Milovice jsou známé především jako bývalý vojenský prostor. Ten vznikl už za Rakousko-Uherska v roce 1904 a od té doby zažil působení několika armád, měnila se jeho rozloha i pojmenování. Po roce 1968 žilo v Milovicích více než sto tisíc sovětských vojáků i s rodinami. V té době se Milovice změnily v malou ruskou enklávu včetně veškerých představitelných služeb. Zatím největší změna přišla 19. 6. 1991 s odchodem posledního sovětského vojáka, od té doby se Milovice postupně stávají místem příjemného bydlení v dosahu Prahy a dnes tu žijí hlavně mladé rodiny s dětmi. Pokud chcete vidět některý z pozůstatků vojenského prostoru, neváhejte proto příliš dlouho, jednotlivé stavby totiž mizí doslova před očima.
Milovice byly sídlem velení Střední skupiny vojsk sovětské armády. Jednalo se jakési město ve městě, přitom jen pár metrů od nejbližších bytovek. Dnes původní vzhled budov postavených už v padesátých letech pro československou armádu pomalu zakrývají polystyrenové desky a vzniká tu areál zcela nový, určený neustále přibývajícím obyvatelům Milovic.
Střední skupina vojsk, v níž sloužilo přibližně 85 000 mužů, se skládala ze dvou tankových divizí, tří motostřeleckých divizí, tří brigád raketových vojsk, jedné brigády dělostřelectva a jedné úderné brigády výsadkářů. Na počátku roku 1987 zahrnovala její výzbroj 1 500 tanků, 650 děl, 90 víceúčelových raketometů a 300 letadel.
Střední skupina vojsk, přesněji její 15. gardová tanková divize, měla nedaleko Milovic také své pečlivě ukryté záložní velitelské stanoviště. Nedaleko Benáteckého vrchu se v lese nachází rozlehlý areál, ze kterého bylo možné skrytě řídit celou divizi. Celý areál s několika budovami a bunkry dokázal fungovat soběstačně, patřila k němu i kotelna nebo vodní zdroj s artéskou studnou.
Cestou k tajnému velitelskému stanovišti narazíte na pozůstatky zaniklé obce Mladá. Z obce, která ještě na počátku 20. století měla 101 domů a okolo 700 obyvatel, dnes zbyl jen půdorys kostela a znovuobnovený rybníček. V roce 1903 bylo rozhodnuto (tehdy ještě Rakouskem–Uherskem) o zřízení vojenského cvičiště a z Mladé byli vystěhováni všichni její obyvatelé.
Mezi Milovicemi a Mladou procházíte územím bývalých střelnic, na nichž se uchoval vzácný biotop stepí a lesostepí. Naučná stezka Pozorovatelna vede krajinou, jakou dnes už kvůli zemědělství v Polabí téměř nepotkáte.
Na loukách bývalých milovických střelnic se dnes prohánějí divocí koně, zubři a pratuři. Prvními obyvateli milovické stepi se stali divocí koně, jejichž stádo bylo vysazeno na pastvinu u Milovic v lednu roku 2015. Pobyt zvířat loukám svědčí a tak v jejich výbězích roste mnoho vzácných bylin, třeba stovky trsů vzácného hořce křížatého.
Na okraji pastvin najdete vybydlené vojenské budovy. Je to bývalá střelnice na Balonce, za silnicí pak zase najdete milovické letiště, které dnes slouží malým sportovním letadlům. Jeden z hangárů na letišti byl dokonce zapsán jako kulturní památka, která má připomínat historii milovického vojenského prostoru.
Historii Milovic připomíná také mezinárodní vojenský hřbitov, který je v Milovicích od dob první světové války, kdy tu vznikl zajatecký tábor. V roce 1915 po vstupu Itálie do války začali do zajateckého tábora v Milovicích proudit tisíce italských zajatců. Italové se na správě hřbitova dodnes podílí. Během druhé světové války tu bylo pochováno několik desítek Němců a Rusové, na hřbitově ale najdete i náhrobky židovské či muslimské.
Působení vojáků v Milovicích připomíná přímo ve městě bývalý Důstojnický dům, který dnes slouží jako radnice. Dříve tu bylo divadlo se šesti sty sedadly, kino, taneční sál, knihovna a restaurace. Na schodišti se dodnes dochovala mozaika z osmdesátých let zobrazující Bojové družby se sovětskými vojsky, která je největší mozaikou v Evropě.
Najdeme tu ale i další pozůstatky vojenských budov, přímo ve městě jsou stále pod zemí schované bunkry a pozorovatelny, pomalu se rozpadají bývalá zdravotnická zařízení, některá sportoviště chátrají, jiná jsou nahrazena novými. Centrální shromaždiště dnes slouží jako skatepark a sen každého dítěte učícího se jezdit na kole.
Milovice se ale mění doslova před očima, proto se rozhodně nenechte zmást pár let starými fotkami, je totiž možné, že budovy už nestojí, nebo prošly rekonstrukcí a změnily se k nepoznání.
