Nad hlavou vonící borovice, pod nohami skála a hluboko dole se třpytí mořská hladina… tak vypadají výlety po poloostrově Portofino. Vyrazte třeba ke klášteru San Fruttuoso, kam se ostatně jinak než pěšky nedostanete. V zátoce pod klášterem se hluboko pod vodou skrývá obrovská socha Krista, ochránce mořeplavců. Odtud vás cesty a pěšinky dovedou do kdysi rybářského městečka Portofino, které se dnes stalo vyhlášeným letoviskem. Pokud chcete trochu klidnější atmosféru a zároveň dostatek kavárniček, zmrzlináren a dalších italských radostí, ubytujte se raději v Santa Margheritě na jižní straně poloostrova.

Italský Janov je světoznámým přístavem, k vidění a ochutnání je tu toho ale mnohem více. Centrum města, proslaveného jako rodiště Kryštofa Kolumba, tvoří nádherné veliké paláce s výstavními vchody, kolem nich se pak rozkládají malebné uzoučké uličky plné toho pravého italského života. A protože k Itálii patří dobré jídlo, nesmíte v Janově vynechat ani jeho speciality: těstoviny s bazalkovým pestem, kterému dalo toto město jméno, a vynikající pečivo focaccia.

Když přijedete do městečka Alberobello v jihoitalské Apulii, naskytne se vám opravdu zvláštní pohled. Střechy většiny domů jsou tu totiž poskládané z kamene do tvaru vysokého kužele, který snad ze všeho nejvíc připomíná vánoční vosí úlky.

Severoitalské městečko nabízí poklidnou cestu časem ve stínu úzkých uliček i monumentálních staveb. Srdcem historické Ferrary je obrovský cihlový palác Castello Estense s nedalekou katedrálou. Opravdu speciální je ale čtvrť Addizione Erculea, která se doposud zachovala tak, jak ji naplánovali renesanční architekti. Mezi honosnými paláci vyniká Palazzo Diamanti, jehož fasáda vypadá, jako by byla celá tvořena z pečlivě vyřezaných drahých kamenů.

Ravenna je městem raně křesťanských mozaik. Tato úžasná umělecká díla získala, když byla v pátém století hlavním městem Západořímské říše. Poté ale její význam upadal a dnes je Ravenna relativně ospalé městečko. Přesto rozhodně stojí za návštěvu, ostatně starokřesťanské kostely a baptisteria s bohatou mozaikovou výzdobou byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Itálie má jednu zvláštní vlastnost, čím víc člověk míří na jih, tím jsou její dobré i špatné vlastnosti koncentrovanější: doprava je čím dál bláznivější, lidé přátelštější a chuť kafe, zmrzliny či pizzy neodolatelnější. A kam zamířit víc na jih než na Sicílii? Tímto ostrovem navíc prošla historie a tak se můžete jeden den procházet mezi řeckými chrámy, další strávit v římské vile, úzkých uličkách středověkého městečka, nebo žasnout nad zdobností barokních chrámů.

Na Etně, která je se svými 3 350 metry nejvyšší evropskou sopkou, je setkání s živly téměř až pekelnými opravdu blízké. Že je toto místo opravdu výjimečné, napoví už měsíční krajina na úpatí hory, které je pokryté lávovými poli, jen občas porostlými kvetoucím keřem nebo nízkou skalničkou. Nahlédnutí do pekelné brány si člověk musí zasloužit prudkým výstupem sluncem rozpáleným lávovým polem, odměna ale stojí za to: nad čoudícím kráterem se vznáší zápach síry a dává jasně vědět, že tahle sopka vyhaslá rozhodně není.

Miláno je nejen centrem severní Itálie, ale i městem italské módy, finančním centrem i městem fotbalu. A zkrátka určitě nepřijdou ani milovníci památek, najdou tu jedinou velkou gotickou katedrálu v Itálii. Miláno je také, stejně jako většina italských měst, doslova plné kostelů. Naopak atmosféru úzkých uliček s kamennými domy, tak běžnou v jiných italských městech a městečkách, by tu člověk hledal marně. Miláno – to jsou spíše honosné paláce odkazující ke slavné historii bohatého obchodního města.

Městečka Vicenza a Padova spojuje nejen jejich poloha v severoitalském Benátsku, ale taky doba jejich největší slávy spojená s obdobím renesance a humanistického rozvoje lidského vědění. Zatímco v padovské kapli Scrovegni předznamenal Giotto pozdější vývoj renesančního malířství, ve Vicenze nalezneme renesanční architekturu v její nejčistší podobě – Vila Rotonda architekta Palladia je považována za prototyp ideální stavby a dodnes plní učebnice architektury.

Pozdní podzim by se mohl zdát jako ne zrovna ideální doba pro výlety po městech, rozhodně to ale neplatí v severoitalské Cremoně. Ta je známá pro tři věci: housle Stradivari, nejvyšší středověkou věž v Itálii a turecký med. A právě této pochoutce jsou v Cremoně věnovány celolistopadové oslavy, při kterých nechybí slavnostní průvody, všemožná kulturní představení a samozřejmě ani ochutnávka místního proslaveného torrone, tedy tureckého medu.

Jezero Lago Maggiore láká nejen krásnou přírodou a pohodovou atmosférou italského podhůří Alp, na místních ostrůvcích, na které se nikdo nedostane jinak než lodí, si vystavěla rodina Borromeů svůj malý soukromý „ráj na zemi“. Tři ostrůvky známé jako Isole Borromee tak zaplnily paláce, botanické zahrady nebo – jako v případě nejmenšího z ostrovů Isola dei Pescatori – malé domky a malebné uličky strmě stoupající od vodní hladiny. Ideální doba pro návštěvu ostrovů přitom právě začala, rozkvetlé ale vydrží až do pozdního podzimu.

Honosné město pod Alpami možná není typickým cílem předvánočních výletů, přitom nabízí vše, co si pro předvánoční pohodu můžete přát: nádherně nasvícené centrum tak akorát velkého města, veliký vánoční trh i spoustu obchodů s i italskou módou a výborným jídlem, dvě zajímavá muzea a v neposlední řadě Alpy na dohled. O kvalitě nedalekých sjezdovek svědčí i to, že se tu v roce 2006 konaly olympijské hry. Pokud nechcete vyrážet rovnou do hor, můžete vyrazit na výlet poutní cestou ke klášteru Sacra di san Michele, odkud je krásný výhled právě na alpské velikány. Protože připomenout si, že advent není jen o hektickém shánění dárků, občas neuškodí.