Vysoké rozeklané útesy, dlouhé oblázkové pláže, živé přístavy i malebná lázeňská městečka, to vše je pobřeží francouzské Normandie. Z Paříže to sem nebylo daleko a tak sem už dávno začala vyrážet francouzská smetánka, šlechtici si na pobřeží stavěli svá sídla v rozlehlých zahradách a malíři se zase snažili zachytit dramatické proměny pobřežních útesů v průběhu denních dob i ročních období.

Výška až skoro do nebe a věžiček, fiálek, reliéfků a dalších báječných detailů tolik, až z toho oči přechází…přesně tak si to snad přáli středověcí stavitelé a přesně taková je i katedrála v Rouen. Vlastně je taková i katedrála v leckterém maličkém městečku v údolí Seiny a jistě takové za svých lepších časů bývalo i opatství v Jumiéges. Z toho se do dneška sice dochovaly jen ruiny, jsou to ale ruiny impozantní svou velikostí a středověk z nich doslova dýchá.

Francouzská šlechtická sídla, to není jenom Versailles, ale také jeho předchůdci i následovníci v sídlech francouzské šlechty, ležící třeba v údolí kolem řeky Loiry. Versailles ale mělo také jednoho neméně krásného, i když o něco málo méně známého předchůdce, který se v mnohém stal jeho vzorem. Je jím zámek Vaux-le-Vicomte, který si nechal vystavět ministr Nicolas Fouquet v kraji Brie nedaleko Paříže. Dlouho si ho ale neužil, mít hezčí sídlo než král se totiž většinou nevyplácí…