V průmyslovém areálu bývalé Vojtěšské huti jen pár kroků od centra Kladna se lehce propadnete do nějakého postapokalyptického filmu. Torza starých pecí, koksoven a skladů rudy se tu volně prolínají s novými průmyslovými provozy a nad tím vším prochází vysuté těleso vlečky. Vysoké ploty skladů a továren tak střídají volně přístupné ruiny, a kdo překoná strach z rozpadajících se schodů a temných děr sklepů, může se těšit na opravdu silný zážitek. Ale pozor, ne všechny stropy jsou pevné a hlubiny zásobníků opravdu hluboké.

Vojtěšská huť byla založena v roce 1854 po nálezu bohatých železných rud na Nučicku a své jméno získala po jednom ze svých zakladatelů Vojtěchu Lannovi, českobudějovickém podnikateli v lodní a železniční dopravě.

Po roce 1860 se Vojtěšská huť stále rozšiřovala a se šesti vysokými pecemi byla největší železárnou v Rakousku a jednou z největších evropských železáren vůbec.

Rozvoj Vojtěšské huti, zaměřené v té době především na výrobu kolejnic, pokračoval až do druhé světové války. Například zdejší mostárna vyrobila přes 1000 mostů a v Kladně byl postaven i železný krov Národního divadla.

Suroviny se musely pro použití ve vysokých pecích upravovat. Uhlí se vypalovalo na koks v koksovnách.

Chudé nučické rudy se před použitím ve vysokých pecí nejprve louhovaly v bazénech a pak se pražily v pecích. Také třetí základní surovina, tedy vápenec, vyžadovala úpravu.  Vápenec se nejprve drtil, od třicátých let se pak pálil ve vápenných pecích.

V roce 1946 byla Vojtěšská huť znárodněna a zároveň pojmenována podle ruského maršála Koněva. V polovině 50. let byla sloučena s hutí Poldi a začleněna do Spojených oceláren národního podniku Kladno.

Plánované hospodářství vedlo k postupnému úpadku železáren, jejichž definitivní konec nastává rozhodnutím o přechodu na výrobu ušlechtilých ocelí v polovině šedesátých let. Vysoké pece byly v Kladně zastaveny v roce 1976.

Vojtěšská huť je dnes ve velké části opuštěná a postupně podléhá zubu času. Po roce 1989 se areál stal součástí zbytkového státního podniku v likvidaci. Komunikace byly převedeny do vlastnictví města, pozemky v areálu byly postupně rozprodány.

V areálu Vojtěšské huti tak nyní sídlí množství různých firem a zdi provozů se staly rájem sprejerů.

Vápenné pece se staly kulturní památkou.

Největší část původní Poldovky dnes patří POLDI Hütte. Část je funkční, velkou část plochy zde tvoří nepřístupný brownfield.

Do Vojtěšské huti se dostanete snadno, z centra Kladna to je pár minut chůze. Vstup do areálu je možný z více stran, doporučuji ale přijít z ulice Dubské, těsně před křižovatkou s ulicí Průmyslovou odbočte doprava. Do areálu vede běžná silnice a po pár desítkách metrů přijdete k úvodní ceduli naučné stezky, kde je možné si o areálu přečíst víc a ještě se zorientovat na mapě. Odtud dojdete k rudišti, k chladící věži a za ní vlevo i ke koksovně a dalším budovám. Naopak k vápenným pecím se nejlépe dostanete vstupem z ulice Divadelní a dále po kolejišti bývalé vlečky.