Českosaským Švýcarskem od tajemného Dolského Mlýna do soutěsek Kamenice

Vydejte se na procházku lesy, po kopcích i na skály Českosaského Švýcarska. Čeká vás tu nejen krásná příroda a daleké výhledy, za bližší prozkoumání stojí i některé výtvory lidské ruky. Jedním z nich je zřícenina Dolského mlýna, která je hezkým začátkem výletu dále po toku Kamenice. Od ní vystoupáte k dalšímu pozoruhodnému místu, které se nachází naopak na vršku strmé skály. Díky této strategické poloze hrad Šauenštejn strážil důležitou obchodní cestou, později ho zase obsadili loupežníci. No a na závěr se ke Kamenici zase vrátíte a nejprve se jejím romantickým údolím projdete a potom dokonce projedete na pramici.

Dolský mlýn, z něhož se dodnes zachovaly jen ruiny, je pro svou tajemnou atmosféru snad jedním z nejfotografovanějších míst v Čechách. Mlýn s pilou stával v hlubokém údolí říčky Kamenice už od roku 1515. Původně měl tři mlýnská kola, z nichž jedno pohánělo pilu a zbývající dvě mlecí zařízení.

V roce 1696 mlýn od vrchnosti koupil Jan Kryštof Pohl a rodina Pohlů ho vlastnila až do začátku 20. století. Nejprve budovu barokně přestavěli a časem i změnili činnost, vzhledem k tomu, že se po Kamenici plavilo dřevo a ke mletí už nebylo dost vody, začali vařit pivo a vyrábět pálenku. Další změna, tentokrát pro mlynáře ekonomicky mnohem výhodnější, přišla v roce 1881, kdy zdejší soutěskou začaly jezdit výletní loďky. V mlýně, který byl oblíbeným výletním místem, vznikla restaurace. Ještě v 50. letech se v okolí mlýna natáčela slavná pohádka Pyšná princezna, brzy nato byl opuštěn a začal chátrat.

Dnes si tu prohlédnete kamenné ruiny bez střechy, zato se zachovalým náhonem a místnůstkami vytesanými přímo do skály. Udělejte si také procházku k mostku s výhledem na Fredinandovu soutěsku lemovanou působivými skalními stěnami, které dosahují výšky až 80 metrů.

Poté vystoupejte do vesnice Vysoká Lípa s pěknými roubenými a hrázděnými staveními, kde je i kemp a další možnosti ubytování. Když ale vesnicí projdete po žluté turistické značce a na rozcestí pod Šauenštejnem se připojíte na červenou, dorazíte na úpatí tohoto skalního hradu.

Na samotný Šauenštejn musíte vystoupat po úzkých schůdcích a někde i po žebříkách tak, abyste se dostali na vrchol skály tvořený několika bloky propojenými kovovými lávkami. Odměnou vám ale budou krásné daleké výhledy na kopečky a skály Českého Švýcarska.

Hrádek v tomto těžko přístupném terénu vznikl v první polovině 14. století a sloužil k obraně České stezky, která byla významnou obchodní cestou mezi Čechami a Saskem. Hrad patřil postupně Vartenberkům a Berkům z Dubé, již v 15. století ale ztratil svůj vojenský význam a začal chátrat. Těžko dostupné místo se v pozdější době stalo úkrytem lapků a lupičských band, proto je také přezdíván Loupežnický hrádek.

Obrana hradu byla založena na nepřístupné poloze na vrcholu skalního suku, nicméně předhradí s hospodářským zázemím se nacházelo pod ním. Mezi jednotlivé skalní bloky pak bylo vložené schodiště, které vedlo jak ke dvěma níže položeným obranným pozicím, tak na dřevěnými můstky propojený vrchol skály, kde stála na malém nádvoří dřevěná věž.

Krásné výhledy jsou i na turistické cestě, která vede od Šauenštejna po úbočí kopce mezi skalami až k Malé Pravčické bráně. Tento skalní oblouk je sice opravdu maličký, na výšku měří jen asi dva metry, nicméně svou větší jmenovkyni nezapře. Navíc můžete vystoupat po železných schodech na její vršek a kochat se dalšími dalekými rozhledy.

Červenou značku ještě neopouštějte, provede vás po lesních cestičkách mezi skalami až na Mezní Louku. Ta je jakýmsi turistickým zázemím okolí soutěsek Kamenice a Pravčické brány, takže tu můžete využít občerstvení nebo třeba kemp, taky tu ale musíte počítat s více turisty. Je to také místo, kde se musíte rozhodnout, zda zamíříte na projížďku loďkou po soutěskách, nebo vystoupáte ke slavnému skalnímu oblouku.

My se tentokrát rozhodli prozkoumat soutěsky, a tak jsme se vydali po modré k říčce Kamenici a podél ní dále po žluté značce, která nad vodní hladinou občas prochází po můstku, jindy využívá úzké tunely ve skalách. Tudy dorazíte k prvnímu přístavišti, které musíte využít, protože po souši cesta dál nevede. Divokou soutěskou, stejně jako o kousek dál soutěskou Tichou neboli Edmundovou projíždějí pramice, které bidlem posouvá a řídí převozník. Ten má navíc v zásobě spoustu příhod vysvětlujících, jak přišla jednotlivá skaliska ke svým jménům a co se tu vlastně stalo.

Soutěska Kamenice totiž byla pro místní dlouhou dobu úplně neprostupná, až se v roce 1877 pět dobrodruhů v hřenské hospodě U zeleného stromu vsadilo, že úsek Kamenice od Dolského mlýna do Hřenska zdolají na vorech. Podařilo se, což nadchlo knížete Edmunda Clary-Aldringena, jemuž v té době zdejší panství patřilo. Kníže povolal italské stavitele, kteří v soutěskách vytvořili tunely, lávky a plovoucí chodníčky, vznikla tu i výletní restaurace. Soutěsky byly otevřeny v 90. letech 19. století a staly se oblíbeným cílem turistů. Cesta kolem nich vás zavede až do Hřenska.

Total Views: 1336 ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.