, jehož soukolí už se dávno netočí

V mírně zvlněné krajině kolem Sedlčan je toho k vidění mnoho. Vyrazíte-li sem na bicyklu, můžete propojit prohlídku města hermelínu s návštěvou tajemné zříceniny větrného mlýna v Příčovech a ještě se podívat po kraji z rozhledny s poetickým názvem Drahoušek.

Sedlčansko

Když si chcete únětické pivo zasloužit: Pořádná procházka z Kralup přes Budeč a Okoř

Cestou z Kralup podle Zákolanského potoka si prohlédnete románskou rotundu Přemyslovců v Budči  i slavnou zříceninu hradu Okoř a na závěr vás pak čeká zasloužená odměna: vynikající pivo z pivovaru v Úněticích. Výlet je vhodný spíše pro zdatnější turisty, i oni ale po dvaceti pěti kilometrech jistě do pivovaru dorazí pořádně žízniví. A kdo si chce trasu zkrátit, popojede vlakem až do Zákolan, které jsou mimochodem rodištěm Antonína Zápotockého.

Okoř

Kostel v Prachové se pomalu obrací v prach

Zdálky vypadá kostel na návrší nad silnicí mezi Hrušovany a Encovany snad jen trošku opuštěně a zanedbaně, když se ale vydáte po polní cestě až k jeho věži, zjistíte, jak moc na něm zapracoval zub času. Lodi kostela už dávno chybí střecha a proti nebi se tak už spolu s věží tyčí jen dvě osamělé klenby. Kdysi tu přitom stávala celá vesnice jménem Prachová, která ale zanikla už za husitských válek.

Prachová

Milovicemi se místo tanků prohání kočárky i divocí koně, vojenskou minulost hledejte pod zemí

Milovice jsou známé především jako bývalý vojenský prostor. Ten vznikl už za Rakousko-Uherska v roce 1904 a od té doby zažil působení několika armád, měnila se jeho rozloha i pojmenování. Po roce 1968 žilo v Milovicích více než sto tisíc sovětských vojáků i s rodinami. V té době se Milovice změnily v malou ruskou enklávu včetně veškerých představitelných služeb. Zatím největší změna přišla 19. 6. 1991 s odchodem posledního sovětského vojáka, od té doby se Milovice postupně stávají místem příjemného bydlení v dosahu Prahy a dnes tu žijí hlavně mladé rodiny s dětmi. Pokud chcete vidět některý z pozůstatků vojenského prostoru, neváhejte proto příliš dlouho, jednotlivé stavby totiž mizí doslova před očima.

Milovice

Nalaďte se na Cukrák: Od černošických vil na výlet k vysílači

Nalaďte se na architektonickou notu i výlet do přírody. Obojí najednou totiž zažijete, pokud se vydáte z Černošic plných honosných vil až na k vysílači Cukrák, odkud proudí televizní signál do celé Prahy. Do Černošic utíkali bohatí Pražané od ruchu města už na počátku dvacátého století a během pár desítek let tu vyrostly stavby významných architektů Jana Kotěry, Františka Roitha či Jaroslava Fröhlicha. A přestože dnes vypadají lány vil a domků v okolí Černošic téměř nekonečně, stačí vystoupat z údolí Berounky pár kilometrů dál a cestou k televiznímu vysílači na Cukráku vás čeká hezká procházka lesem.

Cukrák

Opuštěná teplárna kdysi vyhřívala radiátory pražských domácností, dnes láká milovníky romantického chátrání

Teplárna na hnědé uhlí zásobovala mezi lety 1961 a 1994 teplem celkem velkou část Prahy. Osudnou se jí stalo to, že hodně znečišťovala ovzduší, proto byla nahrazena novou teplárnou na zemní plyn. Dnes je areál teplárny opuštěný a impozantní budova postupně chátrá. Přesto je v ní toho hodně k vidění, zachovala se i značná část technologie a potemnělé industriální prostory mají své nezaměnitelné kouzlo.

Plynárna Veleslavín

To nejsou nory Králíků! Orlické hory jsou provrtané bunkry

Malé bunkříky i obrovské tvrze, v Orlických horách najdete úplně nejhustší síť českého pohraničního opevnění. Dobrým výchozím bodem toulání po kopcích mezi vojenskými stavbami jsou Králíky, v jejichž okolí najdete hned tři velké tvrze: Boudu, Adama a Hůrku. Králíky ale zaujmou nejen milovníky vojenské historie: k návštěvě láká i klášter, který na město shlíží z nedalekého vrcholu, a pokud máte rádi procházky přírodou a převýšení se nebojíte, jsou pro vás Králíky a celé Orlické hory ideálním cílem…

Králíky

Do Svatého Jana pod skálu i na skálu za poustevníkem Ivanem

Kapličku nad skalnatým údolím na půl cesty mezi Berounem a Karlštejnem možná znáte, ve Svatém Janu se ale rozhodně vyplatí sestoupit i pod skálu. Najdete tu komplex bývalého benediktinského kláštera s kostelem Narození svatého Jana Křtitele, který skrývá do skály vytesanou jeskyni, v níž se ukrýval první český křesťanský poustevník svatý Ivan.

Svatý Jan pod skalou

Nahlédněte do rozmláceného kostela ve vesnici, která zmizela

Barokní kostel svatého Jana Nepomuckého je magické místo, které je právě v tom správném stadiu chátrání, kdy už nemáte obavy o jeho budoucnost, přesto ale ještě zbývá dost prostoru pro fantazii a dobrodružné zkoumání. Kostel je jedinou památkou na zaniklou ves Vrchní Orlice, která se nacházela mezi Neratovem a Bartošovicemi v Orlických horách. Do té doby prosperující vesnice Vrchní Orlice byla po odsunu původního německého obyvatelstva po druhé světové válce srovnána se zemí.

Kostel ve Vrchní Orlici

Tajemství skryté pod Radobýlem: Ruiny zámečku Pfaffenhof i tajná nacistická továrna

Na okraji Litoměřic pod vrchem Radobýlem stávala kdysi krásná vila rodiny Pfaff. Dnes se ruinou prohání jen vítr a sem tam nějaký zvědavec, který si někdejší honosné interiéry může představit jen ve své fantazii, stejně jako příběhy mnohem děsivější, které vila pamatuje z dob druhé světové války. Tehdy v zámečku sídlilo velitelství SS spojené s tajnou továrnou Richard v nedalekých vápencových dolech.

Pfaffenhof

Matera: skalní město duchů a turistů

Stará Matera byla městem vytesaným do skály. Dnes je to ale také město duchů, ve kterém, až na pár provozovatelů restaurací a penzionů pro turisty, nežijí žádní lidé. Obyvatelé skalních čtvrtí Sassi, které asi opravdu nebyly zrovna pohodlným místem k bydlení, totiž v poválečném období vysídlila italská vláda. Po pár desítkách let pak bylo rozhodnuto, že tato unikátní připomínka života jako před staletími zůstane zachována, a tak je dnes z celých ulic skalních obydlí jeden veliký skanzen.

Matera

Za Santiniho magickou pětkou na Zelenou horu

Chrám Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou je magickým místem, které nezapře svého geniálního autora, architekta vlašského původu Jana Santiniho Aichela. Stavba je charakteristická dynamickým pojetím založeným na pěticípém půdorysu a vzájemných průnicích hmot. Tvary chrámu prý dokonce připomínají fraktály, specifické geometrické útvary objevené až o staletí později.

Zelená hora u Žďáru nad Sázavou

Brána do nebes se otevírá kamenným portálem v Předklášteří

Brána nebes, to znamená název kláštera Porta coeli v jihomoravském Tišnově. Dominantou areálu kláštera je goticko-románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie, která na první pohled zaujme unikátním gotickým portálem zdobeným postavami apoštolů, ale i dalšími rostlinnými i zvířecími motivy.

Porta coeli

Za secesí na sever do Rigy

Pokud si myslíte, že cestou na sever můžete potkat jen sychravo a nudu, Riga vás vyvede z omylu. Historické centrum je plné malebných uliček a v létě tu můžete pozorovat výstavné měšťanské domy i kamenné kostely z pohodlí příjemné zahrádky jedné z mnohých kaváren a hospůdek. Opravdový klenot se ale skrývá kousek dál od centra, kde se nachází čtvrť plná zdobných secesních činžáků. Secesních budov je v Rize přes sedm stovek, spolu s Prahou a Vídní vůbec nejvíc na světě.

Riga

Do bunkru ani ne? V Anníně změníte názor!

Podívat se do opravdového plně vyzbrojeného bunkru se můžete v podhůří Šumavy. Objekt lehkého opevnění nedaleko Annína rekonstruuje skupina nadšenců, kteří ho zároveň několikrát za rok otevírají návštěvníkům, jimž zároveň převlečeni v dobových uniformách poskytnou podrobný výklad. Muzeum se skládá z jedné kompletně zrekonstruované dvoustřílnové pevnůstky, dvou bunkrů v rekonstrukci a řopíku rozstřeleného Němci za druhé světové války.

Bunkr v Anníně

Uličkami starého Tallinnu až na ponorku či ledoborec

Tallinn je městem na břehu moře, kde se můžete procházet středověkými uličkami, obdivovat domy obchodníků z doby hanzy, nebo si sednout na některou z vyhlídek, koukat na daleký obzor a pozorovat lodě, které sem připlouvají hlavně z Finska. O životě na moři se ale v Tallinnu můžete dozvědět mnohem víc, v námořním muzeu v bývalém hangáru pro hydroplány se podíváte třeba do útrob ponorky, nebo na palubu i do podpalubí ledoborce.

Tallinn

V kapli Jana Nepomuckého u Lorety umí chátrání být krásné

V lese nedaleko obce Loreta u Klatov je ukryté místo tak tajemné a krásné, že byste to ani nečekali. Střechu sice barokní kaple svatého Jana Nepomuckého nemá, kruhový průhled do nebe je ale působivější než jakákoli kupole. Nezapomeňte se podívat ani pod nohy, cihly, po nichž chodíte, tu totiž nejsou náhodně. Dílo pojmenované Kapka aneb Hladina hloubky chátrající kapli dokonale doplňuje.

Loreta

Ferrarou ze středověku k renesančnímu ideálu

Severoitalské městečko nabízí poklidnou cestu časem ve stínu úzkých uliček i monumentálních staveb. Srdcem historické Ferrary je obrovský cihlový palác Castello Estense s nedalekou katedrálou. Opravdu speciální je ale čtvrť Addizione Erculea, která se doposud zachovala tak, jak ji naplánovali renesanční architekti. Mezi honosnými paláci vyniká Palazzo Diamanti, jehož fasáda vypadá, jako by byla celá tvořena z pečlivě vyřezaných drahých kamenů.

Ferrara

Ravenna: Krása složená z tisíců kostiček

Ravenna je městem raně křesťanských mozaik. Tato úžasná umělecká díla získala, když byla v pátém století hlavním městem Západořímské říše. Poté ale její význam upadal a dnes je Ravenna relativně ospalé městečko. Přesto rozhodně stojí za návštěvu, ostatně starokřesťanské kostely a baptisteria s bohatou mozaikovou výzdobou byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Ravenna

Po lesích kolem Lesa Království až na Zvičinu

Les Království je jedna z nejkrásnějších českých přehrad, kamenné věže v pseudogotickém stylu s červenou stříškou na hrázi připomínají spíše nějaký hrad, než technickou stavbu. Navíc se nachází v malebné krajině pozvolna se zdvihajících vrchů Podkrkonoší. Návštěvu přehrady tak rozhodně stojí za to spojit s výletem po okolních kopcích, třeba až k vrcholu Zvičina s neobvyklou otočnou rozhlednou.

Les Království

Závrať, kam se podíváš: Nebojte se výšek ani davů, Hruboskalsko za to stojí

Skalní město Hruboskalska mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála nedaleko Turnova je snad nejoblíbenějším cílem turistů v Česku. Pokud se vám ale podaří vyrazit mimo sezonu, ve všední den, nebo dokonce obojí, můžete se mezi vysokými skalami a strmými kaňony toulat skoro sami. A je se rozhodně na co dívat, skalních věží je tu přes 400 a nejvyšší z nich se tyčí až do výšky padesáti metrů.

Hruboskalsko

Tajemným pražským podzemím: V bunkru na Folimance by tisícovka lidí přežila tři dny

Dlouhé chodby, obrovské větráky a bedny plné plynových masek: prostředí jako z nějakého apokalyptického filmu najdete na hraně vyšehradského údolí. Bunkr Folimanka navíc není jen nějakou vzpomínkou na minulost, v případě nebezpečí by mohl do čtyřiadvaceti hodin poskytnout Pražanům bezpečný úkryt.

Bunkr Folimanka

Pekelný zápach i bublající bahno připomíná v rezervaci Soos sopečnou činnost

V přírodní rezervaci Soos nedaleko Františkových lázní najdeme jeden z mála důkazů sopečné činnosti v Česku. Asi nejvíc fascinující jsou bahenní sopky, které sice nejsou plné lávy, jejich bublání ale dává jasně najevo, že pod povrchem něco žije. Neméně zajímavá je i okolní pustá krajina sem tam porostlá trávou či nízkým křovím. A nezapomeňte ochutnat také některý z minerálních pramenů, které v Soosu vyvěrají.

SOOS

Za Cimrmanem do Podkrkonoší, na rozhlednu i na maják

Krajina na pomezí Jizerských hor a Krkonoš kolem obce Příchovice prý byla předobrazem bájného Liptákova a stopy českého génia Járy Cimrmana tu najdete dodnes. Výhledu na malebnou kopcovitou krajinu si užijete hned ze dvou rozhleden: zatímco Štěpánka shlíží na Kořenov už od devatenáctého století, Cimrmanův plán vystavět v podhorské krajině maják se splnil až před pár lety.

Kořenovsko

Nikaragua, veselý život pod sopkami

Nikaragua je – stejně jako sousední Kostarika – zemí, kterou je možné cestovat od sopky k sopce. Některé stále ještě chrlí pekelnou síru, jiné už dávno porostl prales a jejich krátery zaplnila veliká jezera. Za prozkoumání stojí i život pod vulkány, zážitkem přitom může být třeba jízda autobusem, nebo nákup na tržišti. A taky jídlo, ať už jde o výborné batidos, tedy čerstvé ovocné šťávy v téměř nekonečných kombinacích, nebo grilované maso doplněné všudypřítomnou směsí rýže s fazolemi a smaženými banány.

Nikaragua

Kostarickými pralesy až na kávovou plantáž

Už Kryštof Kolumbus nazval Kostariku bohatým pobřežím a dodnes se tato středoamerická země může chlubit krásnou nedotčenou přírodou – od nádherných pláží a divokých mangrovových porostů na pobřeží až po pralesy a sopky. Deštné lesy jsou plné různých zvířat od motýlů, žab, ještěrek či hadů, přes neuvěřitelné množství ptáků až po opice, lenochody či krokodýly. Hory na severu Kostariky zase pokrývají mlžné pralesy s tajemnou atmosférou a obrovskými mechem a kapradinami porostlými stromy.

Kostarika

Pardubicím melou automatické mlýny pomalu, ale do krásy

Gočárovy automatické mlýny, Janákovo rondokubistické krematorium či Machoňova obchodní pasáž lákají do Pardubic za architekturou počátku dvacátého století. Zároveň jsou Pardubice zajímavé i pro milovníky staveb o mnoho starších, kteří ocení třeba opevněný zámek nebo malebné náměstí zakončené vysokou věží Zelené brány. Pardubický stavební boom ale trvá dodnes a časem tak vznikla setkání staveb nutící minimálně mírně pozvednout obočí, stejně tak jako otázka, co s některými cennými památkami, které už dnes neslouží svému účelu.

Pardubice

Tajemná Boreč: Dým z ní stoupá, sopka to ale není

Vrch Boreč v Českém středohoří, který bývá přezdíván česká sopka, ve skutečnosti žádnou sopkou není, přesto tu v zimě můžete pozorovat neobvyklé přírodní divadlo. V zimě z něj totiž stoupá teplá pára a na zahřátý vrchol kopce na rozdíl od okolí nepokrývá sníh. Celý jev je způsobený tím, že v létě kopec protkaný sítí puklin funguje jako tepelný akumulátor a v zimě se pak v těchto puklinách ohřívá vzduch, který stoupá vzhůru, kde je pozorovatelný právě v podobě páry nad nikdy nezamrzajícími výduchy.

Boreč

Norsko, cesta o jednu roční dobu zpátky

Jižní část Norska, to nejsou jen všudypřítomné fjordy, ale i vysoké hory s ledovými jezery a sněhovými poli, která obývají losi i sobi Jsou to i malebná údolí provrtaná tunely, neuvěřitelně vysoké vodopády, nebo náhorní plošina Hardangervidda s bažinami, prudkými potoky a divokou přírodou. A také historické hanzovní město Bergen, rybářská městečka na březích fjordů a tradiční severská dřevěná architektura, která překvapí travou porostlými střechami.

Norsko

Zpátky na Brdy! Toulejte se divočinou i mezi bunkry

Prvního ledna se Brdy po letech existence vojenského prostoru otevřely turistům, hned další den i přes mrazivé počasí nalákaly desítky zvědavců. A bylo na co se koukat, hluboké brdské lesy pokryla kouzelná námraza, na neznačených a v lese místy mizejících cestičkách přišla po letech ke slovu buzola a úplně největším lákadlem byly určitě bunkry, které je možné prozkoumat od sklepení až po masivní litinové zvony.

Brdy

Ostravou od uhlí přes sorelu až na vrcholek vysoké pece

Prohlídka kdysi hornického města Ostravy může být pořádné dobrodružství. Podíváte se třeba na vrcholek vysoké pece a ještě o kousek výš, nebo klidně i dolu do dolu. Rychlý rozvoj těžby uhlí navíc v poválečných letech přinesl potřebu ubytovat obrovské množství lidí a tak v ostravské části Poruba vzniklo unikátní architektonické dílo – město ve městě ve stylu socialistického realismu. Komu by to nestačilo, může se vypravit na nejvyšší radniční věž v Česku, haldu, která dodnes uvnitř doutná, nebo třeba na most, který hlídá tank.

Ostrava

Čertovy hlavy: Po stopách Václava Levého po tom pravém Kokořínsku

Skály Kokořínska jsou krásné sami o sobě, v okolí vesnic Liběchov a Želízy u Mělníka ale můžete mít snadno pocit, že vás pozorují. V leckteré skále je totiž vytesaný obličej, jinde zvíře, nebo nějaká mytická postava z českých dějin. To vše je dílem jediného člověka, kuchaře na liběchovském panství a později jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 19. století Václava Levého.

Čertovy hlavy

Bruggy a Gent: Kolem kanálů za větrnými mlýny i čokoládovými pralinkami

V historickém centru belgického městečka Bruggy se střídají úzké uličky středověkého rázu s kanály, díky kterým se městu přezdívá Benátky severu. Atmosféru Brugg dotváří čtyři větrné mlýny, které stojí v parku na kraji města. Neméně idylické centrum s kanály má i o něco větší Gent s impozantním hradem na soutoku řek Leie a Lieve. V Belgii ale nepřijdou zkrátka ani gurmáni, milovníci čokolády ochutnají všelijaké druhy pralinek a nemenší je výběr piva – ale pozor, každý z více než šesti set druhů belgického piva patří jedině do té správné sklenky.

Bruggy

Po černém Kladně, dříve než spadne

V průmyslovém areálu bývalé Vojtěšské huti jen pár kroků od centra Kladna se lehce propadnete do nějakého postapokalyptického filmu. Torza starých pecí, koksoven a skladů rudy se tu volně prolínají s novými průmyslovými provozy a nad tím vším prochází vysuté těleso vlečky. Vysoké ploty skladů a továren tak střídají volně přístupné ruiny, a kdo překoná strach z rozpadajících se schodů a temných děr sklepů, může se těšit na opravdu silný zážitek. Ale pozor, ne všechny stropy jsou pevné a hlubiny zásobníků opravdu hluboké.

Kladno

Vídní na sídliště a na nádraží místo na Sachr

Vídeň není jen městem císařovny Sisi, honosných paláců, vídeňského řízku a Sachrova dortu. Je to také živá metropole, která se v průběhu času plní stavbami, často odvážnými, inovativními a občas v až neuvěřitelné velikosti. S rozsáhlou bytovou výstavbou ve Vídni začali v meziválečném období, kdy vznikl třeba komplex sociálních bytů Karl Marx Hof. Na sídlišti Alt-Erlaa zase zjistíme, že i paneláky mohou být estetickým a zároveň pro lidi příjemným způsobem bydlení. Ve Vídni si ale poradili i s konverzí nevyužitých průmyslových objektů a v bývalých plynojemech tak vzniklo místo pro zábavu, nákupy i bydlení. A na závěr bychom neměli zapomenout ani na vídeňské hlavní nádraží, které je důstojnou moderní branou Vídně.

Vídeň

Zvířetice: Máchova romantika i statečná kachna

Zvířetice jsou jedním z těch hradů, které jsou dostatečně pobořené k vytvoření romantické atmosféry a zároveň dostatečně zachovalé, aby na nich stále ještě bylo co k vidění. Ostatně Zvířetice lákaly poutníky už od dob Karla Hynka Máchy a oblíbeným cílem výletníků zůstávají dodnes. Hrad v údolí řeky Jizery má navíc výhodu v tom, že ho můžete vidět z nadhledu, který nabízí jeho z víc než třicet metrů vysoká věž.

Zvířetice

Co by bylo, kdyby Želivky nebylo

Kostel, kašna, socha Panny Marie a hřbitov, to je vše, co zbylo z městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, která zmizela v sedmdesátých letech pod hladinou přehrady Želivka, která je největším zásobníkem pitné vody pro Prahu. Přesněji řečeno, pod hladinou by dnes byla jen dolní část městečka, které ale bylo se zemí srovnané celé, protože by leželo v přísně střeženém ochranném pásmu nádrže. Okolí přehrady je kromě zaniklých obcí plné také zajímavých technických a dopravních staveb, od zaniklých mostů, které mizí ve vodě přehrady, po dvoupatrový most, v jehož vrchním patře vede dálnice D1 a pod ní na původním mostě silnice třetí třídy.

Želivka

Morava mystická: Ruiny kláštera Rosa Coeli

Z kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích se do dneška zachovaly jen obvodové zdi, na atmosféře mu to ale rozhodně neubírá. Spíš naopak, do výšky se tyčící stěny kostelních lodí působí vysloveně tajemně a břečťanem porostlý rajský dvůr člověka rázem přenese někam do opuštěného toskánského venkova.

Rosa Coeli

Kyselka včera a dnes: záchrana lázní za minutu dvanáct

Při pohledu na některá místa člověk snadno přestane věřit, že je bude ještě někdy možné zachránit. Přesně v takovém stavu byly při mé první návštěvě v roce 2011 i lázně Kyselka v malebném údolí Ohře jen pár kilometrů od Karlových varů. Už tehdy se sice mluvilo o nadšencích, kteří chtějí Kyselce vrátit život, lázeňské budovy ale zatím tiše chátraly. Snad jedinou výhodou bylo, že se zvídavý a trochu drzý turista v té době dostal do míst, která už ve stejně tajemné podobě neuvidí. O dva roky později nás sice zástupci obecně prospěšné společnosti provedli několika intenzivně opravovanými budovami, celkový pohled na lázeňské městečko byl ale stále bezútěšný. O to větším překvapením byla letošní návštěva, zvláště pak když prvním domem, který vítá příchozí od Radošova, je obytný dům Stallburg, který doslova září novotou.

Kyselka v roce 2015

Valdek: Zřícenina, která střeží vojenský prostor Brdy

Už od třináctého století stojí v lesích uprostřed Brd hrad Valdek. Postavit ho dal rod Buziců, v 15. století byl nějakou dobu i v držení krále Václava IV. a už od počátku 17. století pustl. Zásadní ránu mu ale zasadilo až století dvacáté, kdy se Brdy změnily v jeden obrovský vojenský prostor a dostat se k hradu tak bylo prakticky nemožné. Až posledních několik let se začal vojenský prostor pomalu otevírat lidem a na Valdek tak bylo možné legálně zajít alespoň o víkendech. Auta sem ale stále nesmí a hrad se tak stává ideálním cílem pěších nebo cyklistických výletů.

Valdek

Tajemné ruiny v krušnohorských lesích skrývají cín i příběhy válečných zajatců

Tajemné ruiny továrny Sauersack na zpracování cínu v lesích Krušných hor dnes lákají k dobrodružným objevitelským výpravám, mají za sebou ale dramatickou minulost. Průmyslové zpracování cínu tu totiž ve velkém rozjeli za druhé světové války Němci, kteří k těžké práci využívali válečné zajatce.

Rolava

Normandská fascinace mořem

Vysoké rozeklané útesy, dlouhé oblázkové pláže, živé přístavy i malebná lázeňská městečka, to vše je pobřeží francouzské Normandie. Z Paříže to sem nebylo daleko a tak sem už dávno začala vyrážet francouzská smetánka, šlechtici si na pobřeží stavěli svá sídla v rozlehlých zahradách a malíři se zase snažili zachytit dramatické proměny pobřežních útesů v průběhu denních dob i ročních období.

Normandie

Na rozhledně Špulka neztratíte nit, ale hlavu

Benešovsko se rozhodlo ukázat jako turisticky přívětivý region a podařilo se jim to vskutku s rozhledem. Výsledkem je totiž nová rozhledna Špulka, která se dokonce stala českou rozhlednou roku 2014. Rozhledna vyrostla na vrchu Březák nedaleko Lbosína na místě, kde do šedesátých let stála dřevěná triangulační věž. Nová věž ze dřeva a oceli je věrná svému názvu a opravdu má tvar špulky, díky němuž se okraje vyhlídkové plošiny ve výšce 30 metrů tak trochu vznáší, což je o to dobrodružnější, že je skrze podlahu plošiny vidět dolů. Kdo se kromě výhledů na okolní krajinu podívá i pod vlastní novy, uvidí navíc pod rozhlednou vydlážděnou mapu okolních obcí, které se zasloužily o její vznik.

Rozhledna Špulka

Sicilská cesta časem od antiky k barokní nádheře

Itálie má jednu zvláštní vlastnost, čím víc člověk míří na jih, tím jsou její dobré i špatné vlastnosti koncentrovanější: doprava je čím dál bláznivější, lidé přátelštější a chuť kafe, zmrzliny či pizzy neodolatelnější. A kam zamířit víc na jih než na Sicílii? Tímto ostrovem navíc prošla historie a tak se můžete jeden den procházet mezi řeckými chrámy, další strávit v římské vile, úzkých uličkách středověkého městečka, nebo žasnout nad zdobností barokních chrámů.

Sicílie

Země se otevírá na Etně

Na Etně, která je se svými 3 350 metry nejvyšší evropskou sopkou, je setkání s živly téměř až pekelnými opravdu blízké. Že je toto místo opravdu výjimečné, napoví už měsíční krajina na úpatí hory, které je pokryté lávovými poli, jen občas porostlými kvetoucím keřem nebo nízkou skalničkou. Nahlédnutí do pekelné brány si člověk musí zasloužit prudkým výstupem sluncem rozpáleným lávovým polem, odměna ale stojí za to: nad čoudícím kráterem se vznáší zápach síry a dává jasně vědět, že tahle sopka vyhaslá rozhodně není.

Etna

Středověk žije v údolí Seiny

Výška až skoro do nebe a věžiček, fiálek, reliéfků a dalších báječných detailů tolik, až z toho oči přechází…přesně tak si to snad přáli středověcí stavitelé a přesně taková je i katedrála v Rouen. Vlastně je taková i katedrála v leckterém maličkém městečku v údolí Seiny a jistě takové za svých lepších časů bývalo i opatství v Jumiéges. Z toho se do dneška sice dochovaly jen ruiny, jsou to ale ruiny impozantní svou velikostí a středověk z nich doslova dýchá.

Rouen

Nad Dobříví hřmí staří dobří kováři

Kola vodního hamru v Dobřívě na hranici brdských kopců se dodnes točí, výhně žhnou a kovářští mistři návštěvníky zasvětí do výroby kovových předmětů v době, kdy ještě výrobky nerostly na pultech supermarketů. Ostatně, tušili jste, jak vzniká třeba taková lopata?

Dobřív

Vařit je na Roupově stále kde, přestože z něj nezbylo skoro nic

Na zříceninách se zachovalo ledacos, tu je dominantou věž, jinde brána nebo příkop. Úplně jinak je to ale na Roupově nedaleko Přeštic na jižním Plzeňsku. Ze zříceniny hradu se tu jako jediná nepoškozená část zachoval komín, respektive dymník, tedy vysoký komín odvádějící kouř rovnou z celé místnosti, jak zjistíme, když prozkoumáme zdejší zachovalou černou kuchyni.

Roupov

Ve Zlíně líně za prací obuvníků i architektů

Při pohledu ze zlínského Baťova mrakodrapu, takzvané Jednadvacítky, to vypadá, jako by Baťa ve Zlíně sekal domky jako cvičky. To ale není tak úplně pravda, stačí sjet slavným Baťovým výtahem s pracovnou a vyrazit do některé z obytných čtvrtí a hned je jasné, že domky sice mají jednotný styl, ve skutečnosti jsou ale různorodé jak svou architekturou, tak i tím, jak s nimi nakládají dnešní majitelé. Ale vezměme to od začátku, srdcem Zlína je totiž náměstí práce, jehož název je při pohledu na život baťovských dělníků docela příhodný.

Zlín

Helfštýn: Hrad, který byste dobývat nechtěli

Když výlet, tak na hrad…ideálně tak trochu zřícený a pořádně veliký. Právě takový je moravský Helfštýn, který se čtyřmi nádvořími, šesti branami a systémem hradeb a valů z 18. století patří mezi největší hrady ve střední Evropě. Za svou impozantní velikost vděčí hrad hlavně častým přestavbám, původně byl totiž Helfštýn malým hrádkem, který založil na začátku 14. století loupeživý rytíř Friduš z Linavy.

Helfštýn

Krakovec: Zřícenina, kde je stále co objevovat

„Hradní zřícenina je jako polonahá ženská, stále je co objevovat,“ přivítal nás pan kastelán na Krakovci. A zrovna pro Krakovec tato pravda určitě platí, protože je zbořený tak právě akorát, aby se v něm dalo ledacos číst, jen se člověk musí pozorně koukat.

Krakovec

Kuks: Dokonalé sepětí krajiny, architektury a umění

Kuks a jeho okolí jsou ukázkou toho, že když se spojí mimořádný mecenáš s talentovaným umělcem, vznikne dílo, které ani po staletích neztrácí na své působivosti. Kuks je totiž neoddělitelně spojen s osobou jednoho z nejvzdělanějších šlechticů barokní doby s mimořádným citem pro umění, hraběte Františka Antonína Šporka. Špork zdědil, spolu s Lysou nad Labem, po svém otci také Hradiště nedaleko Dvora Králové, blízko něhož byl nalezen léčivý pramen a tak mohl začít příběh vzniku propracované kulturní krajiny s lázněmi a hospitálem. Kuks tak dodnes zůstává příkladem citlivého propojení krajiny, architektury a umění, a to i přesto, že se dneška všechny Šporkovy stavby nedožily.

Kuks

Barrandovské terasy, chátrající prvorepubliková krása nad Vltavou

Vznik Barrandovských teras byl projektem podnikatele Václava Havla, kterého při návštěve Ameriky v roce 1924 uchvátil vyhlídkový restaurant Cliff House na útesu nad Tichým oceánem v San Franciscu. Nápad přenesl hned na skalnatý ostroh nad údolím Vltavy na Barrandově. Projektem pověřil architekta Maxe Urbana, který navrhl celek kavárenských teras, podkovovitě a kaskádovitě rozložených nad skalnatou prohlubní, na jejímž dně bylo koupaliště s bazénem, trávníky ke slunění a pavilón šaten. Celému areálu dominovala kavárna a restaurace s proskleným sálem a 15 metrů vysokou vyhlídkovou věží. Výstavba kavárenských teras byla hotová v rekordním čase pouhých šesti měsíců a při otevření v září 1929 se přišlo podívat neuvěřitelných 50 000 Pražanů. Místo bylo oblíbené po celou dobu první republiky, kdy sem o víkendu pravidelně chodily tisíce návštěvníků. Šťastné období Barrandovských teras se poprvé narušilo v roce 1939 obsazení českých zemí německou armádou. Po válce se sláva teras na chvíli a v menší míře vrátila. Definitivní konec dobrých časů pak přišel v roce 1952, kdy byl celý komplex znárodněn a mělo tu vzniknout „rekreační centrum pro pracující lid“. Místo toho ale místo, příležitostně navštěvované spíš politiky, postupně chátralo, nejprve byl v roce 1982 uzavřen kdysi slavný Trilobit bar, později i samotná kavárna. Situaci nezachránilo ani prohlášení celého areálu restaurace i bazénu se skokanskou věží za kulturní památku v roce 1988 a přestože existují ambiciózní projekty na proměnu areálu teras v luxusní hotel, zatím tu přebývají jen bezdomovci a budovy kousek po kousku ohlodává zub času.

Barrandovské terasy (2)

V Hradci Králové se lehce propadnete do dob Gočára, Kotěry a první republiky

Když se Hradci Králové přezdívá salon republiky, jde o republiku první, která v sobě má trochu vznešenosti starých časů a k ní nezanedbatelný kus dravosti, s níž proměňuje městské centrum v místo příjemné k bydlení moderním lidem dvacátého století. A právě v této době dali Hradeci tvář dva prvotřídní architekti Jan Kotěra a Josef Gočár, který kromě jednotlivých budov vytvořil městu také urbanistický plán a tak má Hradec dnes centra hned dvě, to středověké ukryté uvnitř hradeb a na druhé straně řeky pak centrum moderní se vším, co k tomu patří.

Hradec Králové

Miláno: Čtvrthodinka s Leonardem a mnohem víc

Miláno je nejen centrem severní Itálie, ale i městem italské módy, finančním centrem i městem fotbalu. A zkrátka určitě nepřijdou ani milovníci památek, najdou tu jedinou velkou gotickou katedrálu v Itálii. Miláno je také, stejně jako většina italských měst, doslova plné kostelů. Naopak atmosféru úzkých uliček s kamennými domy, tak běžnou v jiných italských městech a městečkách, by tu člověk hledal marně. Miláno – to jsou spíše honosné paláce odkazující ke slavné historii bohatého obchodního města.

Miláno

Cesta kolem Madagaskaru, ostrova, na který se vejde celý svět

Kdybych měla popsat Madagaskar jediným slovem, nebyl by to lemur, chameleon, a dokonce ani baobab, ale rozmanitost. Rozmanitost ostrova, kde člověk ujede pár stovek kilometrů a dostane se z deštného pralesa do stepní nebo až skoro pouštní krajiny a po dalších pár stovkách kilometrů zase do suchého lesa plného sukulentních stromů, ze kterého vyjde přímo do měsíční krajiny tsing – ostrých vápencových útvarů.

Madagaskar

Jezeří, zámek na hraně dolu

Jezeří bylo svého času honosným šlechtickým sídlem v krásné zalesněné krajině na česko-německém pomezí. Pak ale začaly uhelné doly rychle ukusovat krajinu a zámek nebyl daleko svého zániku. Od devadesátých let se sem pomalu vrací život, opravit stovky místností ale není jednoduché a tak na Jezeří spíš než vyzdobené pokoje známé z ostatních českých zámků můžete čekat trochu ošuntělou romantiku. A hlavně nezaměnitelnou atmosféru místa, které se svému zániku snad ubrání.

Jezeří

Gruzie: Země svatého Jiří, rozkvetlých velehor a prastarých klášterů

Krásné hory, kde nemusíte za celý den potkat nikoho kromě bači pasoucího ovce, téměř tisíc let staré kostely s nezaměnitelnou atmosférou i města, ve kterých se potkává modernita s pozůstatky sovětské éry: To vše najdete v Gruzii, zemi na pomezí Evropy a Asie a přesto vzdálené jen pár hodin letu. A bát se sem rozhodně nemusí ani méně zkušený cestovatel, v Gruzii je bezpečno, ve městech najdete vše, co potřebujete, a některé části země naopak nabídnou tu pravou atmosféru venkova nezasaženého turistickým ruchem.

Gruzie

Crespi d’Adda – Zlín po italsku

Městečko Crespi d’Adda leží jen pár desítek kilometrů od Milána a dnes je spíš klidnou vesnicí, jejíchž 700 obyvatel dojíždí za prací i zábavou do severoitalské metropole. Má ale zajímavou minulost a přesto, že není příliš známé, má co nabídnout i turistům, ostatně je i součástí světového dědictví UNESCO. Největší rozvoj zažilo dělnické městečko v devatenáctém století, z této doby také pochází dodnes zachované architektonické skvosty, ale i komplexní urbanistické řešení, které se dochovalo v neobvykle nedotčené podobě.

Crespi d'Adda

Zámky na Loiře: Na návštěvě u francouzské šlechty

Francouzská šlechtická sídla, to není jenom Versailles, ale také jeho předchůdci i následovníci v sídlech francouzské šlechty, ležící třeba v údolí kolem řeky Loiry. Versailles ale mělo také jednoho neméně krásného, i když o něco málo méně známého předchůdce, který se v mnohém stal jeho vzorem. Je jím zámek Vaux-le-Vicomte, který si nechal vystavět ministr Nicolas Fouquet v kraji Brie nedaleko Paříže. Dlouho si ho ale neužil, mít hezčí sídlo než král se totiž většinou nevyplácí…

Francouzská šlechtická sídla

Univerzity, kanály, klid a pohoda, to je Oxford

Klid anglického maloměsta a slavná univerzita jsou asi dvě nejvýraznější charakteristiky Oxfordu. Ostatně pokud chcete navštívit některou ze starobylých budov v centru města, můžete si být téměř jisti, že zavítáte na univerzitní půdu a možná i tam, kde se točily filmy o Harrym Potterovi. O něco méně známá, ale o nic méně příjemná je třetí zajímavost Oxfordu. Kanál řeky Temže, který Oxfordem prochází, totiž láká k pohodové procházce, která vás dovede do historických vesnic a městeček nebo třeba k rodišti Winstona Churchilla.

Oxford

Poddoupovsko, kraj baroka i červených polí

Podhůří Doupovských hor kousek od průmyslových měst českého severozápadu asi není prvním místem, kam by člověka napadlo vyrazit na výlet. To by ale byla škoda, protože tu najdete jak architektonické skvosty, tak i příjemnou zvlněnou krajinu ideální třeba pro cyklisty. Jen pár kilometrů dělí dva zámky, Valeč, obklopenou barokním městečkem, a Krásný dvůr s jedním z nejpěknějších anglických parků v Čechách.

Valeč

Vicenza a Padova: Od počátků renesance až k ideální architektuře

Městečka Vicenza a Padova spojuje nejen jejich poloha v severoitalském Benátsku, ale taky doba jejich největší slávy spojená s obdobím renesance a humanistického rozvoje lidského vědění. Zatímco v padovské kapli Scrovegni předznamenal Giotto pozdější vývoj renesančního malířství, ve Vicenze nalezneme renesanční architekturu v její nejčistší podobě – Vila Rotonda architekta Palladia je považována za prototyp ideální stavby a dodnes plní učebnice architektury.

Vicenza

New Yorkem po vodě, do výšky i do Asie

Obrovské mrakodrapy a pod nimi davy spěchajících lidí, zarazí člověka New York na první pohled. Když se ale chvilku pozorně dívá, zjistí, že mrakodrapy zdaleka nejsou jeden jako druhý a nepřestanou překvapovat propracovanými zdobnými detaily ve výšce, do níž v běžném evropském městě dosahuje sotva nejvyšší věž. A stejní jsou i Newyorčané, město má neuvěřitelně rozmanitou skladbu obyvatel a tak se během pár minut přesunete ze shonu amerického velkoměsta do pohodových uliček se zahrádkami italských kaváren a o kousek vedle se zase ztratíte ve změti pravého asijského tržiště.

New-York

Zimní Varšava nabízí pro zahřátí muzea i horké pivo

O většinu svých historických památek Varšava přišla za 2. světové války, což ale rozhodně nebrání tomu strávit tu příjemný víkend, klidně i teď v zimě. Jedním z velkých lákadel hlavního města sousedního Polska jsou totiž muzea… A pod pojmem muzeum rozhodně nečekejte nudnou budovu plnou zaprášených vitrín, varšavská muzea jsou důkazem, že zábavnou formou lze přiblížit přírodní vědy i moderní historii. Varšava láká i na příjemné prostředí uliček Starého města, kde se budete cítit jako doma. Tedy aspoň do té doby, než si objednáte sklenici horkého piva.

Varšava

Gastein: lyže, lázně i 140 kroků nad propastí

Pokud se chystáte před příchodem jara ještě vyjet na kratší lyžařský výlet, zdá se Gasteinské údolí být ideální volbou. Z Prahy je to sem méně než 500 kilometrů, sjezdovky jsou rozmanité a dobře upravené, v městečku navíc lákají k polyžařskému relaxu termální lázně. Ani to ale podle místních k nalákání turistů asi nestačilo, a tak pro lyžující návštěvníky vymýšlí jednu atrakci za druhou. Asi nejzajímavější z nich je visutý most na centrálním vrcholu Stubnerkogel, potěší ale i jazzové kapely, které zpříjemňují oběd na některé z horských chat.

Bad Gastein

Most: město, které pohltil hlad po uhlí

Po druhé světové válce zaniklo kvůli těžbě hnědého uhlí na severu Čech přes 80 obcí. Nejvýmluvnějším příkladem je starý Most. Přesně před půlstoletím rozhodla tehdejší komunistická vláda, že musí ustoupit milionům tun uhlí. Symbolem Mostu se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie, který své zkáze doslova ujel. Po kolejích byl totiž přesunut o více než 800 metrů. Zbytek města už ale takové štěstí neměl, ve vznikající důlní jámě zmizela třeba secesní budova mosteckého divadla, radnice či neorenesanční soudní budova. Místo nich vyrostlo město, které se do značné míry vymyká městům tak, jak je v českém prostředí známe.

Most

Pěšky i na běžkách po českých i polských horách

Pokud se chystáte vyrazit na výlet do Krkonoš a nejste zrovna fanoušci prudkých výstupů nebo v případě běžkařů prudkých sjezdů, nabízí příjemnou alternativu česko-polské pomezí kolem Harrachova. Na české straně láká k vycházce údolí říčky Mumlavy s ne příliš vysokým, ale o to krásnějším vodopádem, který obzvlášť vynikne v zimě, kdy ho pokryje lesklá ledová vrstva i sněhové čepice. Polská strana zase nabízí ideální řešení pro milovníky pohodového běžkování nebo cyklistiky, kteří se tu mohou prohánět po širokých pozvolných cestách, na jejichž konci je navíc čeká sladká odměna v jedné z útulných horských chat.

Harrachov

Cremona, město houslí a tureckého medu

Pozdní podzim by se mohl zdát jako ne zrovna ideální doba pro výlety po městech, rozhodně to ale neplatí v severoitalské Cremoně. Ta je známá pro tři věci: housle Stradivari, nejvyšší středověkou věž v Itálii a turecký med. A právě této pochoutce jsou v Cremoně věnovány celolistopadové oslavy, při kterých nechybí slavnostní průvody, všemožná kulturní představení a samozřejmě ani ochutnávka místního proslaveného torrone, tedy tureckého medu.

Cremona

Livigno – předvánoční lyžování i nákupy

Předvánoční lyžování je sice velice oblíbené, má ale i své nevýhody. Zaprvé je prosinec a začátek zimy nejistý z hlediska sněhové pokrývky a za druhé mnozí zvažují, jestli dát přednost lyžování, nebo vánočním nákupům. Oba tyto problémy řeší uzavřené mrazivé údolí na italsko-švýcarských hranicích s vesničkou a lyžařským areálem Livigno. A aby nebylo lákadel málo, nabízí Livigno před Vánoci speciální akci, k zakoupenému ubytování získají lyžaři skipas zdarma.

Livigno

Lago Maggiore: Rozkvetlá návštěva u Borromeů

Jezero Lago Maggiore láká nejen krásnou přírodou a pohodovou atmosférou italského podhůří Alp, na místních ostrůvcích, na které se nikdo nedostane jinak než lodí, si vystavěla rodina Borromeů svůj malý soukromý „ráj na zemi“. Tři ostrůvky známé jako Isole Borromee tak zaplnily paláce, botanické zahrady nebo – jako v případě nejmenšího z ostrovů Isola dei Pescatori – malé domky a malebné uličky strmě stoupající od vodní hladiny. Ideální doba pro návštěvu ostrovů přitom právě začala, rozkvetlé ale vydrží až do pozdního podzimu.

Lago Maggiore

Z rozzářeného Turína cestou poutníků až skoro do nebe

Honosné město pod Alpami možná není typickým cílem předvánočních výletů, přitom nabízí vše, co si pro předvánoční pohodu můžete přát: nádherně nasvícené centrum tak akorát velkého města, veliký vánoční trh i spoustu obchodů s i italskou módou a výborným jídlem, dvě zajímavá muzea a v neposlední řadě Alpy na dohled. O kvalitě nedalekých sjezdovek svědčí i to, že se tu v roce 2006 konaly olympijské hry. Pokud nechcete vyrážet rovnou do hor, můžete vyrazit na výlet poutní cestou ke klášteru Sacra di san Michele, odkud je krásný výhled právě na alpské velikány. Protože připomenout si, že advent není jen o hektickém shánění dárků, občas neuškodí.

Turín

Na lyžích kolem Dolomit: Z Val Gardeny do Grödenu, nebo naopak

Severoitalská Val Gardena je ideální volbou pro sportovní lyžaře, kterým nabídne prudké černé sjezdovky proslavené konáním závodů světového poháru, ale i dlouhé členité červené „dálnice“. A velikým plusem Val Gardeny je i její napojení na oblíbený lyžařský okruh Sella Ronda, díky němuž mohou lyžaři – objevitelé vyjíždět za dalšími zážitky do středisek jako Arraba, Canazei, nebo Val di Fassa. A pokud při svých lyžařských dovolených rádi hledáte i zážitky nelyžařské, v Gardenském údolí potkáte kulturu národa Ládinů, kteří si díky odlehlosti tohoto kraje zachovaly nejen staré zvyky, ale i neobvyklý rétorománský jazyk a, jelikož jsme v Itálii, samozřejmě i velice chutnou kuchyni.

Val Gardena