Chrámy Angkoru: Kamenná krása uprostřed pralesa

Fascinující ruiny chrámů uprostřed pralesa prorůstají kořeny obrovských stromů, snad každičký kousek zdi ale stále ještě zdobí reliéfy a sošky tajemných žen. Takové jsou chrámy Angkoru, komplexu staveb z doby okolo roku tisíc, který se stal symbolem Kambodže. Největším a nejlépe zachovaným chrámem je Angkor Wat, v chrámu Bayon na vás shlížejí stovky tváří a tajemný Ta Phrom je neoddělitelně vrostlý do husté džungle. Rozhodně ale při své návštěvě nezůstávejte u těchto tří nádherných, ale turisty obsypaných chrámů a vydejte se o kousek dál do míst, kde se vám poštěstí v klidu procházet mezi zřícenými stěnami a obdivovat tajemné úsměvy tanečnic, které tu zdobí nejednu stěnu.

Metropole říše Khmerů byla v době své největší slávy s rozlohou asi tisíc kilometrů čtverečních a až milionem obyvatel největším městem na světě. V celém Angkoru se vyskytuje více než 1000 památek, které po stovky let skrývala džungle. Pozornost k nim upoutal až v 19. století francouzský přírodovědec Henri Mouhot, který napsal: „Jeden z těch chrámů, měřitelný s chrámem krále Šalomouna, postavený asi nějakým starověkým Michelangelem, by klidně mohl zaujmout čestné místo po boku našich nejkrásnějších staveb.“ Chrámy jsou postupně restaurovány, ale vzhledem k jejich počtu a rozloze jde o nekonečnou práci a tak tu dodnes potkáte mezinárodní týmy archeologů a restaurátorů i místní obyvatele, kteří již byly v péči o tyto památky vyškoleni.

Chrámy Angkoru byly postaveny v časovém rozpětí dlouhých šesti set let od roku 802 do roku 1432, kdy Angkor převzali do svých rukou monarchové sousedního království Thajů. Vědci se ale domnívají, že k zániku Khmerské říše přispěl nedostatek vody a vyčerpání po staletí obdělávané půdy. Chrámy jsou dokladem propojení khmerských tradic uctívání předků a posvátné hory s hinduistickým ideálem univerzálního vládce a s mýty o kosmické, světové hoře jako ose, kolem níž se svět otáčí.

Nejznámější stavbou Angkoru je chrámový komplex Angkor Wat, neboli Královské město, monumentální stavba vytvořená ve 12. století, která dokazuje obrovský rozmach Kmérského království. Angkor Wat měl být zádušním chrámem krále Súrjavarmana II k uctění hinduistického boha Vishnu, s nímž se král během svého život personifikoval. V době stavby chrámu do Kambodži ale postupně pronikal buddhismus, proto můžeme v chrámu najít i sochy Buddhy.Angkor Wat spojuje dva základní plány khmérské architektury, chrámový vrch a geometricky souměrný chrám s galeriemi. Uprostřed komplexu stojí pět věží, jejichž tvar měl připomínat lotosový květ, hlavní z nich se tyčí do výše asi 70 metrů. Samotný chrám se skládá ze tří pravoúhlých balustrád stoupajících po patrech k centrální věži.Právě na vnější galerii přitom najdeme naprosto fascinující výzdobu tvořenou basreliéfy, snad největší lineární z kamene vytesanou výzdobu na světě. Všechny čtyři stěny o délce asi dvou set metrů totiž zdobí výjevy z hinduistických psaných děl Mahábháraty a Ramajány, hlavně tu ale uvidíte výjevy z různých bitev.

Areál chrámu pak zaujímá obdélník 1500 x 1300 metrů, který je obehnán vnější zdí, podél níž vede téměř dvě stě metrů široký vodní příkop. Na tomto prostoru sídlil králův dvůr i chrámový personál, dohromady až dvacet tisíc lidí.

V roce 1177 došlo k vyplenění Angkor Watu nepřáteli z říše Čamů a Khmerská říše byla později obnovena novým vládcem Džajavarmanem VII. o několik kilometrů dále s novým hlavním městem Angkor Thom.A právě v Angkor Thomu jsme zahájili putování po chrámech Angkoru i my. Stejně jako v případě Angkor Watu jde o obrovský komplex s hlavním chrámem Bayon i s královským palácem. Vnější zdi města jsou postavené na čtvercovém půdorysu o délce 13 kilometrů a přístup do nich zajišťovaly čtyři brány uprostřed stran a navíc jedna směřující přímo ke královskému paláci, všechny brány zdobí obří hlavy hledící do všech čtyř stran.Uprostřed Angkor Thomu stojí největší chrám Bayon, který tvoří 54 věží a na každé z nich jsou vytesány obrovské hlavy s tajemným úsměvem, které měly zpodobňovat snad boha Avalokitéšvaru, nebo možná samotného krále. Na ochozech chrámu pak můžete reliéfy zobrazující každodenní život obyvatel Khmerské říše, nebo třeba bitvu Khmerů s Čamy.Jen o pár desítek metrů dále najdete neméně monumentální chrám Baphuon, obrovskou pyramidální stavbu, jejíž rozměry náležitě oceníte, už když se budete blížit po přístupovém můstku. Největší zvláštnost chrámu ale na první pohled možná ani nezaznamenáte, je jí totiž obrovský ležící Budha, jehož obrysy ale dnes zakrývá polorozpadlá zeď. Budha přitom na stěnu chrámu přibyl až pět století po jeho stavbě, tedy v 16. století.

Poté, co jsme opustili tento chrám, cesta nás konečně zavedla mezi obrovské pralesní stromy a uviděli jsme první náznaky toho, co jsme znali z knih, totiž rozvaliny zdí prorostlé kořeny stromů…a taky trochu klidu, davy turistů už se totiž rozptýlily. Úzkou cestičkou kolem vodních nádrží jsme tak dorazili až k bývalému královskému paláci, později přestavěnému rovněž na chrám.Odtud už naše kroky vedly na Sloní terasu, jejíž výzdobu tvořily sochy a reliéfy slonů, některé snad až v nadživotní velikosti. Na terasu se prý dalo vystoupit přímo z hřbetu slona a panovník z ní pozoroval vojenské přehlídky. My tu potkali jiné nečekané obyvatele, totiž dvojici opic, které nedbaly cvakání foťáku a v klidu si navzájem z kožichu vybíraly blechy.Opravdovým sochařským skvostem je nenavazují Terasa malomocného krále. Ta byla vystavěna ke kremačním účelům, proto ji obklopuje spirálová chodba zdobená sochami, kterou chodilo procesí s nebožtíkem. Jen co jsme se pokochali všemi úžasnými soškami na ochozu terasy, už nás čekal náš skvělý řidič tuk-tuku pan Kheng, který si nás vždy neuvěřitelně rychle dokázal najít, a mohli jsme vyrazit o kus dál k o poznání klidnějšímu chrámu Preah Khan.Preah Khan tvoří obrovský systém chodeb uspořádaných do kříže se čtyřmi vchody. Jméno chrámu, který býval jedním z největších chrámových komplexů a na chvíli i hlavním městem Angkorské říše, znamená Posvátný meč. Chrám zdobí reliéfy tanečnic a uprostřed čtvercového půdorysu stojí buddhistická svatyně. Chrámem na mnoha místech prorůstají stromy, stejně jako na jiných místech areálu zanechané na místě, protože jejich odstranění by mohlo vést až ke zhroucení zdí.

Po další jízdě po prašných cestách jsme dorazili k jednomu ze vzdálenějších chrámů Neak Pean, který se nachází uprostřed nově napuštěného jezera. Ke svatyni tak člověk dorazí po dlouhém dřevěném chodníku přes jezero, z něhož ještě vyrůstají stromy prozrazující, že v těchto místech ještě nedávno voda nebyla. Dnes se ale daří obnovovat některé z původních nádrží, které se v Angkoru nacházely v době jeho největší slávy. Samotný chrám, jehož jméno v překladu znamená „obtočený had“, tvoří jedna samostatně stojící věž umístěná v jezírku uprostřed tohoto ostrova. Proč tomu tak je není jasné, vědci ale předpokládají, že byl postaven jako obraz mytického himálajského jezera Anavatapa, jehož voda má zázračné léčivé účinky.S postupujícím horkým dnem nám začínají jednotlivé chrámy trošku splývat, vždy nás ale znovu překvapí krása kamenické výzdoby a jinak tomu nebylo ani v chrámu Ta Som. Samotný chrám je sice mnohdy prorostlý stromy, reliéfy a sošky žen jsou ale překvapivě dobře zachovalé.

Poslední dva chrámy, které jsme navštívili během prvního dne v Angkoru, se od těch předchozích výrazně lišily. Nešlo totiž o stavby z velkých kamenných bloků, jejich stavebním materiálem byl laterit. Jsou také výrazně starší, postaveny byly už před rokem 1000.V chrámu Východní Mebon nás přivítaly veliké sochy slonů, kteří sloužili jako strážci této stavby. Také tento chrám stával uprostřed velké nádrže, která už je ale staletí vyschlá a její polohu lze v pralese těžko k rozpoznání. Chrám, do něhož bývalo možné se dostat jen lodí, byl zasvěcen Šivovi a královým rodičům.Šivovi byl zasvěcen i chrám Pre Rup vystavěný pro krále Rajendravarman II., který kolem něho pravděpodobně nechal budovat své hlavní město. Stavba je příkladem monumentální tříúrovňové chrámové hory.Další den jsme vyrazili na cestu ještě za tmy, chtěli jsme totiž vidět východ slunce nad Angkor Watem. Když jsme slavný chrám důkladně prozkoumali, vydali jsme se dále. Naším prvním cílem byl drobný chrám Prasat Kravan, který je velmi neobvyklý, jelikož ho tvoří řada pěti cihlových věží na lateriové platformě. Postavil ho vysoce postavený úředník Mahidharavarman v roce 921. Zajímavostí tohoto chrámu jsou také cihlové basreliéfy, které jsou spíše než pro angkorské chrámy charakteristické pro Chamskou architekturu.K dalšímu z chrámů Banteay Kdei míříme podél veliké uměle vybudované vodní nádrže. Takzvaná Královská koupel pocházející z 10. století byla využívána pro obřadní koupele a vodní slavnosti. Chrám Banteay Kdei postavený v polovině desátého století sloužil jako klášter a oproti ostatním stavbám Ankoru svému účelu sloužil mnohem déle, až do šedesátých let dvacátého století. Díky tomu se tu zachovalo mnoho ze zdobení, ať už jde o reliéfy s listovými motivy či sochy různých ženských božstev.

A na závěr nám zbývá proslulý pralesní chrám Ta Phrom, který byl zanechán v podobě, v jaké první průzkumníci nalezli i všechny ostatní chrámy: mnohé chodby jsou zasypané kamením zřícených stropů a zdmi prorůstají kořeny stromů, které jsou už s kamennou konstrukcí neoddělitelně spojené. Chrám vystavěný ve 12. století byl zasvěcený králově matce a sloužil jako budhistický klášter. Impozantní je svými rozměry, samotný chrám je tvořen 39 věžemi a dříve k němu patřilo dalších několik stovek domů.

Po Angkoru se můžete dopravovat různě, třeba i na kole (pozor na úmorné vedro). My ale nedali dopustit na svého tuk-tukáře pana Khenga. Takže pokud se někdo do Kambodži chystáte a chcete být v dobrých rukou, obraťte se na pana Khenga, tady je jeho telefon: +855 012 936 097.