Itálie má jednu zvláštní vlastnost, čím víc člověk míří na jih, tím jsou její dobré i špatné vlastnosti koncentrovanější: doprava je čím dál bláznivější, lidé přátelštější a chuť kafe, zmrzliny či pizzy neodolatelnější. A kam zamířit víc na jih než na Sicílii? Tímto ostrovem navíc prošla historie a tak se můžete jeden den procházet mezi řeckými chrámy, další strávit v římské vile, úzkých uličkách středověkého městečka, nebo žasnout nad zdobností barokních chrámů.

V antickém Řecku se stroj času zastaví v agrigentském údolí chrámů, kde Řekové založili město už v šestém století před naším letopočtem. A právě z této doby pochází i pět chrámů, které stojí v údolí, které je vlastně spíše návrším, dodnes.

Největší z agrigentských chrámů, Diův chrám, je sice nejméně zachovalý, kdyby ale stál, byl by se svými dvacet metrů vysokými sloupy jedním z největších starověkých chrámů vůbec. Kromě sloupů podpíraly střechu chrámu také obrovské sochy obrů Atlantů, které dodnes leží v místech, kde kdysi stávalo průčelí chrámu.

Naopak Chrám svornosti ohromí právě tím, do jaké míry se zachoval v původní podobě. K tomu mu paradoxně pomohli křesťané, kteří ho začali používat jako kostel a zároveň ho stavebně zpevnili, díky čemuž lépe než ostatní chrámy odolal pozdějším zemětřesením.

Díky tomu je v něm krásně vidět struktura řeckého chrámu s vnějším sloupořadím tvořícím ochoz, za nímž se nachází uzavřený vnitřní prostor složený z předsíně, vlastní cely sloužící jako obydlí bohů a zadní síně.

Nahlédnout do života v římské vile pak můžete v Casale v horách střední Sicílie. Villa romana del Casale zaujme hlavně velikým množstvím velmi dobře zachovaných římských mozaik zdobící celý dům.

Asi nejvíc z nich vilu proslavila mozaika dívek v bikinách, která zobrazuje dívky z doby antického Říma, které se pro sportovní klání oblékaly do opravdu ne příliš zahalujících oblečků.

Celou vilu si lze číst jako komiks, kde jedna místnost zobrazuje lov či rybolov, další život mořských bohů, nebo třeba Odysea, který nalévá víno Kyklopovi, aby ho opil a poté oslepil.

Téměř nekonečným příběhem pak ohromí vůbec největší mozaika ve vile, která zobrazuje, jak Římané přiváželi z různých koutů země exotická zvířata. Vila se v takto neporušené podobě zachovala díky tomu, že byla po celá staletí ukrytá pod nánosem bahna a kromě příběhů zachycených na mozaikách ukazuje také pohodlí života bohatých Římanů, v jejichž domě nechyběly kromě různých hodovních a společenských sálů také několikery lázně.

Do středověku se přenesete v historickém městečku Erice, které leží ve výšce 751 metrů v horách a přitom jen pár kilometrů od moře a živého přístavu Trapani, odkud je možné se do Erice dostat lanovkou. Erice bylo na bájné hoře Eryx založeno již v dobách řecké kolonizace ostrova jako centrum kultu bohyně plodnosti Venuše.Dnešní podoba Erice pochází ‚až‘ ze 12. století, kdy ho kompletně přestavěli Normané, od té doby se ale moc nezměnilo a uchovalo si tak poklidnou atmosféru uzoučkých uliček a nízkých kamenných domků s malými dvorky, mezi nimiž na každém rohu vykoukne kamenný kostelík.

Kromě trochy středověku stojí v Erice za vidění hlavně výhledy, které jsou z hradeb obklopujících město opravdu daleké, ať už se raději koukáte na obzor středozemního moře, nebo pozorujete hory a údolíčka sicilského vnitrozemí.

Zajímavé je i samotné opevnění, jehož součástí je i normanský hrad, nebo pevnost ve Španělské čtvrti obklopená kostely, které se svými otevřenými zvonicemi vypadají, jako by sem spadli z nějakého westernu.

Zdobné barokní kostely jsou rozeseté po celé Sicílii, přímý zásah bohatě dekorovanými chrámovými interiéry nabízí například hlavní město ostrova Palermo. Snad nejvíc oči přecházejí z výzdoby kostela La Martorana, kde se mísí vliv Normanů, byzantské mozaiky, barokní fasáda, fresky i obrazy i řecké pravoslavné církve, která dnes kostel využívá.

Příkladem čistého sicilského baroka je pak jezuity postavený kostel Gesù, který ústí na náměstí Piazza Vigliena, kde se setkávají dvě hlavní třídy města Via Maqueda a Corso Vittorio Emanuele.

Takzvané náměstí čtyř fontán lemují čtyři budovy s bohatě zdobeným průčelím s fontánami, které dali náměstí jeho název. Při pozorování architektury je ale třeba si dát pozor, náměstí je totiž také středem bláznivého palermského provozu.

Klid od ruchu palermské dopravy najdete na střeše katedrály zasvěcené svaté Rozárii, patronce Palerma. Uvnitř katedrály jsou pohřbeni významní sicilští králové a zajímavostí je, že si na podlaze katedrály můžete najít své znamení zvěrokruhu.

Ze střechy katedrály je vidět na bránu Porta nuova, která je smutným příkladem toho, jak může památkám uškodit jižanský poklidný přístup pod heslem hlavně se ničím nestresovat. Na bránu navazuje Normanský palác, v němž po staletí sídlili sicilští králové.Nedaleko paláce pak najdeme další příklad toho, jak může vypadat turistický ruch v Sicilském podání, na seznam UNESCO nedávno přidaný kostel San Giovanni degli Eremiti, který nezapře původ v mešitě. Jako důkaz arabského původu zůstalo na chrámu pět velkých kupolí, zjistit to na místě je ale téměř nemožné, protože kostel se zajímavou minulostí bohužel trpí naprostým nedostatkem jakýchkoli informačních prvků.

V Palermu také rozhodně stojí za to ztratit se v uličkách starého města, třeba na některém z četných tržišť a podívat se do přístavu plného luxusních plachetnic.

Lépe než v rušném Palermu se dá poklidně plynoucímu sicilskému životu přiblížit v malých městečcích, kde se může zdát, že Sicilané tráví snad veškerý svůj čas v baru na náměstí, zatímco jejich ženy celé dny vysedávají přede dveřmi své do ulice otevřené kuchyně a stěžují si na nesnesitelné vedro.

O nádherné výhledy ozvláštní návštěvu městečko Caltabellotta na jižním pobřeží Sicílie, které se do dějin Sicílie ve 14. století zapsala jako místo, kde byl podepsán mír mezi Francouzi a Španěly, kteří tak ostrov ovládli.

Na památky je bohaté také městečko Naro, zdaleka ne ke všem umělecky hodnotným pozůstatkům minulých dob se tu ale chovají tak dobře, jako k místnímu hradu. Ruiny jednoho z kostelů tak drží pohromadě jen díky úctyhodné konstrukci z lešení, přímo před portál dalšího kostela zase v Naru postavili obrovský panelák.

Naopak naprosto báječně se ke svému historickému dědictví postavila Favara. Bývalé hornické městečko plné kamenných domů propojených dvorky po ukončení těžby začalo upadat. Dnes je z něj opět živé město a to díky iniciativě nadšence, který v jednom ze dvorků založil galerii a kulturní centrum, ke kterému se pomalu začali přidávat další aktivity a dnes se z dvorku kulturního můžete přesunout rovnou do dalšího dvorku osídleného barem a pizzerií.

Přes všechny tyto zajímavosti si značná část návštěvníků Sicílie vystačí s jejími plážemi, které jsou krásné, dlouhé písečné a stále ještě nepřelidněné.