Procházka z Prahy na den, na hrad a zároveň do pivovaru, to je pohodová trasa z Českého Šternberka podél Sázavy do Kácova. Hrad Český Šternberk stojí monumentálně na svahu nad řekou, a právě podobnými cestičkami vzhůru nad Sázavu a zpátky do jejího údolí vede celý výlet. Zakončíte ho v Kácově, který kromě pěkné vyhlídky a postupně opravovaného zámku láká taky na pivovar Hubertus, kde se můžete na konci procházky občerstvit.
Máte rádi výhledy na Slapskou přehradu, ale přelidněný Máj ani zavřená Smetanova vyhlídka nejsou nic pro vás? Pokud navíc oceníte procházku po okolních lesích, mám pro vás tip na výlet k vyhlídce Zadka nad osadou Ztracenka. V jedné z prvních českých osad pak nasajte trampskou atmosféru a po naučné stezce Svatojánské proudy můžete pokračovat buď do Štěchovic, nebo zpět na hráz Slapské přehrady.
Kopcovité okolí Malé Skály je krásné už jen svými hlubokými lesy a v nich ukrytými skalními útvary. Harmonicky sem ale zasáhla také lidská ruka, už ve středověku využívali skalních masivů ke své obraně hrady Vranov či Frýdštejn. Doslova zabydlel pak zdejší skalky v 19. století majitel panství továrník Franz Zachariáš Römisch, který kolem pozůstatků hradu Vranova nechal vybudovat takzvaný Pantheon, jehož jednotlivé pomníky a sochy připomínají slavné tehdejší doby.
Z Berlína jsme vyrazili k jeho příměstským jezerům a dál kolem Sprévy do oblasti Lužických Srbů. Spreewaldem, krajem kanálů a kyselých okurek, jsme projeli až do jeho hlavního města Chotěbuzi. Po dokonalém asfaltu cyklostezek kolem rekultivovaných jezer a bývalých i současných elektráren jsme se dostali až do srdce Krabatova kraje, kde ožívají lužické pověsti. Z Budyšína už je to podél Sprévy jen kousek na české hranice do Šluknovského výběžku. Po známých místech Lužických hor, k hastrmanovým Holanským rybníkům a dál Kokořínskem jsme dojeli až do středních Čech, kde jsme na hranici Prahy překonali 666 kilometrů.
Vápencový masiv Pálavy mezi Novomlýnskými nádržemi a Mikulovem je tak akorát dlouhý, abyste ho překonali jednodenním výletem. Za stoupání vás odmění nejen daleké výhledy do rovin jižní Moravy, ale i pěkná příroda se spoustou vzácných rostlin, které v této nejteplejší a téměř nejsušší české krajině rostou. Chybět nebudou ani památky, vždyť jde taky o jedno z našich nejdéle osídlených míst, kde se lidé usídlili už v době lovců mamutů. O něco později sem prý římští vojáci přinesli pěstování vinné révy, takže kde jinde zakončit výlet než v některém z mikulovských vinných sklípků.
Brdy jsou klasika jednodenních výletů z Prahy, to ale rozhodně neznamená, že by tu nebylo co objevovat. Moje oblíbené místo je barokní areál na Skalce nad Mníškem, kde zakončuji snad každý výlet po okolí. Kromě krásných výhledů a cenných staveb tu totiž najdete občerstvení s ohýnkem, na kterém si můžete opéct špekáčky. Hezká trasa sem vede třeba z Dobřichovic, odkud je to jen kousek vzhůru na vyhlídku Hvíždinec. Vypravit se ale můžete i mimo značené cesty, jako třeba k vyhlídce na hrad Karlštejn.
Krajina pro chov kočárových koní v okolí Kladrub nad Labem, která se nedávno stala památkou UNESCO, rozhodně stojí za návštěvu. Vyrazte tam třeba na kole, k čemuž rovinaté Polabí vysloveně láká. Cestou se stavte za Gočárem do Lázní Bohdaneč i do jeho rodných Semic, kde navíc potkáte maličkou poušť přímo na návsi. Pak už je to jen kousek do Kladrub, kde můžete pozorovat stáda starokladrubských koní na pastvinách, nebo vyrazit dokonce na prohlídku jejich historických stájí.
V údolí Loděnického potoka, přezdívaného taky Kačák, se střídají staré mlýny s nedotčenou přírodou a taky s chatovými osadami, u kterých si dnes už ducha starých trempů musíte spíš představit. Jarní procházku si kromě hledání rozkvetlých rostlin na březích potůčku můžete ozvláštnit taky výstupem na nedalekou rozhlednu na Vysokém vrchu, ze které uvidíte okolní lesy Křivoklátska a Rakovnicka.
Rovinatá krajina jižní Moravy je ideální pro pohodové výlety na kole, proto jsem tu pro vás připravila tip na cyklistický puťák více či méně nalehko, který zvládne i úplný začátečník. Stokilometrová trasa vás provede Lednicko-valtickým areálem se všemi jeho romantickými stavbami a samozřejmě i oběma zámky, které rozlehlému parku daly jeho název. Pohodový odpočinek si pak užijete v Mikulově, který se svým náměstím se skoro italskou atmosférou vysloveně láká k posezení v některé z kaváren s výhledem na zdejší zámek či Svatý kopeček na úpatí Pavlovských vrchů nad městem. Moc příjemné přespání nabízí statek Jáňův dvůr, kde si můžete postavit stan, kdo ho ale nechce vozit, může využít i zdejšího penzionu. Druhý den se cestou zastavte ve vodním mlýně ve Slupi, kde se různé druhy strojů dodnes pohybují díky energii vody z nedalekého náhonu. Výpravu zakončíte ve Znojmě, kde nesmíte minout rotundu svaté Kateřiny, která ukrývá vzácné fresky zobrazující rod Přemyslovců.
Riegrova stezka ze Spálova do Semil v zimě kromě lávek a tunelů láká na celé ledopády rampouchů. Nechybí výhledy na zamrzlou Jizeru ani okolní skály. Okruh můžete uzavřít vysoko nad údolím po Kamenického cestě, která je ale s větším množstvím kluzkého sněhu celkem dobrodružná. Hned na začátku trasy ve Spálově nepřehlédněte secesní vodní elektrárnu, které její podobu dokonale doplňující kaňon řeky dal slavný architekt Emil Králíček.
Reliéfy s náboženskými motivy, ale také drobné kapličky, různě upravené jeskyně či jednoduchá sedátka, to vše můžete najít v pískovcových skalách kolem Cvikova na úpatí Lužických hor. Pátrat po skalkách zručně upravených zdejšími lidovými umělci vyrazte ze Sloupu, kde již z dálky nepřehlédnete výrazný skalní suk, jehož jeskyně a terasy ve středověku sloužily jako skalní hrad, později poskytovali úkryt poustevníkům. První z reliéfů najdete v sousední obci Radvanec a pak už mějte oči otevřené celou cestu do Cvikova, kde se za pozorné pátrání po pískovcových skvostech můžete odměnit v místním pivovaru. Poté se ale vydejte dále na cestu, nejpropracovanější díla vás teprve čekají. Postupně budete míjet skalní kapli ve tvaru antického chrámku, do pískovce vytesaný oltář Nejsvětější trojice či reliéf znázorňující útěk do Egypta. Výlet zakončíte v Mařenicích s barokním kostelem a kaplí nad vesnicí s výhledem do širokého okolí.
Pokud jste se pokochali Kroměřížskými zahradami a chcete sezení v útulných kavárničkách na zdejším náměstí vyměnit za trochu nenáročného pohybu, vydejte se na výlet na kole rovinami Hané. Ty v celé šířce uvidíte z věže zámku v Tovačově. U města si pak ještě prohlédněte památník bitvy pruských a rakouských vojsk a už se můžete vydat do Prostějova. A protože kilometry téměř bez jediného kopce zvládnete celkem rychle, zbyde čas zajet ještě k Plumlovské přehradě, kde vás kromě odpočinku u vody překvapí i vysoko nad hladinou se tyčící zámek.
Vyšlápněte si vzhůru na beskydské kopce do království boha Radegasta. Z Radhoště se pak vydejte na nedaleké sedlo Pustevny, kde můžete obdivovat různorodé ornamenty zdobící Jurkovičovy chaty Libušín a Maměnka. Dřevěné útulny se po ničivém požáru podařilo obnovit do podoby, jakou měli na počátku 20. století. A až se nebudete chtít škrábat na kopec, vyhraďte si klidně celý den na prozkoumání rožnovského skanzenu, kde kromě roubených vesnických domků i honosnějších městských stavení uvidíte taky mnohá funkční zařízení jako větrný mlýn, pilu či hamr. Vidět tu můžete také ukázky tradičních řemesel a mezi domky pobíhají spousty domácích zvířat.
Na nenáročný výlet na kole se vydejte podél řeky Jizery z Mnichova Hradiště, pokud vám nevadí urazit více kilometrů, můžete dojet až do Prahy. To se ale nejspíš nepodaří milovníkům hradů, zámků a zřícenin, kteří se cestou budou mít opravdu čím kochat. V Mnichově Hradišti se zastavte u zámku a nedalekého kláštera, kde byl pohřben Albrecht z Valdštejna. Dále kopečky nad Jizerou střeží zříceniny starých hradů, z nichž jako první uvidíte Zvířetice s vysokou věží, odkud je krásně vidět celý hradní areál. Pěkný výhled do údolí Jizery najdete i v nedalekých Michalovicích s věží přezdívanou Putna. Odtud je to jen kousek do Mladé Boleslavi, kde je první možnost výlet ukončit. To by ale byla škoda, pod oblouky železničního viaduktu v Krnsku dojedete až k další romantické zřícenině hradu Dražice, odkud je to jen kousek do Benátek nad Jizerou, kde na vrcholku vinice na svahu nad řekou stojí renesanční zámek.
Toulejte se Lužickými horami z městečka Jiřetín pod Jedlovou plného roubenek vzhůru na křížovou cestu s kaplí Božího hrobu. Pořádné stoupání vás ale teprve čeká, hora Jedlová se vám ale za náročný výšlap odvděčí rozhlednou, ze které uvidíte snad celé severní Čechy. Zato na zříceninu Tolštejn seběhnete snadno, přitom si tu kromě pozůstatků hradních zdí užijete i mnohé výhledy, třeba do sousední německé Lužice. Od hradu už je to jen kousek z kopce dolů na vlakové nádraží Jedlová, kde vás čeká jedna z nejpříjemnějších český „nádražek“ vůbec, kde si ještě rádi necháte ujet nějaký ten spoj…
Jestliže Slavonice mají se svými renesančními domky s podloubími jedno z nejútulnějších náměstí, které jsem zatím při toulání českou krajinou potkala, telčské náměstí ukazuje renesanci v její monumentální podobě. Obě města od sebe přitom nejsou daleko, takže je můžete spojit do jednoho výletu na kole, který vede pěknou zvlněnou krajinou a projíždí městem první kostky cukru na světě Dačicemi, či kolem kláštera v Kostelním Vydří.
Úrodná pole v místech, kde se stéká Labe s Vltavou, každoročně na přelomu dubna a května vydají bílý a zelený poklad, se kterým si doma můžete uvařit jak v nějaké michelinské restauraci. Uprostřed chřestových polí v Hostíně u Vojkovic si lze tuto zeleninu koupit a pak pokračovat dál ke krásnému starému kamennému zdymadlu na Hořínském kanále, které obě řeky propojuje a umožňuje tak mezi nimi projíždět lodím. Od zdymadla už vidíte panorama Mělníku na vršku nad soutokem. Právě tam povede další cesta vašeho kola, spolu s nímž pak můžete podél toku Labe dojet až do Roudnice.
Pokud si občas rádi jen tak sbalíte krosnu a vyrazíte se toulat, je pro vás Česká Kanada ideální volbou. V rozhlehlých lesích můžete celý den potkávat jen bizarní balvany a skalky, stejně dobře si ale vymyslíte trasu, na níž projdete kolem starobylých hradů a úhledných městeček. A jak jinak dojet na vandr než vlakem? Mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí je navíc zážitkem samotná jízda, protože tudy vede úzkokolejná trať, po níž jezdí vláček s pěknými malými vagony, o letních víkendech navíc tažený parní lokomotivou. Takže na závěr dobrá zpráva pro ty, kteří nejsou milovníky spaní pod širým nebem: všechna zmíněná místa lze projít i jednodenními výlety vlakem, pěšky, nebo třeba na kole.
Malebný Rabštejn, který dnes působí jako vesnička opuštěná v lesích, býval významným sídlem. To prozrazuje nejen kamenný most přes řeku Střelu, která vás bude provázet celým tímto výletem, ale také pozůstatky hradu, zámek či klášterní kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nezaměnitelnou atmosféru Rabštejnu dává hluboké lesnaté údolí říčky Střely, kterým můžete vyrazit na procházku do nedalekého Manětína s nádherným barokním zámkem. Ostatně baroko je v Manětíně všudypřítomné, ať už jde o množství soch rozesetých po celém městě či kostely, z nichž jeden skrývá vzácné obrazy malíře Petra Brandla.
Projeďte se na kole kolem řeky Divoké Orlice, krajem posetým zámky, který bývá označován jako Česká Loira, protože stejně jako francouzská řeka zde Orlice spojuje hned několik historických sídel. Najdete tady navíc zámky, které jsou nadále v rukách starobylých šlechtických rodů, většinou už moc pěkně opravené, s rozlehlými parky i zámeckými kavárničkami. Ve směru po toku řeky navštívíte nejdříve doudlebský zámek, poté Nový zámek v Kostelci nad Orlicí a putování podél památek zakončíte v Častolovicích.
Někdo na běžkách rád hltá kilometry dokonale upravených tras, já zase mám nejraději lyžařské výlety, na kterých objevím nějaké to pozapomenuté místo. Ve východní části Krušných hor kolem Dlouhé Louky si užijí obě skupiny. Dojet můžete až k vodní nádrži Fláje, na jejíchž okrajích najdete zbytky bývalé vesnice, která musela ustoupit výstavbě přehrady. Na nedaleké Vlčí hoře se pak vysílač proměnil v rozhlednu, ze které je krásně vidět veliký kus Českého středohoří, a když budete mít takové štěstí jako my, jednotlivé kulaté kopečky se vám vynoří z obrovského bílého moře inverzních mraků.
Jestli ještě nemáte vánoční náladu, udělejte si o víkendu výlet do Zbečna. V Hamousově statku jí neuniknete… Z komína se kouří a na zápraží stojí pan mlynář, tak račte vstoupit do staré roubené chalupy, která vás přivítá vytopenou světnicí plnou betlémů. Až si je pořádně prohlédnete, můžete vyrazit prozkoumat útulnou kuchyňku se svíčkou, chlebovou pec i komory plné různého harampádí. Najdete tu třeba staré sáňky, které by zrovna mohly vyjet na zasněžený kopec. Na dvoře vás přivítají nejen slamění koně, ale i živá zvířátka.
Český Krumlov není jen o památkách a davech turistů, můžete si odtud udělat také pohodový celodenní výlet, nejprve vlakem ke krásnému gotickému cisterciáckému klášteru Zlatá Koruna a pak pěkně po svých zdolat vrchol hory Kleť a užít si dalekých výhledů ze zdejší rozhledny. A večer už se zase můžete kochat nasvíceným českokrumlovským zámkem.
Procházka po výhledech na hladinu vodní nádrže Orlík začneme návštěvou zříceniny hradu Vrškamýk u Kamýku nad Vltavou, který kdysi sloužil jako letní sídlo nejstarších českých panovníků. Další putování už půjde od vyhlídky k vyhlídce, nejprve se přes hladinu Vltavy podíváme na výběžek zvaný Solenická podkova, poté se projdeme po hrázi Orlické přehrady a na závěr vystoupáme na rozhlednu Milada, z níž jsou krásně vidět nejen všechna navštívená místa a hladina přehrady, ale třeba až vrcholky Šumavy.
Dnes se sice kostel ve Skokách stojí ve zdánlivé pustině, přesto tu visí ve vzduchu atmosféra dokazující, že toto místo je něčím zvláštní. Vždyť to také bývalo jedno z nejvýznamnějších českých poutních míst, za zdejší Panenkou skákavou jezdily desetitisíce poutníků. Navíc ještě před stoletím kostel obklopovala prosperující vesnice, která ale padla za oběť poválečným odsunům i stavbě nedaleké přehrady. A tak tu zůstal pouze barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie, který postupně opravuje a oživuje skupina dobrovolníků.
Vydejte se na procházku lesy, po kopcích i na skály Českosaského Švýcarska. Čeká vás tu nejen krásná příroda a daleké výhledy, za bližší prozkoumání stojí i některé výtvory lidské ruky. Jedním z nich je zřícenina Dolského mlýna, která je hezkým začátkem výletu dále po toku Kamenice. Od ní vystoupáte k dalšímu pozoruhodnému místu, které se nachází naopak na vršku strmé skály. Díky této strategické poloze hrad Šauenštejn strážil důležitou obchodní cestou, později ho zase obsadili loupežníci. No a na závěr se ke Kamenici zase vrátíte a nejprve se jejím romantickým údolím projdete a potom dokonce projedete na pramici.
Vrch Raná v Českém středohoří možná znáte jako místo, odkud vzlétají paraglidisté. Hora zničehonic vystupující z roviny nedaleko Loun může ale být i pěkným cílem výletu. Vede sem turistická značka, z vrcholku je krásný výhled na další sopečné kopečky, které vyrůstají ze všech stran po okolí… a také můžete pozorovat odvážlivce na létajících strojích, kteří se rozběhnou z kopce a za chvilku už krouží nad nedalekým polem.
V pěkném údolí Sázavy se tyčí zřícenina hradu Zlenice. Když přejdete přes pěkný dřevěný mostek ke zbytkům věžového paláce, dokážete si snadno představit, jak se tady proháněli rytíři. Kdy hrad vznikl není úplně jasné, na počátku 14. století ale byl sídlem rodu pánů ze Zlenic. A že tu bylo v jejich době pořádně živo, dokazuje i příběh detektivního románu Zločin na Zlenicích hradě.
Fascinuje vás skalnatá krása v lesích Českosaského Švýcarska, ale u Pravčické brány je vám trochu těsno? Zkuste vyrazit z druhé strany od Nového Boru, navštívit můžete čedičové varhany Panská skála u Kamenického Šenova, kochat se výhledy ze skal nad Dolním Pryskem, pátrat po minulosti Pustého zámku a objevit v lese skrytou křížovou cestu Bratrské oltáře. Na závěr vás přivítá malebné městečko Česká Kamenice.
Broumovsko je kraj tak trochu na konci světa, kde se mísí tajená atmosféra, zvlněná krajina s bizarními skalními městy a v neposlední řadě i neobvyklá díla lidské ruky v podobě barokních kostelů zasazených mezi místní kopečky. Jejich centrem býval benediktinský Broumovský klášter, který stejně jako mnohé kostelíky nezapře autorství Kilána Ignáce Dientzenhofera. Až budete mít barokní nádhery po krk, můžete se toulat některým ze skalních měst, třeba jako my v době pozdního podzimu, kdy skály vykukují z mlhy a poskytují prostor pro vaši představivost, nerušenou davy turistů.
Vydejte se do Českého středohoří navštívit Zajíce z Házmburku i Beneše Krabice z Veitmile. Na výletě, při němž navštívíte dvě hradní zříceniny, musíte taky zdolat dva kopce. Výstup na Házmburk z vesnice Slatina je vcelku mírný a celou cestu vás láká výrazný hrad se dvěma věžemi, jehož silueta vás bude provázet celý výlet. Jedna z věží je navíc rozhlednou, ze které je vidět opravdu do daleka. A tak zahlédnete vrch Koštál, na nějž vás čeká další, a o něco náročnější, výstup. Zde z hradu moc nezbylo, otevřou se vám ale výhledy na další část Českého středohoří, takže nějaká ta námaha stojí za to.
Kutnou horu, jeden z nejoblíbenějších českých turistických cílů a památku zařazenou na seznam UNESCO, určitě znáte. Nemusíte se ale jen kochat architekturou chrámu svaté Barbory či hornickou minulostí, město se může stát i začátkem příjemného výletu. Vyrazte odtud údolím říčky Vrchlice, kde vás čeká nejen cesta hezkou přírodou kolem potoka a mezi skalami, ale také několik mlýnů, pěkné staré mostky, pozůstatky bývalých štol či přehrada s vodopády. A pokud se ptáte, proč je tato procházka přátelská, odpovědi se vám dostane v jejím cíli. V Malešově si totiž můžete dát zasloužené pivo v Přátelském pivovaru.
Vila ve Strži, kde trávíval léto spisovatel Karel Čapek, je obklopena krásnými lesy. Ideálním časem pro návštěvu tohoto malebného kraje je podzim, kdy listí na stromech hraje všemi barvami. Prohlídku Čapkova muzea tak můžete spojit s výletem po okolí, ať už pěšky, nebo na kole. Nenáročná trasa navíc vede mimo silnice, a tak sem klidně můžete vyrazit i s malými cyklisty.
Udělejte si pěkný výlet zeleným údolím Divoké Orlice, nad nímž se nedaleko od sebe na prudkých kopcích tyčí dva hrady. Potštejn je ideální základnou vašeho putování, kromě hradní zříceniny a zámku je tu příjemný kemp a opravdu skvělý pivovar. Odtud vyrazte do nedalekých Litic, hrad na kopci obkrouženém meandry Orlice stojí za to. A pokud se ještě cítíte na pořádný výšlap, vydejte se na druhou stranu na poutní místo Homole s krásným výhledem do kraje.
Krytá promenáda vycházející ze zámeckých pokojů přímo do rozkvetlé zahrady je poznávacím znamením zámku Lysice. Krom toho tu můžete obdivovat rozmanité sbírky rodiny Dubských, třeba orientální předměty, které si ze svých cest přivezl námořní admirál Ervín Dubský. Rozsáhlé sbírky umění a knih i zahrada nechybí ani nedalekému zámku Rájec nad Svitavou. Ten proslavily rájecké kamélie, nádherné květiny, které každé jaro zaplaví interiéry zámku.
Když se budete pozorně dívat, najdete v lese pod Velkým Chlumem nedaleko moravské Černé Hory různé pískovcové sochy a reliéfy. Nejvýraznější z nich je sousoší husitských bojovníků Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého z roku 1927. Autorem všech soch je rodák z nedalekého Bořitova Stanislav Rolínek.
Ranní mlha se pomalu zdvihá nad vodní hladinou a zdálky z ní vystupuje silueta zvláštní oblé hory. Zdá se vám, že jste zahlédli na hladině přejít postavu… Není to nemožné, tady jste totiž v kraji hastrmanově. A kopec na obzoru nemůže nic jiného, než tajemný Vlhošť.
Ve Slavkovském lese se můžete toulat divokou přírodou, obdivovat krásné stavby a dojde i na daleké výhledy. Ve zdejších lesích najdete pozůstatky vulkanické činnosti, které se dnes projevují jako minerální praveny či pořádně smradlavé bahenní sopky. Prozkoumejte také tajemná rašeliniště či malebné rybníky, navštívit můžete i letní sídlo kancléře Metternicha na zámku Kynžvart a celý kraj uvidíte z krásné rozhledny na Krásenském vrchu.
Městečko, kde na vás na náměstí středověk dýchne jak z jeho malebného uspořádání na výrazném skalním ostrohu, tak při pohledu na štíty gotických měšťanských domů… Úštěk, nacházející se na pomezí Českého středohoří a Kokořínska, láká i k návštěvě zachovalých židovských památek: maličké věžovité synagogy či židovského hřbitova. Zvláštností jsou takzvané Ptačí domky, bizarní domečky přistavěné ke skále vysoko nad údolím. A nezapomeňte se rozhlédnout po okolí, na obzoru uvidíte výraznou siluety hory Sedlo či kapličky Kalvárie na Ostré.
Dlouhý táhlý hřeben bez strašlivých výstupů a sjezdů dělá z Orlických hor ideální místo pro běžkařský výlet. Navíc se tu netísníte se stovkami dalších běžkařů, jako v podobně příjemně náhorních Jizerských horách. Určitým mínusem Orlických hor je, že tu nenarazíte na chatu na každém kroku a je tak třeba trochu plánovat, pěkně upravené nepřelidněné stopy, krásná příroda i daleké výhledy hlavně do sousedního Polska to ale bohatě vynahradí!
Přehrada na řece Bílé Desné nad Josefovým dolem v nadmořské výšce víc než osm set metrů byla postavena na ochranu před povodněmi v roce 1915. Hned v září následujícího roku se ale protrhla a způsobila něco ještě mnohem horšího. Bylo to neštěstí, jaké nepamatoval ani tento drsný horský kraj, přívalová vlna zabila přes šedesát lidí a další stovky připravila o střechu nad hlavou i o obživu. Zbytky přehrady dodnes stojí, zachovala se šoupátková věž, z níž katastrofu pozoroval hrázný, části hráze a podzemní štola, která odváděla vodu do sousední nádrže Souš. Ruiny přehrady se nacházejí nedaleko stop Jizerské magistrály, takže to vše v zimě můžete vidět na běžkařském výletu.
Voděradské bučiny jsou místem, které láká k procházkám i v době, kdy byste nejraději seděli u krbu s hrnkem čaje v ruce. Určitě sem můžete vyrazit kdykoli v průběhu roku, pás bukových lesů mezi Louňovicemi, Vyžlovkou, Jevany, Černými Voděrady a Struhařovem je ale obzvláště kouzelný na podzim, kdy koruny stromů zezlátnou, a vy se můžete procházet po listím zasypaných cestách.
Na zámku v Červeném Poříčí nedaleko Klatov vás rozhodně nečeká klasická zámecká prohlídka s načančanými pokoji připomínajícími svým luxusním vybavením dávnou slávu sídla či příběh posledních šlechtických majitelů. Červené Poříčí se ukazuje tak, jak to v něm dnes opravdu vypadá, tedy ve stavu před rekonstrukcí. Zámek byl totiž výrazně poškozen nevhodnými stavebními zásahy ve 20. století, kdy tu sídlila lesní správa a mnohé reprezentativní místnosti byly přepaženy a využity jako byty. Přesto se na zámku dochovalo několik fresek a stropních maleb, některé odkryté pod stropními pohledy, na jiné jen nahlédnete sondami vytvořených v pozdějších výmalbách.
Odlehlá krajina ve výběžku severní Moravy zakousnutém do okolního Polska láká nejen svou tajemnou atmosférou místa, které lidé skoro opustili, ale taky krásnou přírodou ideální třeba pro cyklovýlet. Ani s kolem ale nesmíte vynechat osoblažskou úzkokolejku, po níž o letních víkendech jezdí parní vlaky, které dokonale doplňují atmosféru opuštěných nádražíček podél trati. Jakousi vstupní branou do Osoblažského výběžku vám může být Město Albrechtice, kde si zdejší krajinu prohlédnete pěkně svrchu z pozoruhodné rozhledny tvořené hned dvěma propojenými věžemi.
V podhůří Šumavy kolem Klatov najdete kromě krásné přírody a dalekých výhledů na šumavské vrcholky také svědky dávné historie. Samotné Klatovy by mohly sloužit jako učebnice architektury, obdivovat tu můžete klasické uspořádání měst zakládaných ve třináctém století s velkým náměstím a šachovnicovou sítí ulic. To nejlépe doceníte, pokud vystoupáte na vršek Černé věže, z níž je město jako na dlani. Komu by to ještě nestačilo, může se vydat na nedaleký hrad Klenová, který kromě krásných výhledů na Šumavu nabízí i galerii soch pod širým nebem.
Tajemnou zříceninu v lesíku nad Starým Vestcem jste možná zahlédli při cestě po hradecké dálnici. Těch několik stěn vykukujících z borovic na vrcholku nevelkého kopce je pozůstatkem kaple Povýšení svatého Kříže, která tu stávala do roku 1818, kdy nešťastně vyhořela. Výlet ke kapli lze spojit třeba s návštěvou Hrabalova Kerska či historickými hradbami obehnaného Nymburku.
Klášter v Plasích je nádherným a zároveň technicky fascinujícím dílem barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Rozsáhlý klášterní komplex totiž stojí doslova na vodě, respektive na několika tisících dubových pilotů, které musejí zůstat ponořené pod vodní hladinou, jinak by bývalému cisterciáckému konventu hrozil zánik…
Malebný Blatenský příkop v krušnohorských lesích je jedním z pozůstatků těžby rud, která bývala pro tuto horskou oblast hlavním zdrojem obživy. Od šestnáctého století až do poloviny století dvacátého byl kanál užitečný nejprve pro čištění rud, později jako pohon výrobních zařízení, ale sloužil také pro plavení dřeva či k zajištění dostatku vody pro případ požáru. Dnes kolem kanálu vede naučná stezka, nejprve si ale projdeme městečko Horní Blatná, zchladíme se ve Vlčích jámách plných ledu a vše si obhlédneme z rozhledny na Blatenském vrchu.
Kolem obce Hudlice se to vyhlídkami jen hemží. Přímo na okraji vesnice se tyčí výrazná Hudlická skála, která nabízí široký rozhled do kraje, jen o pár kilometrů dál nedávno vznikla rozhledna Máminka, která láká nejen na pěkné výhledy, ale její dřevěná konstrukce od architekta Rajniše potěší také milovníky architektury. A pokud vám ani tyto pohledy do dálky ještě nestačily, vyrazte směrem k Berounu na krásnou starou rozhlednu Děd, ze které je perfektně vidět město, kde lze procházku stylově zakončit ve zdejším příjemném pivovaru.
Děčín, stejně jako mnohá další severočeská města, nemá zrovna pověst výletního cíle, nenechte se ale splést. Vždyť přímo z centra vyjdete městským parkem na skály, z nichž je nádherný výhled na kaňon Labe. Po takzvaném Růžovém hřebeni můžete dojít až do Hřenska a na parádní vyhlídky z vysokých pískovcových skal tu narazíte na každém kroku. Pokud ale máte stejně jako já rádi místa podivná, někdy chátrající a tak trochu tajemná, můžete se zastavit a nasát atmosféru hned na okraji Děčína…
Na ostrohu nad údolím Prunéřovského potoka nedaleko Chomutova stojí zřícenina hradu Hasištejn. Hrad vybudovaný na počátku 14. století měl velký strategický význam, protože chránil horské průsmyky, kterými vedly důležité obchodní cesty z Německa. Když vystoupáte na vyhlídkovou věž, překvapí vás dnes ale úplně jiný pohled, v podhradí se totiž nachází elektrárna Prunéřov s obrovskými chladícími věžemi a vysokými komíny zahalenými v mraku kouře.
Obrovské vodní plochy, mlhy nad rovinatými loukami a sem tam krásně zachovalý statek s typickou bránou. Kraj okolo Třeboně za své specifické kouzlo vděčí Rožmberkům, kteří zde nechali postavit nejrozsáhlejší síť rybníků v Čechách. Dnes tu ale spíš než rybáře potkáte spousty cyklistů, nebojte se proto vyrazit mimo sezonu, klid na opuštěných hrázích stojí za to. Třeba cestou mezi Chlumem a Třeboní, kdy se projedete po hrázích obklopených z obou stran vodou, objedete Rožmberk i Svět, prohlédnete si třeboňský zámek i Rožmberskou hrobku a na Zlaté stoce uvidíte akvadukt, který umožňuje křížení dvou kanálů.
V mírně zvlněné krajině kolem Sedlčan je toho k vidění mnoho. Vyrazíte-li sem na bicyklu, můžete propojit prohlídku města hermelínu s návštěvou tajemné zříceniny větrného mlýna v Příčovech a ještě se podívat po kraji z rozhledny s poetickým názvem Drahoušek.
Cestou z Kralup podle Zákolanského potoka si prohlédnete románskou rotundu Přemyslovců v Budči i slavnou zříceninu hradu Okoř a na závěr vás pak čeká zasloužená odměna: vynikající pivo z pivovaru v Úněticích. Výlet je vhodný spíše pro zdatnější turisty, i oni ale po dvaceti pěti kilometrech jistě do pivovaru dorazí pořádně žízniví. A kdo si chce trasu zkrátit, popojede vlakem až do Zákolan, které jsou mimochodem rodištěm Antonína Zápotockého.
Zdálky vypadá kostel na návrší nad silnicí mezi Hrušovany a Encovany snad jen trošku opuštěně a zanedbaně, když se ale vydáte po polní cestě až k jeho věži, zjistíte, jak moc na něm zapracoval zub času. Lodi kostela už dávno chybí střecha a proti nebi se tak už spolu s věží tyčí jen dvě osamělé klenby. Kdysi tu přitom stávala celá vesnice jménem Prachová, která ale zanikla už za husitských válek.
Milovice jsou známé především jako bývalý vojenský prostor. Ten vznikl už za Rakousko-Uherska v roce 1904 a od té doby zažil působení několika armád, měnila se jeho rozloha i pojmenování. Po roce 1968 žilo v Milovicích více než sto tisíc sovětských vojáků i s rodinami. V té době se Milovice změnily v malou ruskou enklávu včetně veškerých představitelných služeb. Zatím největší změna přišla 19. 6. 1991 s odchodem posledního sovětského vojáka, od té doby se Milovice postupně stávají místem příjemného bydlení v dosahu Prahy a dnes tu žijí hlavně mladé rodiny s dětmi. Pokud chcete vidět některý z pozůstatků vojenského prostoru, neváhejte proto příliš dlouho, jednotlivé stavby totiž mizí doslova před očima.
Nalaďte se na architektonickou notu i výlet do přírody. Obojí najednou totiž zažijete, pokud se vydáte z Černošic plných honosných vil až na k vysílači Cukrák, odkud proudí televizní signál do celé Prahy. Do Černošic utíkali bohatí Pražané od ruchu města už na počátku dvacátého století a během pár desítek let tu vyrostly stavby významných architektů Jana Kotěry, Františka Roitha či Jaroslava Fröhlicha. A přestože dnes vypadají lány vil a domků v okolí Černošic téměř nekonečně, stačí vystoupat z údolí Berounky pár kilometrů dál a cestou k televiznímu vysílači na Cukráku vás čeká hezká procházka lesem.
Teplárna na hnědé uhlí zásobovala mezi lety 1961 a 1994 teplem celkem velkou část Prahy. Osudnou se jí stalo to, že hodně znečišťovala ovzduší, proto byla nahrazena novou teplárnou na zemní plyn. Dnes je areál teplárny opuštěný a impozantní budova postupně chátrá. Přesto je v ní toho hodně k vidění, zachovala se i značná část technologie a potemnělé industriální prostory mají své nezaměnitelné kouzlo.
Malé bunkříky i obrovské tvrze, v Orlických horách najdete úplně nejhustší síť českého pohraničního opevnění. Dobrým výchozím bodem toulání po kopcích mezi vojenskými stavbami jsou Králíky, v jejichž okolí najdete hned tři velké tvrze: Boudu, Adama a Hůrku. Králíky ale zaujmou nejen milovníky vojenské historie: k návštěvě láká i klášter, který na město shlíží z nedalekého vrcholu, a pokud máte rádi procházky přírodou a převýšení se nebojíte, jsou pro vás Králíky a celé Orlické hory ideálním cílem…
Kapličku nad skalnatým údolím na půl cesty mezi Berounem a Karlštejnem možná znáte, ve Svatém Janu se ale rozhodně vyplatí sestoupit i pod skálu. Najdete tu komplex bývalého benediktinského kláštera s kostelem Narození svatého Jana Křtitele, který skrývá do skály vytesanou jeskyni, v níž se ukrýval první český křesťanský poustevník svatý Ivan.
Barokní kostel svatého Jana Nepomuckého je magické místo, které je právě v tom správném stadiu chátrání, kdy už nemáte obavy o jeho budoucnost, přesto ale ještě zbývá dost prostoru pro fantazii a dobrodružné zkoumání. Kostel je jedinou památkou na zaniklou ves Vrchní Orlice, která se nacházela mezi Neratovem a Bartošovicemi v Orlických horách. Do té doby prosperující vesnice Vrchní Orlice byla po odsunu původního německého obyvatelstva po druhé světové válce srovnána se zemí.
Na okraji Litoměřic pod vrchem Radobýlem stávala kdysi krásná vila rodiny Pfaff. Dnes se ruinou prohání jen vítr a sem tam nějaký zvědavec, který si někdejší honosné interiéry může představit jen ve své fantazii, stejně jako příběhy mnohem děsivější, které vila pamatuje z dob druhé světové války. Tehdy v zámečku sídlilo velitelství SS spojené s tajnou továrnou Richard v nedalekých vápencových dolech.
V odlehlé krajině podhůří Orlických hor najdete kostel, kde uvidíte až do nebe. Neratovský kostel je unikátním spojením starého s moderním, kde historické kamenné zdi úplně přirozeně přechází v nádhernou skleněnou střechu. A pak už jen stačí zvednout hlavu…
Chrám Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou je magickým místem, které nezapře svého geniálního autora, architekta vlašského původu Jana Santiniho Aichela. Stavba je charakteristická dynamickým pojetím založeným na pěticípém půdorysu a vzájemných průnicích hmot. Tvary chrámu prý dokonce připomínají fraktály, specifické geometrické útvary objevené až o staletí později.
Telefonní ústředna v Dejvicích je jedna z těch budov, které jsou tak podivné, až je musíte mít rádi.
Brána nebes, to znamená název kláštera Porta coeli v jihomoravském Tišnově. Dominantou areálu kláštera je goticko-románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie, která na první pohled zaujme unikátním gotickým portálem zdobeným postavami apoštolů, ale i dalšími rostlinnými i zvířecími motivy. Ve skutečnosti je klášter a nedaleké městečko bránou do údolí říčky Svratky, které láká na krásnou přírodu i množství drobných památek. A kdo projede celým údolím a na konci vystoupá vzhůru, může obdivovat pohádkový hrad Pernštejn.
Podívat se do opravdového plně vyzbrojeného bunkru se můžete v podhůří Šumavy. Objekt lehkého opevnění nedaleko Annína rekonstruuje skupina nadšenců, kteří ho zároveň několikrát za rok otevírají návštěvníkům, jimž zároveň převlečeni v dobových uniformách poskytnou podrobný výklad. Muzeum se skládá z jedné kompletně zrekonstruované dvoustřílnové pevnůstky, dvou bunkrů v rekonstrukci a řopíku rozstřeleného Němci za druhé světové války.
V lese nedaleko obce Loreta u Klatov je ukryté místo tak tajemné a krásné, že byste to ani nečekali. Střechu sice barokní kaple svatého Jana Nepomuckého nemá, kruhový průhled do nebe je ale působivější než jakákoli kupole. Nezapomeňte se podívat ani pod nohy, cihly, po nichž chodíte, tu totiž nejsou náhodně. Dílo pojmenované Kapka aneb Hladina hloubky chátrající kapli dokonale doplňuje.
Les Království je jedna z nejkrásnějších českých přehrad, kamenné věže v pseudogotickém stylu s červenou stříškou na hrázi připomínají spíše nějaký hrad, než technickou stavbu. Navíc se nachází v malebné krajině pozvolna se zdvihajících vrchů Podkrkonoší. Návštěvu přehrady tak rozhodně stojí za to spojit s výletem po okolních kopcích, třeba až k vrcholu Zvičina s neobvyklou otočnou rozhlednou.
Skalní město Hruboskalska mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála nedaleko Turnova je snad nejoblíbenějším cílem turistů v Česku. Pokud se vám ale podaří vyrazit mimo sezonu, ve všední den, nebo dokonce obojí, můžete se mezi vysokými skalami a strmými kaňony toulat skoro sami. A je se rozhodně na co dívat, skalních věží je tu přes 400 a nejvyšší z nich se tyčí až do výšky padesáti metrů.
Dlouhé chodby, obrovské větráky a bedny plné plynových masek: prostředí jako z nějakého apokalyptického filmu najdete na hraně vyšehradského údolí. Bunkr Folimanka navíc není jen nějakou vzpomínkou na minulost, v případě nebezpečí by mohl do čtyřiadvaceti hodin poskytnout Pražanům bezpečný úkryt.
V přírodní rezervaci Soos nedaleko Františkových lázní najdeme jeden z mála důkazů sopečné činnosti v Česku. Asi nejvíc fascinující jsou bahenní sopky, které sice nejsou plné lávy, jejich bublání ale dává jasně najevo, že pod povrchem něco žije. Neméně zajímavá je i okolní pustá krajina sem tam porostlá trávou či nízkým křovím. A nezapomeňte ochutnat také některý z minerálních pramenů, které v Soosu vyvěrají.
Krajina na pomezí Jizerských hor a Krkonoš kolem obce Příchovice prý byla předobrazem bájného Liptákova a stopy českého génia Járy Cimrmana tu najdete dodnes. Výhledu na malebnou kopcovitou krajinu si užijete hned ze dvou rozhleden: zatímco Štěpánka shlíží na Kořenov už od devatenáctého století, Cimrmanův plán vystavět v podhorské krajině maják se splnil až před pár lety.
Gočárovy automatické mlýny, Janákovo rondokubistické krematorium či Machoňova obchodní pasáž lákají do Pardubic za architekturou počátku dvacátého století. Zároveň jsou Pardubice zajímavé i pro milovníky staveb o mnoho starších, kteří ocení třeba opevněný zámek nebo malebné náměstí zakončené vysokou věží Zelené brány. Pardubický stavební boom ale trvá dodnes a časem tak vznikla setkání staveb nutící minimálně mírně pozvednout obočí, stejně tak jako otázka, co s některými cennými památkami, které už dnes neslouží svému účelu.
Vrch Boreč v Českém středohoří, který bývá přezdíván česká sopka, ve skutečnosti žádnou sopkou není, přesto tu v zimě můžete pozorovat neobvyklé přírodní divadlo. V zimě z něj totiž stoupá teplá pára a na zahřátý vrchol kopce na rozdíl od okolí nepokrývá sníh. Celý jev je způsobený tím, že v létě kopec protkaný sítí puklin funguje jako tepelný akumulátor a v zimě se pak v těchto puklinách ohřívá vzduch, který stoupá vzhůru, kde je pozorovatelný právě v podobě páry nad nikdy nezamrzajícími výduchy.
Prvního ledna se Brdy po letech existence vojenského prostoru otevřely turistům, hned další den i přes mrazivé počasí nalákaly desítky zvědavců. A bylo na co se koukat, hluboké brdské lesy pokryla kouzelná námraza, na neznačených a v lese místy mizejících cestičkách přišla po letech ke slovu buzola a úplně největším lákadlem byly určitě bunkry, které je možné prozkoumat od sklepení až po masivní litinové zvony.
Prohlídka kdysi hornického města Ostravy může být pořádné dobrodružství. Podíváte se třeba na vrcholek vysoké pece a ještě o kousek výš, nebo klidně i dolu do dolu. Rychlý rozvoj těžby uhlí navíc v poválečných letech přinesl potřebu ubytovat obrovské množství lidí a tak v ostravské části Poruba vzniklo unikátní architektonické dílo – město ve městě ve stylu socialistického realismu. Komu by to nestačilo, může se vypravit na nejvyšší radniční věž v Česku, haldu, která dodnes uvnitř doutná, nebo třeba na most, který hlídá tank.
Skály Kokořínska jsou krásné sami o sobě, v okolí vesnic Liběchov a Želízy u Mělníka ale můžete mít snadno pocit, že vás pozorují. V leckteré skále je totiž vytesaný obličej, jinde zvíře, nebo nějaká mytická postava z českých dějin. To vše je dílem jediného člověka, kuchaře na liběchovském panství a později jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 19. století Václava Levého.
V průmyslovém areálu bývalé Vojtěšské huti jen pár kroků od centra Kladna se lehce propadnete do nějakého postapokalyptického filmu. Torza starých pecí, koksoven a skladů rudy se tu volně prolínají s novými průmyslovými provozy a nad tím vším prochází vysuté těleso vlečky. Vysoké ploty skladů a továren tak střídají volně přístupné ruiny, a kdo překoná strach z rozpadajících se schodů a temných děr sklepů, může se těšit na opravdu silný zážitek. Ale pozor, ne všechny stropy jsou pevné a hlubiny zásobníků opravdu hluboké.
Trocha magie, výlet do středověku, nebo útěk z civilizace? Kounovsko je ideálním místem pro hezkou procházku lesem, při které kromě zřícenin hradů Džbán a Pravda můžete navštívit záhadami opředené Kounovské kamenné řady.
Zvířetice jsou jedním z těch hradů, které jsou dostatečně pobořené k vytvoření romantické atmosféry a zároveň dostatečně zachovalé, aby na nich stále ještě bylo co k vidění. Ostatně Zvířetice lákaly poutníky už od dob Karla Hynka Máchy a oblíbeným cílem výletníků zůstávají dodnes. Hrad v údolí řeky Jizery má navíc výhodu v tom, že ho můžete vidět z nadhledu, který nabízí jeho z víc než třicet metrů vysoká věž.
Kostel, kašna, socha Panny Marie a hřbitov, to je vše, co zbylo z městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, která zmizela v sedmdesátých letech pod hladinou přehrady Želivka, která je největším zásobníkem pitné vody pro Prahu. Přesněji řečeno, pod hladinou by dnes byla jen dolní část městečka, které ale bylo se zemí srovnané celé, protože by leželo v přísně střeženém ochranném pásmu nádrže. Okolí přehrady je kromě zaniklých obcí plné také zajímavých technických a dopravních staveb, od zaniklých mostů, které mizí ve vodě přehrady, po dvoupatrový most, v jehož vrchním patře vede dálnice D1 a pod ní na původním mostě silnice třetí třídy.
Z kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích se do dneška zachovaly jen obvodové zdi, na atmosféře mu to ale rozhodně neubírá. Spíš naopak, do výšky se tyčící stěny kostelních lodí působí vysloveně tajemně a břečťanem porostlý rajský dvůr člověka rázem přenese někam do opuštěného toskánského venkova.
Při pohledu na některá místa člověk snadno přestane věřit, že je bude ještě někdy možné zachránit. Přesně v takovém stavu byly při mé první návštěvě v roce 2011 i lázně Kyselka v malebném údolí Ohře jen pár kilometrů od Karlových varů. Už tehdy se sice mluvilo o nadšencích, kteří chtějí Kyselce vrátit život, lázeňské budovy ale zatím tiše chátraly. Snad jedinou výhodou bylo, že se zvídavý a trochu drzý turista v té době dostal do míst, která už ve stejně tajemné podobě neuvidí. O dva roky později nás sice zástupci obecně prospěšné společnosti provedli několika intenzivně opravovanými budovami, celkový pohled na lázeňské městečko byl ale stále bezútěšný. O to větším překvapením byla letošní návštěva, zvláště pak když prvním domem, který vítá příchozí od Radošova, je obytný dům Stallburg, který doslova září novotou.
Už od třináctého století stojí v lesích uprostřed Brd hrad Valdek. Postavit ho dal rod Buziců, v 15. století byl nějakou dobu i v držení krále Václava IV. a už od počátku 17. století pustl. Zásadní ránu mu ale zasadilo až století dvacáté, kdy se Brdy změnily v jeden obrovský vojenský prostor a dostat se k hradu tak bylo prakticky nemožné. Až posledních několik let se začal vojenský prostor pomalu otevírat lidem a na Valdek tak bylo možné legálně zajít alespoň o víkendech. Auta sem ale stále nesmí a hrad se tak stává ideálním cílem pěších nebo cyklistických výletů.
Tajemné ruiny továrny Sauersack na zpracování cínu v lesích Krušných hor dnes lákají k dobrodružným objevitelským výpravám, mají za sebou ale dramatickou minulost. Průmyslové zpracování cínu tu totiž ve velkém rozjeli za druhé světové války Němci, kteří k těžké práci využívali válečné zajatce.
Benešovsko se rozhodlo ukázat jako turisticky přívětivý region a podařilo se jim to vskutku s rozhledem. Výsledkem je totiž nová rozhledna Špulka, která se dokonce stala českou rozhlednou roku 2014. Rozhledna vyrostla na vrchu Březák nedaleko Lbosína na místě, kde do šedesátých let stála dřevěná triangulační věž. Nová věž ze dřeva a oceli je věrná svému názvu a opravdu má tvar špulky, díky němuž se okraje vyhlídkové plošiny ve výšce 30 metrů tak trochu vznáší, což je o to dobrodružnější, že je skrze podlahu plošiny vidět dolů. Kdo se kromě výhledů na okolní krajinu podívá i pod vlastní novy, uvidí navíc pod rozhlednou vydlážděnou mapu okolních obcí, které se zasloužily o její vznik.
Kola vodního hamru v Dobřívě na hranici brdských kopců se dodnes točí, výhně žhnou a kovářští mistři návštěvníky zasvětí do výroby kovových předmětů v době, kdy ještě výrobky nerostly na pultech supermarketů. Ostatně, tušili jste, jak vzniká třeba taková lopata?
Na zříceninách se zachovalo ledacos, tu je dominantou věž, jinde brána nebo příkop. Úplně jinak je to ale na Roupově nedaleko Přeštic na jižním Plzeňsku. Ze zříceniny hradu se tu jako jediná nepoškozená část zachoval komín, respektive dymník, tedy vysoký komín odvádějící kouř rovnou z celé místnosti, jak zjistíme, když prozkoumáme zdejší zachovalou černou kuchyni.
Při pohledu ze zlínského Baťova mrakodrapu, takzvané Jednadvacítky, to vypadá, jako by Baťa ve Zlíně sekal domky jako cvičky. To ale není tak úplně pravda, stačí sjet slavným Baťovým výtahem s pracovnou a vyrazit do některé z obytných čtvrtí a hned je jasné, že domky sice mají jednotný styl, ve skutečnosti jsou ale různorodé jak svou architekturou, tak i tím, jak s nimi nakládají dnešní majitelé. Ale vezměme to od začátku, srdcem Zlína je totiž náměstí práce, jehož název je při pohledu na život baťovských dělníků docela příhodný.
Když výlet, tak na hrad…ideálně tak trochu zřícený a pořádně veliký. Právě takový je moravský Helfštýn, který se čtyřmi nádvořími, šesti branami a systémem hradeb a valů z 18. století patří mezi největší hrady ve střední Evropě. Za svou impozantní velikost vděčí hrad hlavně častým přestavbám, původně byl totiž Helfštýn malým hrádkem, který založil na začátku 14. století loupeživý rytíř Friduš z Linavy.
Na nejvyšším vrcholu moravských Chřibů stojí krásná kamenná rozhledna, která vypadá, jako by tu byla odjakživa. To je ale omyl, rozhledna totiž pochází z roku 2004 a je tak po dlouhých sedmdesáti letech vůbec první nově postavenou kamennou rozhlednu v Česku.
„Hradní zřícenina je jako polonahá ženská, stále je co objevovat,“ přivítal nás pan kastelán na Krakovci. A zrovna pro Krakovec tato pravda určitě platí, protože je zbořený tak právě akorát, aby se v něm dalo ledacos číst, jen se člověk musí pozorně koukat.
Kuks a jeho okolí jsou ukázkou toho, že když se spojí mimořádný mecenáš s talentovaným umělcem, vznikne dílo, které ani po staletích neztrácí na své působivosti. Kuks je totiž neoddělitelně spojen s osobou jednoho z nejvzdělanějších šlechticů barokní doby s mimořádným citem pro umění, hraběte Františka Antonína Šporka. Špork zdědil, spolu s Lysou nad Labem, po svém otci také Hradiště nedaleko Dvora Králové, blízko něhož byl nalezen léčivý pramen a tak mohl začít příběh vzniku propracované kulturní krajiny s lázněmi a hospitálem. Kuks tak dodnes zůstává příkladem citlivého propojení krajiny, architektury a umění, a to i přesto, že se dneška všechny Šporkovy stavby nedožily.
Ačkoli kraj mezi Slaným a Louny se zrovna nezdá být místem plným nadpřirozených sil a kouzel, opak je pravdou a milovníci esoteriky v okolí Panenského Týnce či Klobouků neví, kam dřív vyrazit za pozitivní energií.
Vznik Barrandovských teras byl projektem podnikatele Václava Havla, kterého při návštěve Ameriky v roce 1924 uchvátil vyhlídkový restaurant Cliff House na útesu nad Tichým oceánem v San Franciscu. Nápad přenesl hned na skalnatý ostroh nad údolím Vltavy na Barrandově. Projektem pověřil architekta Maxe Urbana, který navrhl celek kavárenských teras, podkovovitě a kaskádovitě rozložených nad skalnatou prohlubní, na jejímž dně bylo koupaliště s bazénem, trávníky ke slunění a pavilón šaten. Celému areálu dominovala kavárna a restaurace s proskleným sálem a 15 metrů vysokou vyhlídkovou věží. Výstavba kavárenských teras byla hotová v rekordním čase pouhých šesti měsíců a při otevření v září 1929 se přišlo podívat neuvěřitelných 50 000 Pražanů. Místo bylo oblíbené po celou dobu první republiky, kdy sem o víkendu pravidelně chodily tisíce návštěvníků. Šťastné období Barrandovských teras se poprvé narušilo v roce 1939 obsazení českých zemí německou armádou. Po válce se sláva teras na chvíli a v menší míře vrátila. Definitivní konec dobrých časů pak přišel v roce 1952, kdy byl celý komplex znárodněn a mělo tu vzniknout „rekreační centrum pro pracující lid“. Místo toho ale místo, příležitostně navštěvované spíš politiky, postupně chátralo, nejprve byl v roce 1982 uzavřen kdysi slavný Trilobit bar, později i samotná kavárna. Situaci nezachránilo ani prohlášení celého areálu restaurace i bazénu se skokanskou věží za kulturní památku v roce 1988 a přestože existují ambiciózní projekty na proměnu areálu teras v luxusní hotel, zatím tu přebývají jen bezdomovci a budovy kousek po kousku ohlodává zub času.
Když se Hradci Králové přezdívá salon republiky, jde o republiku první, která v sobě má trochu vznešenosti starých časů a k ní nezanedbatelný kus dravosti, s níž proměňuje městské centrum v místo příjemné k bydlení moderním lidem dvacátého století. A právě v této době dali Hradeci tvář dva prvotřídní architekti Jan Kotěra a Josef Gočár, který kromě jednotlivých budov vytvořil městu také urbanistický plán a tak má Hradec dnes centra hned dvě, to středověké ukryté uvnitř hradeb a na druhé straně řeky pak centrum moderní se vším, co k tomu patří.
Jezeří bylo svého času honosným šlechtickým sídlem v krásné zalesněné krajině na česko-německém pomezí. Pak ale začaly uhelné doly rychle ukusovat krajinu a zámek nebyl daleko svého zániku. Od devadesátých let se sem pomalu vrací život, opravit stovky místností ale není jednoduché a tak na Jezeří spíš než vyzdobené pokoje známé z ostatních českých zámků můžete čekat trochu ošuntělou romantiku. A hlavně nezaměnitelnou atmosféru místa, které se svému zániku snad ubrání.
