Do termálů, přes Dunaj i mezi monumentální stavby vánoční Budapešti

Kdyby měl Budapešť charakterizovat jeden element, určitě to bude voda. Té si nejlépe užijete v některých z místních termálních lázní, teplota jejichž bazénů sahá až skoro ke čtyřiceti stupňům. Důležitou vodní linkou, dělící město na Budu a Pešť, je pak řeka Dunaj. Tu překonává několik mostů, nejstarší z nichž je řetězový, který oba břehy řeky propojil až v polovině 19. století. Mimochodem z této doby pochází značná část budapešťských památek. O co méně jsou staré než třeba ty pražské, o to jsou monumentálnější, třeba jako budova maďarského parlamentu, nebo široké bulváry s honosnými paláci, kostely i synagogami.

V Budapešti je více než stovka termálních pramenů, jejichž léčivou vodu využívají zdejší lázně. První z nich ve městě založili Římané, některé z těch dodnes fungujících pak vznikly za nadvlády Turků. Patří mezi ně například Rudas, Rácz či Király.

Ducha staré Budapešti pak najdete v největším ze zdejších lázeňských kompexů, neoklasicistních Széchenyiho lázních. Ty nabízejí venkovní i vnitřní termální bazény různých teplot od chladnějších plaveckých až po ty nejteplejší, které se mohou chlubit osmatřicetistupňovou vodou. Díky teplotě vody můžete i v zimně využívat nejen vnitřní bazény a sauny, ale taky se koupat přímo pod širým nebem.

Széchenyiho lázně najdete v městském parku, který skrývá taky zoologickou a botanickou zahradu, moderní hudební sál, několik muzeí či památník povstání Maďarů proti sovětské nadvládě v roce 1956.

Najdete tu taky hrádek Vajdahunyad, který je už na první pohled tak romanticky historický, až to nemůže být pravda. Postavený byl totiž až v roce 1896 k oslavě tisíce let od doby, kdy přišli Maďaři na území země. Má ukázat všechny slohy, kterými se za tu dobu v zemi stavělo, najdete na něm tak románské, gotické, renesanční i barokní prvky. Přímo pod hradem se rozkládá obrovské kluziště, při zimní návštěvě si tu tak můžete zabruslit v pohádkových kulisách.

Příchod ugrofinských kmenů Maďarů vedených knížetem Arpádem, zakladatelem dynastie vládnoucí zemi po další čtyři století, připomíná taky velkolepé náměstí Hrdinů se sochami významných vládců maďarské historie.

Ze středu náměstí míří přímo do centra Budapešti honosná Andrássyho třída. Tu obklopují nejprve luxusní vily, které často slouží jako sídla různých velvyslanectví, blíže k centru pak různorodé městské domy, na nichž můžete pozorovat snad všechny architektonické styly 19. a 20. století.

Mezi nimi nechybí ani novorenesanční budova státní opery, v okolních ulicích pak najdete i mnohé secesní domy.

Ulici pod zemí kopíruje nejstarší linka budapešťského metra, po tom londýnském druhá podzemní dráha v Evropě. Také ona vznikla v době oslav tisíciletého výročí osídlení země Maďary, do provozu byla uvedena v roce 1896. Dodnes si zachovala historické prostředí nevelkých, mělko pod uliční úrovní zahloubených stanic, nostalgickou atmosféru mají i samotné vozy.

Od budovy opery a stejnojmenné zastávky je to jen kousek do bývalého ghetta, které se dnes stalo živou čtvrtí plnou kaváren, restaurací a klubů. Mísí se tu ošuntělé i nově opravené činžáky, často se zdobenými portály a balkony, někdy i secesními. Historie budapešťské židovské komunity, která patřila k největším v Evropě, už tak veselá není.

Přesto se tu zachovalo několik synagog, z nichž největší je Velká synagoga v ulici Dohány postavená v roce 1859 v maursko-byzantském stylu podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Förstera. Její dominantou jsou dvě čtyřicetimetrové štíhlé věže zakončené cibulovými kopulemi, které symbolizují dva sloupy Šalamounova chrámu.

Nedaleký největší z budapešťských křesťanských chrámů je zasvěcen prvnímu maďarskému křesťanskému králi. Bazilika svatého Štěpána ukrývá v jedné z bočních kaplí vzácnou relikvii, mumifikovanou ruku tohoto krále. Slavnostně otevřená byla po více než padesát let trvajících stavebních pracech v roce 1905 za přítomnosti rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Na náměstí před bazilikou už jste v samém centru města a honosnými ulicemi je to už jen kousek k budově parlamentu.

Tato novorenesanční stavba je jedním ze symbolů Budapeště, ostatně s délkou téměř tři sta metrů je opravdu nepřehlédnutelná. O její výstavbě rozhodl uherský parlament v roce 1880 v souvislosti s ustavením duálního rakousko-uherského státu. Podobu budovy navrhl maďarský architekt Imre Steindl, který se nechal inspirovat londýnským Westminsterským palácem.

Palác stojí na nábřeží Dunaje, který je ve městě až tři sta metrů široký. Na jeho břehu si ještě všimněte památníku tvořeného šedesáti páry bot, který připomíná na tomto místě zabité židovské oběti nacistického režimu, a pak už pokračujte k Řetězovému mostu.

Je to nejstarší z mostů spojujících rovinatou Pešť s kopcovitou Budou na protějším břehu, kde na něj navazuje tunel vedoucí pod Budínským hradem. Vystavět ho nechal maďarský státník a mecenáš István Széchenyi, podle něhož je maďarsky pojmenován Széchenyi Lánchíd. Most, který střeží z obou stran dvojice lvů, byl dokončen až v polovině devatenáctého století. Do té doby byli obyvatelé Budy a Peště závislí jen na přívozech.

Na protější straně vás čeká stoupání na hradní vrch. Jde o celou čtvrť s komplexem různých historických budov, z nichž ale mnoho bylo poničeno za druhé světové války. Některé dostavují dokonce dodnes, a to mnohdy k na první pohled nepoznání od těch historických, tak se dívejte pozorně.

Najdete tu budínský hrad, jehož historie sahá až do 13. století, Matyášův chrám, který nese jméno krále Matyáše Korvína, či romantické vyhlídkové věžičky Rybářské bašty.

Sousední vrch se nazývá Gellért a za návštěvu stojí rozsáhlý park s citadelou, postavenou v 19. století Habsburky. Na vrcholku stojí Památník svobody se sochou bohyně vítězství Niké, od nějž uvidíte celou Budapešť jako na dlani. Pod vrchem najdete v budově secesního hotelu Gellértovy termální lázně.

Na protějším břehu pak stojí chrám všech paprik, slanin a dalších maďarských dobrot, Velká tržnice. Ta byla postavena pro změnu podle francouzských vzorů, což v gastronomii rozhodně není špatná volba. V několika patrech tu najdete stánky se zeleninou, masem a uzeninami, rybami, pečivem, sladkostmi či všudypřítomnou maďarskou paprikou. Úplně nahoře na ochozu jsou pak bistra, dejte si ale pozor, abyste se vyhnuli těm hodně turistickým.

Kdybyste se vydali podél Dunaje na druhou stranu od centra, narazíte na více než dva kilometry dlouhý Margaretin ostrov. Ten je dnes místem odpočinku s parkem, koupalištěm, sportovišti, letním divadlem či zookoutkem. Osídlený byl už od 12. století, poté tu své kláštery vystavěl řády františkánů a dominikánů. Právě v jejich klášteře tu žila uherská princezna svatá Margareta, neboli Markéta, která dala ostrovu jeho jméno.

Ještě dále jižním směrem pak můžete objevit pozůstatky římského osídlení. Římané na místě dnešní Budapešti vybudovali nejprve vojenský tábor, v jehož blízkosti pak vyrostlo město Aquincum, které se stalo metropolí nově vzniklé provincie Panonie. Jeho pozůstatky lze dnes navštívit v muzeu pod širým nebem, některé stavby jako amfiteátr můžete objevit v jeho okolí v běžné uliční zástavbě.

Total Views: 123 ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *