Pokud si myslíte, že cestou na sever můžete potkat jen sychravo a nudu, Riga vás vyvede z omylu. Historické centrum je plné malebných uliček a v létě tu můžete pozorovat výstavné měšťanské domy i kamenné kostely z pohodlí příjemné zahrádky jedné z mnohých kaváren a hospůdek. Opravdový klenot se ale skrývá kousek dál od centra, kde se nachází čtvrť plná zdobných secesních činžáků. Secesních budov je v Rize přes sedm stovek, spolu s Prahou a Vídní vůbec nejvíc na světě.

Vrcholné období secese na přelomu 19. a 20. století bylo současně obdobím překotného rozvoje Rigy a tak ve čtvrti podél ulic Elizabetes iela, Alberta iela a Strélnieku iela najdete přes sedm stovek domů zdobených štukovými dekoracemi, všemožnými sochami, maskami krásných žen i podivných tvorů či chrliči.

Za návštěvu stojí také Staré město s úzkými středověkými úzkými uličkami, které se do značné míry zachovaly i přes silné bombardování za druhé světové války.

Jedním z takových idylických míst jsou i Tři bratři, tedy tři malebné domky různých architektonických stylů, z nichž nejstarší pochází z počátku 15. století a je nejstarším kamenným domem v zemi.

Symbolem starého rižského města je Kočičí dům se dvěma sochami koček na střeše, k nimž se váže zajímavý příběh. Lotyšský majitel domu stojícího naproti sídlu německých kupců otočil obě kočky zadní částí těla směrem k sídlu cechu německých obchodníků na protest proti tomu, že nechtěl přijmout Lotyše. Spor se dostal k soudu, který rozhodl, že majitel domu musí být do spolku přijat za podmínky, že kočky zase otočí.

Ukázkou bohatého gotického cechovního domu je také Dům Černohlavců. Zdobná budova vznikla v roce 1344 pro cech Černých hlav pojmenovaný podle cechu svobodných kupců, kteří nosili černé pokrývky hlavy.

Dům byl zničen za druhé světové války a jeho obnova se stala dárkem k 800. výročí založení města v roce 2001. Zvláštností je, že dům sousedí s brutalistickou budovou muzea okupace.

Rižský dóm vystavěný původně v románském stylu je dnes směsicí architektonických stylů završenou cibulovitou barokní zvonicí. Zajímavostí je, že ani na jedné z věží není umístěn kříž, jen korouhve ve tvaru kohoutů, které měly odhánět zlé duchy. A také to, že se v roce 1988 v kostele konala po třiceti letech první mše v Sovětském svazu .

Historické centrum obklopuje rozlehlý pás parků s  malebným kanálem v místech, kudy dříve procházely hradby.

V parku najdete také Památník svobody přezdívaný Milda podle v meziválečném období v Lotyšsku nejčastěji používaného křestního jména. Památník byl postaven v roce 1935, tedy v období meziválečné samostatnosti Lotyšska. Později se stal symbolem odboje proti německé i sovětské okupaci, a když se schylovalo k pádu Sovětského svazu, stal se centrem hnutí za nezávislost.

Lotyši byli až do roku 2006 ve své vlastní metropoli v menšině oproti etnickým Rusům, dnes jich ve městě žije asi 46 procent, zatímco Rusů je kolem 40 procent.

Do života obyvatel Rigy můžete nahlédnout třeba v tržnici. V obrovských hangárech určených původně pro německé vzducholodě Zeppelin se nachází centrální tržnice, která je jedním z největších tržišť v Evropě. Do obrovského prostoru se vejde až 1 250 obchodníků, kteří nabízejí čerstvé produkty místních zemědělců.

Nedaleko hangárů se tyčí známá silueta: rižská akademie věd totiž připomíná monumentální stalinské budovy v Moskvě, nebo dejvický hotel International.

Riga leží na řece Daugava na pobřeží Rižského zálivu. Na ostrově uprostřed řeky stojí 368 metrů vysoká televizní věž ve tvaru trojnožky.