Kuks a jeho okolí jsou ukázkou toho, že když se spojí mimořádný mecenáš s talentovaným umělcem, vznikne dílo, které ani po staletích neztrácí na své působivosti. Kuks je totiž neoddělitelně spojen s osobou jednoho z nejvzdělanějších šlechticů barokní doby s mimořádným citem pro umění, hraběte Františka Antonína Šporka. Špork zdědil, spolu s Lysou nad Labem, po svém otci také Hradiště nedaleko Dvora Králové, blízko něhož byl nalezen léčivý pramen a tak mohl začít příběh vzniku propracované kulturní krajiny s lázněmi a hospitálem. Kuks tak dodnes zůstává příkladem citlivého propojení krajiny, architektury a umění, a to i přesto, že se dneška všechny Šporkovy stavby nedožily.
Jako první začal hrabě Špork budovat na levém břehu Labe lázeňský komplex, v němž nechyběl ani zámek, který byl ale bohužel v roce 1901 zbořen a dodnes se z něj zachovalo jen monumentální schodiště a některé stavby v okolí, například proslulý hostinec U zlatého slunce.
Pravým symbolem Kuksu je ale špitál milosrdných bratří, takzvaný hospital, který na pravém břehu Labe vyprojektoval italský architekt Giovanni Battista Alliprandi. Hospital měl sloužit pro sto chudých zestárlých poddaných panství a jeho dominantou se stal špitální kostel Nejsvětější trojice s rodinnou hrobkou Šporků. Celý areál dosáhl v nejširším bodě šířky 150 metrů a nechybělo v něm ani zázemí pro mnichy a lékárna.
Tím, kdo dal Kuksu jeho tvář, je sochař Matyáš Bernard Braun, který na severní terasu Aliiprandiho stavby vytesal slavné alegorie ctností a neřestí (24 soch ženských postav představuje ctnosti víru, naději, lásku, trpělivost, moudrost, statečnost, cudnost, píli, štědrost, upřímnost, spravedlnost, pohostinství a neřesti pýchu, lakomství, smilstvo, závist, obžerství, hněv, lenost, zoufalství, lehkomyslnost, pomluvu, lstivost a podvod).
Dále zde Braun ztvárnil postavy blahoslavenství, nebo sochy anděla života a anděla smrti. Od slavného sochaře pocházely i sochy trpaslíků, které zdobily závodiště v podzámčí a jejichž torza se dnes nachází v zahradě hospitalu. Další sochy umístěné v zahradě představovaly alegorie umění a ročních období.
Braunovo umění se ale neomezilo jen na samotný Kuks, sochař vyrazil i do okolních lesů a vrchol jeho umění tak lze nalézt v takzvaném Novém lese, kde do místních kamenů a skalek vytesal sochy poustevníků, Máří Magdalény, Jana Křtitele, nebo vidění svatého Huberta. 
Největší z plastik pak představuje Betlém, který dal místu jeho jméno. Sochy se skálami dokonale splývají, jinde z něj zas výrazně vystupují, časem navíc sousoší zarostla mechem a částečně vegetací a působí tak téměř surreálným dojmem.
Sláva Kuksu byla nerozlučně spojena právě s dobou života hraběte Františka Antonína Šporka. Zatímco za jeho života se mezi lázeňskými hosty střídali slavné osobnosti a významní šlechtici, kteří sem přijížděli nejen za léčením, ale také za zábavou. V Kuksu nechyběla ani lázeňská kapela či divadlo, a byl také vyhlášený svými velkolepými hony. Špork dokonce založil lovecký řád svatého Huberta, jehož se stal velmistrem.
Po Šporkově smrti ale začala sláva lázní rychle upadat a další generace věnovali svou péči spíše špitálu, kam se v 18. století přestěhovalo i sídlo Šporků, zatímco lázeňský komplex pomalu chátral.
Rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách Matyáš Bernard Braun je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství. Do Čech přišel roku 1708 na pozvání plaského opata Tittla, do Prahy pak roku 1710. Jeho první slavné dílo bylo sousoší sv. Luitgardy pro Karlův most. Tento úspěch mu okamžitě přinesl další záplavu zakázek. Braun tedy založil sochařskou dílnu, která v následujících desetiletích realizovala množství dřevěných a kamenných plastik. Pracovala pro Prahu, ale také pro český venkov a kromě toho nějakou dobu i v Drážďanech a ve Vídni pro císaře Karla VI. Braun spolupracoval zejména s architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou (kostel sv. Klimenta v Klementinu, piaristický kostel v Litomyšli). 
Braunův osud silně ovlivnilo setkání s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, pro něhož pracoval na Kuksu i na dalších místech celá léta. Ke konci života pracoval Braun se svou dílnou na rozsáhlém komplexu soch pro Duchcovský zámecký areál.
