Vánoce jsme se tentokrát rozhodli strávit netradičně, a protože nemám oblíbenější zemi než Itálii, volba padla na ni, konkrétně jsme vyrazili na ostrov Sardinie. Jako svou základnu jsme zvolili přístavní historické městečko Alghero, odkud jsme vyráželi půjčeným autem na výpady po bližší, severní části ostrova. Kromě skrytých pláží a útesů nad nimi, rozlehlých jeskyní omývaných mořskými vlnami a městeček s hrady strážícími pobřeží jsme se vydali také do hornatého vnitrozemí ostrova. Právě tady totiž najdete nuraghy, kamenné stavby kruhového půdorysu, které zde vystavěla dávná civilizace před čtyřmi tisíciletími.

Historické město Alghero vystupuje do moře na skalnatém výběžku na severozápadě Sardinie. Za středověkým opevněním s mohutnými strážnými věžemi se skrývají jižansky živé uličky plné kaváren, barů a malých obchůdků. Ty jsou i v zimních měsících každý podvečer a večer plné korzujících Italů. Zato turistů jsme tu ve dnech před a po Štědrém dnu potkali opravdu jen pár, lidi mluvící jinak než italsky byste tu spočítali na prstech jedné ruky.

My bydleli jen kousek od jedné z mohutných městských bašt, Torre di San Giacomo, u které začíná pobřežní kolonáda Bastioni Cristoforo Colombo. Ta vede až na samotný výběžek starého města k Torre di San Erasmo, za níž už se skrývá zdejší přístav. Od něj pokračují městské pláže, na přístavní straně zahájené i uprostřed prosince zářivou poutí. Hlavním vstupem do města bývala nedaleká Torre Porta Terra, dnes přestavěná na turistické informační centrum, kolem které se můžete zanořit do kamenných uliček starého města mezi korzující Italy.

Kromě živého ruchu prozkoumejte taky historické kostely, které ve vánočním období navíc zdobí různorodé betlémy. Někdy obrovská panoramata s jezulátkem uprostřed obsahují i zajímavé sardinské reálie, při pozorném hledání tu objevíte třeba kamenný nuragh. Minout byste neměli katedrálu Santa Maria s nádherným mramorovým oltářem, kostel svatého Michaela s barevnou kupolí či kostel sv. Františka.

Město založili Janované ve 13. století, už v polovině 14. století ale bylo dobyto Španěly, kteří se tu usadili na dlouhá staletí. Jejich vliv ve městě najdete dodnes, místní nářečí je jen těžko srozumitelné a ulice mají kromě italských i katalánské názvy.

Při procházce kolem pobřeží jižním směrem narazíte na několik malých skrytých plážiček, ideálních třeba pro klidný piknik. Z nich, stejně jako z celého algherského pobřeží budete mít neustále na očích skálu nedalekého vápencového mysu Capo Caccia, který připomíná z vody se zdvihající želvu. Jeho strmé vápencové útesy vystupují až 170 metrů nad hladinu moře. Určitě se na tento úzký výběžek zakončený majákem vypravte nejen kvůli krásným výhledům ze skal na moře, ale také do jeskyní skrytých těsně nad vodní hladinou.

Neptunova jeskyně se ukrývá hluboko pod útesem, kam od pokladny a parkoviště vede přes šest set schodů vytesaných do strmé skály. Asi kilometrová prohlídková trasa ale rozhodně stojí za trochu závratí i námahy při klesání i následném stoupání. Vede totiž obrovskými dómy plnými různorodých krápníkových útvarů, od tisíců droboučkých stalaktitů po veliké objekty, které připomínají třeba vánoční stromeček či varhany. Najdete tu i podzemní slané jezero, které je jedním z největších v Evropě.

Cestou z Alghera na Capo Caccia se určitě zastavte u starodávných vykopávek Nuraghe Palmavera. Tento archeologický komplex je tvořen několika věžemi, opevněním a domy, které byly z vápencových a pískovcových kvádrů postaveny před více než 3000 lety. Nejvýznamnější stavbou tu bývala capanna delle riunioni, poradní chýše s trůnem, která plnila důležitou politicko-náboženskou roli.

A co že to vlastně ty tajemné nuraghy jsou? Tyto kamenné stavby ve tvaru komolých kuželů, které jinde než na Sardinii nenajdete, se začaly stavět před téměř čtyřmi tisíci let, tedy kolem roku 1800 př. n. l. Ještě další tisíciletí zde nejspíše sídlila kultura Nuraghů, pojmenovaná právě podle těchto staveb. Kromě tajemných kamenných budov se o této nejspíše zemědělské kultuře mnoho svědectví nedochovalo. Zato nuraghů různých velikostí je po celé Sardinii roztroušeno několik tisícovek.

My jsme se vydali ještě do hor nad Algherem, kde se skrývají nuraghe Appiu. Cesty sem jsou sice pořádně klikaté, odměnou je ale odlehlost nuraghů stojících na pomezí pastvin a korkového háje. Kromě většího nuraghu se čtyřmi bočními místnostmi tu najdete i pozůstatky okolních staveb a menší nuragh skrytý v lese korkových dubů, odkud je krásný výhled na pobřeží ostrova. 

Přes hory, které vás každou chvíli za náročné serpentiny odmění dechberoucími výhledy, můžete dojet až do přístavu Bosa s hradem a strmými úzkými uličkami, odkud vede pobřežní silnice zpět do Alghera.

Pokud z Alghera vyrazíte naopak na sever směrem do města Sassari, objevíte další archeologickou zajímavost severní části ostrova, nekropoli Anghelu Ruju. Toto pohřebiště z doby bronzové a železné skrývá šest stovek hrobů, tvořených podzemními místnostmi vytesanými do kamenného podloží.

A když se vydáte ještě dále podél severního pobřeží, lemovaného dlouhými písčitými plážemi s výhledy na břehy sousední Korsiky, můžete dojet až do městečka Castelsardo. Jeho středověký hrad díky poloze na vysoké skále nepřehlédnete už z dálky. Okolí hradu je tvořené křivolakými uličkami plnými schodišť, které vás provedou mezi droboučkými malebnými různobarevnými domky i ke katedrále San Antonio Abate.