Vihorlatský prales na samém východě Slovenska, to je především toulání hlubokými liduprázdnými bukovými lesy a výstupy na vrcholy s dalekým rozhledem. Celé pohoří přehlédnete ze skalisek na vrcholu Sninský kameň, pod ním můžete obdivovat krásné jezero Morské oko. Stačí vyjít z lesů do vesniček pod horami a potkáte další vihorlatský unikát, dřevěné řeckokatolické kostelíky.
Sopečné pohoří Vihorlat pokrývají nekonečné koberce bukových lesů. Nejvyšší horou jeho přes padesát kilometrů dlouhého hřebene je stejnojmenný Vihorlat s výškou 1076 metrů nad mořem. Sopečný původ připomíná podkovovitý tvar podlouhlého hřebenu hřbetu, jehož střed tvoří jezero Mořské oko, které ale paradoxně sopečného původu není.
Vihorlatský prales tvoří zachovalé karpatské bukové pralesy s přes dvě stě let starými stromy, mezi nimiž dominuje buk lesní, javor klen či jasan ztepilý. Když stromy spadnou, zůstávají ležet na svém místě a jejich dřevo se rozkládá přispěním dřevokazných hub, chorošů a různého hmyzu. Ve vihorlatských lesích a na okolních loukách roste také mnoho dalších druhů vzácných rostlin jako kostival srdčitý, hořec tolitovitý, kolotočník ozdobný, vrbina hajní či pablen kraňský, který najdete pouze a jen v oblasti východních Karpat. Prales je chráněný jako přírodní památka UNESCO.
Snad nejvýraznějším kopcem pohoří je 1 005 metrů vysoký Sninský kameň s nepřehlédnutelným skalním masivem na vrcholu. Dvě vrcholové plošiny, jejichž kolmé stěny převyšují okolí až o dvacet metrů, jsou pozůstatkem lávového proudu a jsou tvořeny andezitovovými bradly oddělenými hlubokým sedlem. Obě skály jsou přístupné po kovových žebřících a nabízí krásný daleký výhled na celý vihorlatský hřeben i na nedalekou Sninu a za ní na kopce Laborecké vrchoviny a Bukovských vrchů.
Když se podíváte z vyhlídky na vrcholu Sninského kamene přímo dolů, uvidíte nedaleké jezero Morské oko. Jezero vzniklo v holocénu velkým sesuvem půdy ze strmých okolních svahů pokrytých sypkým a nestabilním sopečným materiálem. Sesuv přehradil dolinu Okno, skrze kterou protékal stejnojmenný potok. Původní rozloha přírodně vzniklého jezera však byla sotva poloviční, do dnešních rozměrů se rozrostlo až po navršení umělé hráze v osmdesátých letech 19. století.
Asi kilometr od velkého jezera naleznete Malé Morské oko s nádherně zelenou průzračnou vodou. Jezero má stálý přítok, ale žádný povrchový odtok. Člověk do jeho fungování nikdy nezasahoval a je tak považováno za nejzachovalejší z vihorlatských jezer.
Další zajímavostí Vihorlatu jsou starobylé dřevěné řeckokatolické kostelíky rozeseté pod východními svahy hor. Osm z více než padesátky těchto vzácných dřevěných kostelíků bylo zařezeno na seznam památek UNESCO: římsko-katolické kostelíky v Hervartově a Tvrdošíně; evangelické artikulární chrámy v Kežmarku, Leštinách a Hronseku; řecko-katolické kostelíky v Bodružalu, Ladomírové a Ruské Bystré.
K nejcennějším z nich patří kostel svatého Mikuláše v Ruské Bystré. Dodnes využívaný kostelík byl postaven v roce 1730. Jde o trojprostorovou srubovou stavbu z jehličnanových ručně tesaných trámů s předsíní, chrámovou lodí a svatyní, která je doplněna dvěma věžemi zakončenými cibulí s trojramenným křížem. V presbyteriu najdete bohatě zdobený barokní pětipodlažní ikonostas. Ten byl původně určen pro jiný kostel, což je dobře vidět, protože některé části do prostoru příliš nesedí. 
Třídenní putování po lesích Vihorlatu začíná i končí u Sninských rybníků, u nichž najdete kemp s koupalištěm, kde si můžete po celkem náročném výšlapu odpočinout. To nejnáročnější stoupání vás přitom čeká hned na začátku cestou na Sninský kameň. Od Sninských rybníků se totiž musíte připravit na sedmikilometrové stoupání, v závěru navíc dost prudké a po nepříliš pohodlné cestě. Odměnou je pak kromě výhledů také pohodový sestup k Morskému oku, kde navíc najdete stánek s občerstvením. Pak už je na čase vyrazit do pralesa. Kolem Malého Morského oka vystoupáte na vrcholovou červenou značku, která vás provede vihorlatskými lesy až do obce Remétské Hámre. Pozor ale na orientaci, značka místy nečekaně mizela. Do Ruské Bystré vede přes hřeben z Remétských Hámrů zelená turistická značka. Poté, co si prohlédnete kostel, nezbývá, než vystoupat zpátky na hřeben. Tady se ocitnete opět na červené značce a máte dvě možnosti: buďto pokračovat přes vrch Nežabec zpátky na Sninský kameň, nebo jako my obejít vrcholky kopců po cyklotrase. Obě cesty vás zavedou zpět ke Sninským rybníkům, dohromady ujdete necelých 60 kilometrů.
