Telefonní ústředna v Dejvicích je jedna z těch budov, které jsou tak podivné, až je musíte mít rádi.

Architekti Václav Aulický, Jindřich Malátek, Jiří Eisenreich a Jaromíra Eismannová budovu totiž postavily tak, aby i její vnějšková podoba zdůrazňovala funkční využití této spojovny telefonních hovorů. Technicistní ústředna z let 1975–1982 tak na někoho může působit až děsivě, vše tu ale má své místo a účel.

Základna budovy obsahovala v suterénu technické místnosti, přízemí obsadily vstupní prostory. V patře pak byla nejdůležitější součást, rozlehlá hala telekomunikačních zařízení, kterou po obvodu lemovala dvě patra servisních a měřících místností.

Vrchní část budovy pak sloužila jako kanceláře administrativy a techniků. Nízké mezipatro pod administrativním blokem, stejně jako střešní nástavba, bylo vyhrazeno pro vzduchotechniku a strojovny.

Zajímavé je i technické řešení dvojitého pláště budovy. Před průčelí je totiž předsazena hliníková fasáda a vzniklá mezera sloužila v létě jako klimatizace odvádějící štěrbinami horký vzduch, v zimě pak celou budovu vzduchová vrstva izolovala.

Paradoxem je, že právě technická náplň, která se v průběhu let vyčerpala, nakonec odsoudila budovu k zániku.