Každému, kdo žije v Praze, se občas stane, že se sice rozhodne strávit víkend doma, nakonec ho ale hezké počasí, dostatek času či energie stejně vyžene do sedla bicyklu. Pak je třeba vymyslet výlet, kdy se alespoň na chvilku vyhnete davům a nakonec třeba objevíte i něco nového a neznámého…a nebo prostě něco, co se neokouká, jako třeba skály Prokopského údolí. Pak už jen zbývá vybrat nějaké pěkné místo na oběd či na kávičku a můžete šlápnout do pedálů.
Právě Prokopské údolí je totiž dobrou alternativou, jak vyjet z Prahy, aniž byste se tlačili s davy na stezce podél Vltavy. Od Smíchovského nádraží vás sem zavede cyklostezka, která projíždí pode dvěma viadukty Pražského semmeringu.
Prokopské údolí je přemostěno železniční tratí, která je označována Pražský semmering. Nad údolím se tak klene několik viaduktů trati překonávající převýšení 150 metrů. Viadukty jsou cennou technickou mostní památkou vystavěnou v letech 18868 – 1872 jako součást železniční trati spojující Smíchovské nádraží s Hostivicemi. Jen co podjedete druhý z viaduktů, dostanete se mimo silnici do údolí Dalejského potoka. Vede tudy naučná stezka, tak neujíždějte moc rychle, ať neminete odbočku k jezírku.
Prokopské jezírko se nachází uprostřed vytěženého vápencového lomu. V jeho stěnách se nacházejí zkameněliny velkých mlžů. Jezírko, na jehož hladině plavou kachny a labutě, je pro svou romantickou atmosféru oblíbeným místem filmařů z nedalekých Barrandovských filmových studií.
Lomy a skály dávají Prokopskému údolí jeho charakteristickou podobu. Díky nim se také neztratíte, pokračujete dál úzkým údolím a cestou míjíte ve skále vykutané tunely. Pojedete také okolo jedné důkladně střežené stavby, totiž armádního podzemního krytu. Ten vybudovali Němci a po válce funkční kryt převzala česká armáda, která jej využívá dodnes. Kostel svatého Prokopa, který byl v souvislosti s budováním krytu zničen, dnes připomíná jen kříž umístěný na jedné ze skal.
O kousek dál budete míjet místo, které až do šedesátých let sloužilo jako koupaliště. Klukovické koupaliště prý vypadalo jako z Vančurova Rozmarného léta, dnes na jeho místě najdete velké dětské hřiště.
Nedaleko za bývalým koupalištěm se cesty dělí, vy pokračujte dále rovně údolím, až k nádraží v Holyni, kde musíte odbočit do kopce trochu méně pohodlnou cestičku do Dalejského údolí. Tady začíná být trasa trošku terénní, zato zajímavá, protože jedete mezi různými opuštěnými lomy.
Jedním z nejzajímavějších je vápencový lom Mušlovka, v němž se skrývalo mnoho zkamenělin. Byl tak zdrojem poznání pro francouzského inženýra Joachima Barranda, který se věnoval výzkumu prvohorních zkamenělin. Barrand ve svém díle popsal přes 3600 do té doby neznámých druhů vyhynulých živočichů. Na jeho počest nazvali geologové oblast mezi Plzní a Prahou Barrandien a jeho jméno nese i nedaleká čtvrť Barrandov.
Poté, co projedete mezi lomy a vrátíte se na silničku, potkáte opuštěný mlýn, který jistě potěší každého urbexera. Vodní mlýn postavený v 18. století vlastnila od počátku 19. století do konce 2. světové války rodina Trunečků, jejíž jméno nese mlýn dodnes. Za jejich působení bylo vodní kolo nahrazeno Francisovou vodní turbínou a později elektrickým motorem, ke svému účelu mlýn složil do roku 1951. Pak byl ještě chvíli využíván jako sklad, později chátral a dodnes se dochovaly jen části obvodových zdí, pozůstatky po stavidlu a oddělení náhonu od potoka.
V Řeporyjích se pak napojíte na silnici, takže přijde čas pro rychlejší postup mezi vesnicemi. Přes Ořech pokračujte do Chotče, která rozhodně stojí za to se pořádně rozhlédnout. Nad vesnicí totiž stojí malebný kostelík, který můžete pozorovat při táhlém stoupání dále směrem k Třebotovu.
Kostel postavený v letech 1697-99 podle návrhu J. B. Matheyho měl původně dvě vysoké štíhlé věže. Když se v roce 1856 jedna z věží po zásahu bleskem částečně zřítila, byly přes protesty obyvatel obě věže sníženy na stejnou úroveň. Ve druhé polovině 20. století kostel zchátral natolik, že byl dokonce v havarijním stavu, dnes probíhá postupná obnova. S chotečským kostelem je spjat i hrůzostrašný příběh, při zřícení věže prý v jedné z poškozených rakví našli zaživa pohřbeného správce velkostatku.
Odměnou za všechny nastoupané metry pak bude parádní sjez, díky němuž se dostanete do Černošic. Odtud už další cesta povede téměř po rovině, přidržíte se totiž toku Berounky.
Další zastávkou je zámek v Dobřichovicích, tentokrát sem ale nemíříme za kulturou, ale za slíbeným skvělým jídlem. Kromě zámecké restaurace si ale určitě prohlédněte i samotný zámek s přilehlým kostelem a náhonem od Berounky a pak už můžete vyrazit do Řevnic, kde rozhodně nevynechejte skvělou kavárnu Modrý domeček, kam se můžete vydat na kávu, zákusek či horkou čokoládu.
Pokud vás návštěva cukrárny nabije energií, můžete po cyklostezce pokračovat dál přes Karlštejn a Srbsko až do Berouna, nebo se vydat podél řeky zpátky do Prahy. A komu už ujetých 37 kilometrů stačilo, nastoupí v Řevnicích pohodlně na vlak…
