„Hradní zřícenina je jako polonahá ženská, stále je co objevovat,“ přivítal nás pan kastelán na Krakovci. A zrovna pro Krakovec tato pravda určitě platí, protože je zbořený tak právě akorát, aby se v něm dalo ledacos číst, jen se člověk musí pozorně koukat.Krakovec, to je gotika. Krásná, čistá a staletími nezměněná. Hrad, který začal vznikat ve 14. století jako honosné sídlo už téměř zámeckého typu, totiž nebyl v pozdějších staletích nikdy významně přestaven. V 17. století vyhořel a pak už jen pomalu chátral do podoby dnešní idylické zříceniny.Zkoumat je na Krakovci rozhodně co. Každá z více než 70 místností na hradě měla jiný půdorys a v mnohých z nich se dochovaly různorodé části kleneb a portálů. Asi nejpozoruhodnějším místem pak je presbytář kaple, který vybíhá z vnější strany hradu nad údolí.Z novodobých vylepšení zaujme na Krakovci vstupní most, který tu vznikl v roce 2005, svou podobou je ale čistě historický a k jeho stavbě byly použity autentické středověké metody i nástroje.Z historických osobností Krakovec proslavil mistr Jan Hus. Právě Krakovec byl totiž posledním místem, kde Hus našel útočiště předtím, než vyrazil na svou poslední cestu na kostnický koncil. Pozval ho sem tehdejší majitel hradu Jindřich Lefl z Lažan, původně králův oblíbenec, který se ale přiklonil na stranu husitů.Kromě samotného hradu stojí za to vydat se také na procházku do okolí, konkrétně do údolí Šípského potoka, kudy vede červená turistická značka. To by mohlo znít jako pohodlná procházka pěknou přírodou, což je pravda jen napůl. Příroda j tu sice opravdu moc pěkná, o pohodlnosti cesty ale nemůže být řeč, každou chvíli totiž překonává potok, jednou brodem, podruhé po úzkém mostku sbitém ze dvou klád. Trocha nepohodlí a snad i mokré boty ale rozhodně stojí za to.