Toulejte se Lužickými horami z městečka Jiřetín pod Jedlovou plného roubenek vzhůru na křížovou cestu s kaplí Božího hrobu. Pořádné stoupání vás ale teprve čeká, hora Jedlová se vám ale za náročný výšlap odvděčí rozhlednou, ze které uvidíte snad celé severní Čechy. Zato na zříceninu Tolštejn seběhnete snadno, přitom si tu kromě pozůstatků hradních zdí užijete i mnohé výhledy, třeba do sousední německé Lužice. Od hradu už je to jen kousek z kopce dolů na vlakové nádraží Jedlová, kde vás čeká jedna z nejpříjemnějších český „nádražek“ vůbec, kde si ještě rádi necháte ujet nějaký ten spoj…
Pokud jste do Jiřetína dojeli vlakem, což vzhledem k zakončení výletu na nádraží v Jedlové můžu jen doporučit, ocitnete se kousek od centra v části zvané Kateřina. Tam se na chvilku zastavte u stejnojmenného kostela z roku 1538, později výrazně barokně upraveného po saském vzoru. Kostel dlouho chátral, nyní je díky místnímu spolku zčásti opravený. To z nedalekého bývalého hřbitova se dodnes dochoval jen pomník s působivým torzem sochy.
Po zelené značce, která vás později provede až na Křížovou horu a dále pod Jedlovou, se vydejte do centra Jiřetína. Toto původně hornické město si zachovalo svůj renesanční půdorys s pravidelným šachovnicovým rozložením ulic a čtvercovým náměstím. V jeho středu stojí kostel Nejsvětější Trojice, spolu s pískovcovým sloupem patrona hasičů svatého Vavřince a honosnou budovou fary s mansardovou střechou, v níž dnes sídlí hornické muzeum. Kolem náměstí i v okolních ulicích se zachovala řada přízemních i patrových roubených domů, často s podstávkami a břidlicí vykládanými štíty.
Z města vystoupejte pod Křížovou horu a kolem bývalého kláštera dále ke křížové cestě, o jejíž založení se ve druhé polovině 18. století zasloužil jiřetínský farář Gottfried Ließner. Zdejší poutní místo je spojené s legendou o zjevení Spasitele na kříži, podle níž se v době protireformace Kristus zjevil sedmi bratrům a vyzval je k návratu z exilu do Čech. Nejmladší z bratrů se opravdu vrátil, nechal na úpatí hory postavit dřevěný kříž, u kterého se modlil díky čemuž se zázračně uzdravil.
Křížová cesta začíná na úpatí svahu monumentálním schodištěm a výjevem z Getsemanské zahrady, který je tvořen pískovcovými sochami klečícího Krista, anděla s kalichem hořkosti a spících apoštolů sv. Petra, sv. Jakuba a sv. Jana. Součástí areálu je také Socha Ecce homo znázorňující sedícího Ježíše s trnovou korunou a socha Panny Marie. Výše ve svahu pak stojí jedenáct zděných rokokových výklenkových kapliček z roku 1759 s kamennými reliéfy. Na vrcholu stojí kaple svatého Kříže z roku 1796 a za ní nízká rokoková kaplička Božího hrobu.
Na vrcholku křížové cesty už se blížíte k úpatí výrazného kopce s názvem Jedlová, výstup na něj vám ale ještě dá pořádně zabrat. Cestou na třetí nejvyšší horou Lužických hor budete dokonce chvíli stoupat vzhůru po sjezdovce, daleké výhledy z jejího vrcholku ale rozhodně stojí za to. Hora je pojmenována podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě koncem 19. století, kdy zde byla vystavěna horská chata s hostincem. Spolu s ní tu vyrostla mohutná kamenná rozhledna s ochozem ozdobeným cimbuřím a špičatou věžičkou.
Vidět je odtud do všech stran, kromě Lužických hor a Českosaského Švýcarska i na Krkonoše, Jizerské či Krušné hory a České středohoří, takže můžete poznat siluety známých kopců jako Sněžka, Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp, Děčínský Sněžník, Házmburk či Milešovka.
Asi dva a půl kilometru po červené značce se bez jediného stoupání dostanete ke zřícenině Tolštejn. Gotický hrad byl postaven začátkem 14. století, kdy střežil jediný schůdný přechod z Lužice na českou stranu Lužických hor. Stavbu na vrcholku dvou znělcových skal v průběhu staletí vlastnili Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové a další rody, až začala v 17. století chátrat.
Z původního horního hradu se zachovalo jen pár kusů zdí nad současnou restaurací, gotické jsou i některé zbytky hradeb. Dnes se dá po kovových schodech vystoupat na vrcholek skály, odkud je pěkně vidět nejen na sousední Jedlovou, ale také do německé Lužice a na Šluknovsko.
A protože pořádný výlet zaslouží na závěr nějakou tu odměnu, seběhněte do údolí k vlakovému nádraží Jedlová. Zdejší nádražní hospůdka je vyhlášená svou domácí kuchyní, tak si klidně dopřejte nějakou tu klasiku s knedlíkem, výstupem na Jedlovou jste určitě spálili dost. A pak si můžete vzít pivo ven a pozorovat, jak mizí vlaky pod mohutnou siluetou kopce, výhledy z něhož jste se před chvílí kochali.
Pingback: Z Berlína do Prahy na kole kolem jezer a Sprévy i přes Lužické hory | KACHNA SE KOCHÁ