Mezi lesy, skalkami a hrady České Kanady s batohem na zádech i cimrmanovskou úzkokolejkou

Pokud si občas rádi jen tak sbalíte krosnu a vyrazíte se toulat, je pro vás Česká Kanada ideální volbou. V rozhlehlých lesích můžete celý den potkávat jen bizarní balvany a skalky, stejně dobře si ale vymyslíte trasu, na níž projdete kolem starobylých hradů a úhledných městeček. A jak jinak dojet na vandr než vlakem? Mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí je navíc zážitkem samotná jízda, protože tudy vede úzkokolejná trať, po níž jezdí vláček s pěknými malými vagony, o letních víkendech navíc tažený parní lokomotivou. Takže na závěr dobrá zpráva pro ty, kteří nejsou milovníky spaní pod širým nebem: všechna zmíněná místa lze projít i jednodenními výlety vlakem, pěšky, nebo třeba na kole.

Proč se České Kanadě říká podle této severoamerické země jsem nikde nezjistila, snad k tomu inspirovaly hluboké lesy této oblasti na pomezí jižních Čech, Vysočiny a Rakouska. Pravdou je, že příroda v oblasti mezi městy Slavonice, Nová Bystřice a Kunžak je krásná. Kromě lesů plných hub a borůvek tu najdete i spoustu rybníků, z nichž mnohé lákají ke koupání. Ukrývá se tu také neobvykle mnoho žulových skalních útvarů, které lidem ledacos připomínali, a tak získali jména jako Kamenný stůl nebo Ďáblova prdel. Ty, které vypadají jako mísy, zase lidé považovali za místa dávných rituálů.

První zážitek vás čeká hned cestou, dopravu do srdce České Kanady totiž zajišťují roztomilé vagony zdejší úzkokolejky, která je vůbec poslední funkční úzkokolejnou tratí v Čechách. Trať s rozchodem kolejí 760 milimetrů spojuje Jindřichův Hradec a Novou Bystřici už od roku 1897. Dodnes slouží každodenní osobní dopravě, zároveň trochu turistickou atrakcí, o víkendech po ní jezdí parní vlaky a v novobystřickém nádraží a v nedaleké výtopně je i malé muzeum.

Nová Bystřice je nejen dobrým startem výletu, městečko samotné stojí za prohlídku. Rozlehlé náměstí z jedné strany uzavírají zbytky hradeb s malebnými uličkami kolem nich, na druhé straně pak náměstí dominuje kostel sv. Petra a Pavla s vysokou věží. Posedět tu můžete i v některé z příjemných kaváren na náměstí a nadšence do starých vozů jistě zaujme Muzeum veteránů se sbírkou amerických předválečných automobilů (a pivovarem).

Pokud dorazíte stejně jako my večer, ale na rozdíl od nás taky v letní sezóně, můžete využít kemp u rybníku Osika kousíček za Novou Bystřicí. Nebo se tu můžete aspoň vykoupat, než vyrazíte dál k rybníku Klášterskému. Nad ním, jak už název napovídá, stával klášter. Ten tu na úplném začátku 16. století vystavěl řád paulánů nad léčivým pramenem, který prý měl navracet ztracený zrak. Klášter byl brzy vypálen a zničen. Na jeho místě vystavěl v letech 1668–1682 architekt Giovanni Dominik Orsi raně barokní chrám Nejsvětější Trojice.

Cestou dál po modré turistické značce směrem k hradu Landštejn postupně začnete potkávat neobvykle mnoho řopíků, tedy železobetonových pevnůstek lehkého opevnění. Osm z nich je součástí muzea československého opevnění, některé tak jsou dokonce přístupné.

Hrad Landštejn je ukázkovým příkladem románského hradního komplexu, který soužil k obraně zemské stezky a hranice s Rakouskem. Vystavět ho nechal po roce 1222 český král Přemysl Otakar I., později se dostal do správy Vítkovců, přezdívaných také páni z Landštena. Hrad ještě ve vlastnictví rodu Krajířů prošel renesančními úpravami, brzy ale zpustl a nepomohl mu ani požár v roce 1771. Přesto se do dneška zachovalo mnoho prostorů od sklepení po věž, z níž je krásný výhled do okolí.

Od hradu vás žlutá turistická značka dovede přes vesnici Stálkov až ke stezce spojené s Johannem Georgem Graselem, legendárním loupežníkem, který na přelomu 18. a 19. století řádil na česko-rakouském pomezí. Právě od jména tohoto pobudy, který prý začal loupit už v devíti letech a za život stihl provést přes dvě stovky zločinů, pochází slovo grázl.

Jako první narazíte na cestě na údajnou Graselovu pušku, o kousek dál zas je v lese Graselova sluj, skalní převis, pod nímž se prý loupežník skrýval. Soudě podle toho, kolik míst se tu podle něho jmenuje, měl Grasel ve zdejších lesích slušně zařízený byt. Nechybí ani Graselova koupelna, což je skalní útvar s prohlubní plnou vody na vrcholku.

Naučná stezka vás dovede až do Českého Rudolce, kam budete scházet kolem kapličky malebně stojící na vrcholku kopce, která byla jako hřbitovní vystavěna v roce 1761. Samotný Český Rudolec je jedním z nejkrásnějších zastavení výletu. Přestože zdejší zámek není nikterak starý, jeho současná novogotická podoba pochází ze 2. poloviny 19. století, ani v nikterak dobrém stavu, rozhodně má svou atmosféru. Zámeček přezdívaný Malá Hluboká je opravován jen postupně, místy oprýskané zdi střídá výrazná opravená věž. Postupným zvelebováním prochází i okolí, kde dnes funguje minipivovar s restaurací.

Rudolec byl také nejvzdálenějším místem výletu, a tak je pomalu čas otočit se zpět. Pokračujte přes malebnou vesnici Horní Radíkov se soustavou rybníků a kolem seskupení obřích balvanů zvaného Filipovy kameny dorazíte až k rozhledně U Jakuba. Kolem dřevěné věže je sice ne příliš vkusný areál, výhled z výšky 33 metrů je ale široký, uvidíte velkou část České Kanady, Dačice, rozhlednu Křemešník a rakouské kopečky.

Od rozhledny vede naučná stezka až ke skalnímu útvaru Ďáblova prdel. Balvan neobyčejného tvaru je považovaný za nejznámější a nejcharakterističtější skalní útvar celé České Kanady. Odtud můžete seběhnout na zelenou turistickou značku a po ní kolem hraničního kamene na historické hranici Čech a Moravy k obci Nový svět, kam se vyplatí odbočit, protože tam najdete na plotě jedné ze zahrad umístěný samoobslužný výčep.

K rybníku Zvůle vás odtud dovede červená značka přes vesnici Terezín. Rybník s kempem, čistou vodou a možností koupání by mohl být dobrou základnou pro toho, kdo by chtěl vyrážet na výlety z jednoho místa. Vodní plochu zde založil rod Krajířů z Krajku v roce 1571. Cestou dál po červené minete skalní útvar nazývaný Ďáblův chléb, seskupení balvanů, které svým tvarem opravdu připomíná rozříznutý bochník chleba. Jinak není cesta směrem do Kaprounu žádná radost, protože tu v poslední době proběhla rozsáhlá těžba dřeva.

V Kaprounu se opět setkáte s místní úzkokolejkou, a to hned na zastávce spojené s Járou Cimrmanem. Toho zde připomíná kamenná mohyla a věrná socha zobrazující Cimrmana i s kufrem, jak zde byl vyhozen z vlaku. Nechybí tu ani ohniště, které ostatně je u většiny zastávek úzkokolejky, takže pro vandrující je to fajn příležitost přespat. Mimochodem některé ze zastávek nabízejí i ubytování v nádražních budovách, takže kdo chce bydlet pěkně pod střechou, může to pojmout také stylově.

Trasu přidávám z Nové Bystřice do Kaprounu, kdo by měl ale ještě energii, může dojít až do Jindřichova Hradce.

Total Views: 563 ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *