Cykloputování severní a střední Itálií od Milána po Řím nás provedlo opravdu rozmanitými krajinami, mnohdy až podivuhodně odlehlými a často zatraceně kopcovitými. Zpočátku nás ale nalákala Pádská nížina kolem Pavie či Piacenzy, kde se mezi poli pravidelně střídají statky, kláštery a větší či menší městečka. K moři je odtud ale třeba překonat Apeniny, což se nám po urputném stoupání podařilo v asi tisícimetrové nadmořské výšce. Odměnu za to nám byl dlouhý sjezd i koupání v moři na rozlehlých písčitých plážích Viareggia. Odtud jme přes historickou Pisu a Luccu zamířili do Toskánska, které nás nejprve přivítalo svými typickými kopečky pokrytými vinicemi či olivovými háji. Směrem na jih přes San Gimignano a Sienu ale kopce postupně rostly, ubývalo zemědělsky obdělané krajiny a přibývalo lesů. Po prudkých stoupáních nás zachránily už jen horké sirné prameny a ústup k moři na takzvané Stříbrné pobřeží. Odpočatí na zdejších plážích lemovaných borovými háji jsme překonali poslední úsek směrem na jih až k městečku Tarquinia s etruskou nekropolí. Tady už bylo třeba se ponořit opět do vnitrozemí, kopcovitého tentokrát jen mírně, zato neskutečně opuštěného, obzvlášť vzhledem k blízkosti Říma.
