Cykloputování severní a střední Itálií od Milána po Řím nás provedlo opravdu rozmanitými krajinami, mnohdy až podivuhodně odlehlými a často zatraceně kopcovitými. Zpočátku nás ale nalákala Pádská nížina kolem Pavie či Piacenzy, kde se mezi poli pravidelně střídají statky, kláštery a větší či menší městečka. K moři je odtud ale třeba překonat Apeniny, což se nám po urputném stoupání podařilo v asi tisícimetrové nadmořské výšce. Odměnu za to nám byl dlouhý sjezd i koupání v moři na rozlehlých písčitých plážích Viareggia. Odtud jme přes historickou Pisu a Luccu zamířili do Toskánska, které nás nejprve přivítalo svými typickými kopečky pokrytými vinicemi či olivovými háji. Směrem na jih přes San Gimignano a Sienu ale kopce postupně rostly, ubývalo zemědělsky obdělané krajiny a přibývalo lesů. Po prudkých stoupáních nás zachránily už jen horké sirné prameny a ústup k moři na takzvané Stříbrné pobřeží. Odpočatí na zdejších plážích lemovaných borovými háji jsme překonali poslední úsek směrem na jih až k městečku Tarquinia s etruskou nekropolí. Tady už bylo třeba se ponořit opět do vnitrozemí, kopcovitého tentokrát jen mírně, zato neskutečně opuštěného, obzvlášť vzhledem k blízkosti Říma.
Itálie
Na kole z Prahy do Milána: přes České kopečky do Bavorska, podél Innu do Alp a z nich luxusně dolů do Pádské nížiny
Cyklovýpravu za Alpy do italského Milána jsme zahájili u svých pražských dveří, odkud jsme se vydali jihovýchodním směrem až do pošumavských Domažlic. Tady jsme přejeli pohraniční hory do Bavorska, kde nás kromě velice ohleduplných řidičů potěšily taky pohodové rovinaté úseky kolem řek Dunaj a Isar. Už v Německu jsme se pak připojili na cyklostezku podél řeky Inn, které jsme se drželi Rakouskem až do Innsbrucku. Nad hlavním městem Tyrolska pak nastalo to pravé alpské stoupání, které ale trvalo necelý den a za nějž jsme poté byli odměněni dlouhým sjezdem na italské straně, který navíc mnohdy vedl po pohodlných cyklostezkách využívajících zrušené trati. Takto jsme přes Brixen, Bolzano a Trento dorazili až k jezeru Garda. Pak už přišel čas na menší zajížďky a kochání ve Veroně, u jezera Iseo v Brescii a Bergamu, odkud jsme po 1350 kilometrech dorazili do Milána.
Vánoce na Sardinii: k moři i do hor za tajemnými starověkými nuraghi
Vánoce jsme se tentokrát rozhodli strávit netradičně, a protože nemám oblíbenější zemi než Itálii, volba padla na ni, konkrétně jsme vyrazili na ostrov Sardinie. Jako svou základnu jsme zvolili přístavní historické městečko Alghero, odkud jsme vyráželi půjčeným autem na výpady po bližší, severní části ostrova. Kromě skrytých pláží a útesů nad nimi, rozlehlých jeskyní omývaných mořskými vlnami a městeček s hrady strážícími pobřeží jsme se vydali také do hornatého vnitrozemí ostrova. Právě tady totiž najdete nuraghy, kamenné stavby kruhového půdorysu, které zde vystavěla dávná civilizace před čtyřmi tisíciletími.
Moře, skály a pořádný pěší výšlap po italském poloostrově Portofino
Nad hlavou vonící borovice, pod nohami skála a hluboko dole se třpytí mořská hladina… tak vypadají výlety po poloostrově Portofino. Vyrazte třeba ke klášteru San Fruttuoso, kam se ostatně jinak než pěšky nedostanete. V zátoce pod klášterem se hluboko pod vodou skrývá obrovská socha Krista, ochránce mořeplavců. Odtud vás cesty a pěšinky dovedou do kdysi rybářského městečka Portofino, které se dnes stalo vyhlášeným letoviskem. Pokud chcete trochu klidnější atmosféru a zároveň dostatek kavárniček, zmrzlináren a dalších italských radostí, ubytujte se raději v Santa Margheritě na jižní straně poloostrova.
Janov: Kolumbovo město zůstává věrné námořní tradici
Italský Janov je světoznámým přístavem, k vidění a ochutnání je tu toho ale mnohem více. Centrum města, proslaveného jako rodiště Kryštofa Kolumba, tvoří nádherné veliké paláce s výstavními vchody, kolem nich se pak rozkládají malebné uzoučké uličky plné toho pravého italského života. A protože k Itálii patří dobré jídlo, nesmíte v Janově vynechat ani jeho speciality: těstoviny s bazalkovým pestem, kterému dalo toto město jméno, a vynikající pečivo focaccia.
Matera: skalní město duchů a turistů
Stará Matera byla městem vytesaným do skály. Dnes je to ale také město duchů, ve kterém, až na pár provozovatelů restaurací a penzionů pro turisty, nežijí žádní lidé. Obyvatelé skalních čtvrtí Sassi, které asi opravdu nebyly zrovna pohodlným místem k bydlení, totiž v poválečném období vysídlila italská vláda. Po pár desítkách let pak bylo rozhodnuto, že tato unikátní připomínka života jako před staletími zůstane zachována, a tak je dnes z celých ulic skalních obydlí jeden veliký skanzen.
Trulli: Úly, ve kterých žijí lidé. O kočkách nemluvě
Ferrarou ze středověku k renesančnímu ideálu
Severoitalské městečko nabízí poklidnou cestu časem ve stínu úzkých uliček i monumentálních staveb. Srdcem historické Ferrary je obrovský cihlový palác Castello Estense s nedalekou katedrálou. Opravdu speciální je ale čtvrť Addizione Erculea, která se doposud zachovala tak, jak ji naplánovali renesanční architekti. Mezi honosnými paláci vyniká Palazzo Diamanti, jehož fasáda vypadá, jako by byla celá tvořena z pečlivě vyřezaných drahých kamenů.
Ravenna: Krása složená z tisíců kostiček
Ravenna je městem raně křesťanských mozaik. Tato úžasná umělecká díla získala, když byla v pátém století hlavním městem Západořímské říše. Poté ale její význam upadal a dnes je Ravenna relativně ospalé městečko. Přesto rozhodně stojí za návštěvu, ostatně starokřesťanské kostely a baptisteria s bohatou mozaikovou výzdobou byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Sicilská cesta časem od antiky k barokní nádheře
Itálie má jednu zvláštní vlastnost, čím víc člověk míří na jih, tím jsou její dobré i špatné vlastnosti koncentrovanější: doprava je čím dál bláznivější, lidé přátelštější a chuť kafe, zmrzliny či pizzy neodolatelnější. A kam zamířit víc na jih než na Sicílii? Tímto ostrovem navíc prošla historie a tak se můžete jeden den procházet mezi řeckými chrámy, další strávit v římské vile, úzkých uličkách středověkého městečka, nebo žasnout nad zdobností barokních chrámů.
Země se otevírá na Etně
Na Etně, která je se svými 3 350 metry nejvyšší evropskou sopkou, je setkání s živly téměř až pekelnými opravdu blízké. Že je toto místo opravdu výjimečné, napoví už měsíční krajina na úpatí hory, které je pokryté lávovými poli, jen občas porostlými kvetoucím keřem nebo nízkou skalničkou. Nahlédnutí do pekelné brány si člověk musí zasloužit prudkým výstupem sluncem rozpáleným lávovým polem, odměna ale stojí za to: nad čoudícím kráterem se vznáší zápach síry a dává jasně vědět, že tahle sopka vyhaslá rozhodně není.
Miláno: Čtvrthodinka s Leonardem a mnohem víc
Miláno je nejen centrem severní Itálie, ale i městem italské módy, finančním centrem i městem fotbalu. A zkrátka určitě nepřijdou ani milovníci památek, najdou tu jedinou velkou gotickou katedrálu v Itálii. Miláno je také, stejně jako většina italských měst, doslova plné kostelů. Naopak atmosféru úzkých uliček s kamennými domy, tak běžnou v jiných italských městech a městečkách, by tu člověk hledal marně. Miláno – to jsou spíše honosné paláce odkazující ke slavné historii bohatého obchodního města.
Crespi d’Adda – Zlín po italsku
Městečko Crespi d’Adda leží jen pár desítek kilometrů od Milána a dnes je spíš klidnou vesnicí, jejíchž 700 obyvatel dojíždí za prací i zábavou do severoitalské metropole. Má ale zajímavou minulost a přesto, že není příliš známé, má co nabídnout i turistům, ostatně je i součástí světového dědictví UNESCO. Největší rozvoj zažilo dělnické městečko v devatenáctém století, z této doby také pochází dodnes zachované architektonické skvosty, ale i komplexní urbanistické řešení, které se dochovalo v neobvykle nedotčené podobě.
Vicenza a Padova: Od počátků renesance až k ideální architektuře
Městečka Vicenza a Padova spojuje nejen jejich poloha v severoitalském Benátsku, ale taky doba jejich největší slávy spojená s obdobím renesance a humanistického rozvoje lidského vědění. Zatímco v padovské kapli Scrovegni předznamenal Giotto pozdější vývoj renesančního malířství, ve Vicenze nalezneme renesanční architekturu v její nejčistší podobě – Vila Rotonda architekta Palladia je považována za prototyp ideální stavby a dodnes plní učebnice architektury.
Cremona, město houslí a tureckého medu
Pozdní podzim by se mohl zdát jako ne zrovna ideální doba pro výlety po městech, rozhodně to ale neplatí v severoitalské Cremoně. Ta je známá pro tři věci: housle Stradivari, nejvyšší středověkou věž v Itálii a turecký med. A právě této pochoutce jsou v Cremoně věnovány celolistopadové oslavy, při kterých nechybí slavnostní průvody, všemožná kulturní představení a samozřejmě ani ochutnávka místního proslaveného torrone, tedy tureckého medu.
Livigno – předvánoční lyžování i nákupy
Předvánoční lyžování je sice velice oblíbené, má ale i své nevýhody. Zaprvé je prosinec a začátek zimy nejistý z hlediska sněhové pokrývky a za druhé mnozí zvažují, jestli dát přednost lyžování, nebo vánočním nákupům. Oba tyto problémy řeší uzavřené mrazivé údolí na italsko-švýcarských hranicích s vesničkou a lyžařským areálem Livigno. A aby nebylo lákadel málo, nabízí Livigno před Vánoci speciální akci, k zakoupenému ubytování získají lyžaři skipas zdarma.
Lago Maggiore: Rozkvetlá návštěva u Borromeů
Jezero Lago Maggiore láká nejen krásnou přírodou a pohodovou atmosférou italského podhůří Alp, na místních ostrůvcích, na které se nikdo nedostane jinak než lodí, si vystavěla rodina Borromeů svůj malý soukromý „ráj na zemi“. Tři ostrůvky známé jako Isole Borromee tak zaplnily paláce, botanické zahrady nebo – jako v případě nejmenšího z ostrovů Isola dei Pescatori – malé domky a malebné uličky strmě stoupající od vodní hladiny. Ideální doba pro návštěvu ostrovů přitom právě začala, rozkvetlé ale vydrží až do pozdního podzimu.
Z rozzářeného Turína cestou poutníků až skoro do nebe
Honosné město pod Alpami možná není typickým cílem předvánočních výletů, přitom nabízí vše, co si pro předvánoční pohodu můžete přát: nádherně nasvícené centrum tak akorát velkého města, veliký vánoční trh i spoustu obchodů s i italskou módou a výborným jídlem, dvě zajímavá muzea a v neposlední řadě Alpy na dohled. O kvalitě nedalekých sjezdovek svědčí i to, že se tu v roce 2006 konaly olympijské hry. Pokud nechcete vyrážet rovnou do hor, můžete vyrazit na výlet poutní cestou ke klášteru Sacra di san Michele, odkud je krásný výhled právě na alpské velikány. Protože připomenout si, že advent není jen o hektickém shánění dárků, občas neuškodí.
Na lyžích kolem Dolomit: Z Val Gardeny do Grödenu, nebo naopak
Severoitalská Val Gardena je ideální volbou pro sportovní lyžaře, kterým nabídne prudké černé sjezdovky proslavené konáním závodů světového poháru, ale i dlouhé členité červené „dálnice“. A velikým plusem Val Gardeny je i její napojení na oblíbený lyžařský okruh Sella Ronda, díky němuž mohou lyžaři – objevitelé vyjíždět za dalšími zážitky do středisek jako Arraba, Canazei, nebo Val di Fassa. A pokud při svých lyžařských dovolených rádi hledáte i zážitky nelyžařské, v Gardenském údolí potkáte kulturu národa Ládinů, kteří si díky odlehlosti tohoto kraje zachovaly nejen staré zvyky, ale i neobvyklý rétorománský jazyk a, jelikož jsme v Itálii, samozřejmě i velice chutnou kuchyni.