Archiv štítku: Německo

Na kole z Prahy do Milána: přes České kopečky do Bavorska, podél Innu do Alp a z nich luxusně dolů do Pádské nížiny

Cyklovýpravu za Alpy do italského Milána jsme zahájili u svých pražských dveří, odkud jsme se vydali jihovýchodním směrem až do pošumavských Domažlic. Tady jsme přejeli pohraniční hory do Bavorska, kde nás kromě velice ohleduplných řidičů potěšily taky pohodové rovinaté úseky kolem řek Dunaj a Isar. Už v Německu jsme se pak připojili na cyklostezku podél řeky Inn, které jsme se drželi Rakouskem až do Innsbrucku. Nad hlavním městem Tyrolska pak nastalo to pravé alpské stoupání, které ale trvalo necelý den a za nějž jsme poté byli odměněni dlouhým sjezdem na italské straně, který navíc mnohdy vedl po pohodlných cyklostezkách využívajících zrušené trati. Takto jsme přes Brixen, Bolzano a Trento dorazili až k jezeru Garda. Pak už přišel čas na menší zajížďky a kochání ve Veroně, u jezera Iseo v Brescii a Bergamu, odkud jsme po 1350 kilometrech dorazili do Milána.

Z Berlína do Prahy na kole kolem jezer a Sprévy i přes Lužické hory

Z Berlína jsme vyrazili k jeho příměstským jezerům a dál kolem Sprévy do oblasti Lužických Srbů. Spreewaldem, krajem kanálů a kyselých okurek, jsme projeli až do jeho hlavního města Chotěbuzi. Po dokonalém asfaltu cyklostezek kolem rekultivovaných jezer a bývalých i současných elektráren jsme se dostali až do srdce Krabatova kraje, kde ožívají lužické pověsti. Z Budyšína už je to podél Sprévy jen kousek na české hranice do Šluknovského výběžku. Po známých místech Lužických hor, k hastrmanovým Holanským rybníkům a dál Kokořínskem jsme dojeli až do středních Čech, kde jsme na hranici Prahy překonali 666 kilometrů.

Po Berlíně pohodově, ne však líně

Jak už tomu u velkoměst bývá, je Berlín natolik rozmanitý, že za jedinou návštěvu určitě všechny jeho krásy nepojmete. Ostatně, jen v Berlínských muzeích by se daly strávit celé týdny, stejně jako ochutnáváním různorodých chutí, nebo třeba touláním po četných bleších trzích. Pojďme si tedy udělat alespoň stručnou procházku, která ukáže z každého něco – západ i východ, historii dávnou i pouhých pár desetiletí starou, architekturu ještě novější…

Lužické doly nahradila jezera, místo rypadel se tu teď prohánějí bruslaři

Příroda, která vznikla lidskýma rukama, přivítá kousíček za česko-německými hranicemi přívětivě milovníky cyklistiky, in-line bruslení i vodních sportů. Lužická jezerní krajina je dnes příjemným místem pro sportovně laděnou dovolenou či prodloužený víkend. Přitom ještě před pár desítkami let tu bývaly hnědouhelné doly. Snad největší rekultivační projekt v Evropě ale dokázal, že když se chce, dá se zachránit ledacos…

Lužická ležící Eiffelovka shlíží na jezerní krajinu a připomíná její hornickou minulost

Obří dopravník F60 vypadá, jako by pocházel z jiné planety, najdete ho ale nedaleko od českých hranic v německé Lužici. Díky své mohutnosti bývá dopravník nazýván ležící Eiffelovka. Kdyby se 502 metrů dlouhý stroj postavil, byl by dokonce ještě o 191 metrů vyšší než slavná pařížská věž. Dopravník byl postaven na přelomu osmdesátých a devadesátých let a v provozu byl pouhých pár měsíců od jara 1991 do léta následujícího roku. Poté došlo k ukončení těžby a železný obr měl být rozebrán, o jeho zachování se ale zasloužila skupina nadšenců a dnes můžete vystoupat na vrcholek konstrukce a rozhlížet se po postupně rekultivované lužické krajině.

Hamburk: Když přístav žije a staré se mísí s novým

Hamburk je přístav, který sice nemá moře, Labe je tu ale tak široké a hluboké, že stokilometrovou vzdálenost od Severního moře zdolají i velké zaoceánské lodě. V minulosti tak hanzovní obchod dělal z Hamburku jedno z nejbohatších měst Německa. Staré město je protkané kanály, stejně jako staré doky, které se postupně mění na moderní kanceláře či muzea a přímo na břehu Labe na ně navazuje čtvrť moderních budov zakončená letos otevřeným novým symbolem Hamburku: Labskou filharmonií.