Ranní mlha se pomalu zdvihá nad vodní hladinou a zdálky z ní vystupuje silueta zvláštní oblé hory. Zdá se vám, že jste zahlédli na hladině přejít postavu… Není to nemožné, tady jste totiž v kraji hastrmanově. A kopec na obzoru nemůže nic jiného, než tajemný Vlhošť.
„I já měl předky… To oni zde zvelebili kdysi velkolepé, v jejich době už dávno zpustlé vodní dílo a založili systém podpůrných napájecích nádrží, rybníků potočních, pramenných i nebeských, a osm z nich znovu důmyslně propojili v areál, jenž neměl obdoby na celém světě,“ vyprávěl Hastrman, ústřední postava románu Miloše Urbana, který právě k Dolanským rybníkům zasadil území tohoto vládce vod.
A měl pravdu, soustava Holanských rybníků s přehradními hrázemi, propojovacími kanály, přepady i vodopádky je opravdu důmyslná. Třiadvacet vodních nádrží v malebné krajině pod Vlhoštěm je napájeno Bobřím potokem. Rybníky tu postupně začaly vznikat už od pozdního středověku, nejstarší Holanský pochází z roku 1440, další postupně přibývaly v dalších dvou staletích. Některé během let zanikly nebo byly propojeny se sousedními v obrovské vodní plochy. Centrálními a zároveň největšími jsou rybníky Dolanský a Holanský, celá soustava pokrývá asi 200 hektarů.
Prozkoumat hastrmanův kraj vyrazte ze vsi Stvolínky, odtud vás mezi všemi rybníky až do Holan provede červená turistická značka, na závěr pak vystoupáte na vrch Vlhošť a velkolepé dílo středověkého krajinářství si prohlédnete pěkně svrchu.
Samotné Stvolíky mají zvláštní atmosféru krásného, ale chátrajícího místa. Od vlakové stanice do obce vcházíte kolem hřbitova s tajemnou barokní kaplí sv. Justina. V samotné vesnici pak vedle sebe najdete smutně vyhlížející zámek a kostel. Na opravě renesančně barokního zámku, který býval letním sídlem litoměřických biskupů, se zrovna pracuje. Alespoň okny zkuste nahlédnout do empírového kostela Všech svatých, na jeho stěně si všimněte také náhrobních kamenů původních majitelů Stvolínek a Ronova.
Hned u prvního rybníka, kterým je rybník Koňský, si vzpomenete na filmové ztvárnění Hastrmana. Výrazné skály nad rybníkem si ve filmu zahrály, navíc připomínají jednu pohanskou tradici. Právě odtud se totiž na počátku jara do rybníka shazovala figurína Smrti. Ostatně pískovcová skála s vytesanými schody se jmenuje Smrtka.
Jestli je ale nějaký pohled pro Holanské rybníky typický, tak je to ten od dalšího z rybníků, Dolanského. Nad hladinou největšího rybníku celé soustavy se totiž krásně tyčí hora Vlhošť. Svou dnešní velikost i tvar písmene H Dolanský rybník získal, když se protrhla hráz sousedního rybníka a obě vodní plochy se propojily. Právě proto má složitý systém napájení i odtoků, které se spojují ve složité síti kanálů.
Právě přes jednu z těchto výpustí vede malý obloukový kamenný můstek, snad nejkrásnější místo celých Holanských rybníků.
Pískovcovou podobu vodníka potkáte na jiném mostku, který vede přes Bobří potok v místě, kde vytéká z Dolanského rybníka. Na malém mostě s výhledem na Vlhošť byly instalovány pískovcové sochy hastrmana a dívky.
V hrázi Dolanského rybníka se zachoval ve skále vysekaný tunel, který je zbytkem náhonu bývalého mlýna, nedaleko najdete i malý vodopád.
O kousek dál, mezi rybníky Milčanským a Holanským, se nachází zřícenina hradu Milčany, někdy nepřesně nazývaného také Vítkovec. Z pozdně gotického hradu se dodnes zachovala jen sedm metrů vysoká rohová zeď paláce, v okolním lese můžete najít zbytky valů.
Kolem Holanského rybníka už se, stále s krásným výhledem na okolní vršky, blížíte do Holan. V obci pocházející už z první poloviny 14. století se pokochejte roubenými domky i pozdně barokním kostelem sv. Maří Magdalény. Je tu také poslední možnost se občerstvit, než vyrazíte vzhůru na Vlhošť.
Vysoký oblý tvar Vlhoště uvidíte už z dálky, na jeho vrcholek ale nevystoupáte. Až na pár průseků nečekejte ani daleké výhledy, kopec je totiž porostlý hustým lesem. Výše, na znělcovém podloží, najdete bukové porosty, v nichž hnízdí mnoho vzácných ptáků. Naopak níže na pískovcích rostou borové lesy obývané pavouky. Ve spodní části kopce můžete také obdivovat působivé pískovcové skály, které tu vytvářejí tři nad sebou seřazené galerie.
Pokud jste četli Hastramana a bojíte se, co z vrcholu zbylo, můžu vás uklidnit. Stojí stále v celé své kráse a žádná rypadla ho neokusují. Co tu naopak zůstalo, jsou strašidelné pověsti o vlkodlacích, kteří v okolí rdousili lidi a trhali stáda dobytka. Domněnky o jejich přítomnosti podporuje i název Vlhošť odvozený ze starého názvu Wlhossti. Na vrcholu Vlhoště lze navíc objevit řadu přitesaných pískovcových kamenů, jejichž původ nikdo nedokáže vysvětlit.
Skály prozkoumáme cestou na vedlejší nižší Malý Vlhošť s pískovcovou plošinou, z níž jsou parádní výhledy po okolí. V sedle mezi oběma kopci projdete úzkým skalním průchodem, který byl pravděpodobně uměle vytvořen, o čemž svědčí rýhování na kamenech jeho stěn. A kolem majestátních skal a převisů půjdete i dále, pokud se vydáte cestou přes vesnici Hvězda na vlak do Blíževedel.
Pokud se rozhodnete pro cestu ze Stovolínek na vlakovou stanic Blíževedly (obě na trase Lovosice – Česká Lípa), ujdete celkem asi 23 kilometrů. Ze Stvolínek až do Holan vás provede červená turistická značka (jen z ní nezapomeňte uhnout ke všem zajímavostem), dále se pak vydejte po modré až pod Vlhošť, na rozcestí nazvané Hájovna. Tady využijte žluté značky, která vás provede po úbočí hory kolem několika vyhlídek. Zpátky na modrou se připojíte na rozcestí Pod Vlhoštěm, kde můžete prozkoumat skály Malého Vlhoště a pak projdete skalní průrvou do Vlhošťského dolu. Tady přejděte na zelenou značku, která vás přes Hvězdu a kolem převisů dovede do vesničky Stranné, odkud už stačí po červené dojít do Blíževedel.
Pingback: Z Berlína do Prahy na kole kolem jezer a Sprévy i přes Lužické hory | KACHNA SE KOCHÁ