Při výletu do Roztok se můžete vrátit do doby konce 19. a počátku 20. století, kdy městečko spojila železnice s nedalekou Prahou a na letní byt sem začali jezdit bohatí Pražané. Právě v této době vznikly krásné vily, které můžete obdivovat nejen při procházce po Roztokách, ale také v roztockém zámku. V tom sídlí Středočeské muzeum, které spravuje i nedaleký ateliér Zdenky Braunerové. Seznámit se s touto neuvěřitelně aktivní umělkyní doporučuji všem, ale hlavně ženám a milovníkům různých výtvarných disciplín. 

Rovinatá krajina Polabí se možná může zdát pro pěší turistiku možná až moc klidná, zdejšími borovými lesy se ale dá vymyslet pěkný nenáročný výlet. Ten náš začal nedaleko soutoku Labe s Jizerou v Káraném, kde se nachází vodárna zásobující Prahu pitnou vodou. Za zajímavosti po cestě vděčíme hlavně hraběti Františku Antonínu Šporkovi, který své panství kolem Lysé zveleboval podobně, jako labské údolí ve slavnějším Kuksu.

Procházka ze Srbska do Českého krasu vás provede nejprve trampskou osadou Údolí děsu, odkud kolem kaskád na Kodském potoce pokračuje do stejnojmenné osady s vodním mlýnem, napájeným pramenem tohoto potoka. Dále můžete pokračovat do Koněpruských jeskyní, kam vás kolem bývalých i stále ještě činných lomů zavede naučná stezka Zlatý kůň. Ta je pojmenovaná podle vápencového návrší, v němž se jeskyně ukrývají. Po prohlídce jeskynního systému můžete směrem do Berouna pokračovat po stopách někdejší úzkokolejky, která odvážela z dolů vytěžený materiál.

Brdy jsou klasika jednodenních výletů z Prahy, to ale rozhodně neznamená, že by tu nebylo co objevovat. Moje oblíbené místo je barokní areál na Skalce nad Mníškem, kde zakončuji snad každý výlet po okolí. Kromě krásných výhledů a cenných staveb tu totiž najdete občerstvení s ohýnkem, na kterém si můžete opéct špekáčky. Hezká trasa sem vede třeba z Dobřichovic, odkud je to jen kousek vzhůru na vyhlídku Hvíždinec. Vypravit se ale můžete i mimo značené cesty, jako třeba k vyhlídce na hrad Karlštejn.

V údolí Loděnického potoka, přezdívaného taky Kačák, se střídají staré mlýny s nedotčenou přírodou a taky s chatovými osadami, u kterých si dnes už ducha starých trempů musíte spíš představit. Jarní procházku si kromě hledání rozkvetlých rostlin na březích potůčku můžete ozvláštnit taky výstupem na nedalekou rozhlednu na Vysokém vrchu, ze které uvidíte okolní lesy Křivoklátska a Rakovnicka.

Jestli ještě nemáte vánoční náladu, udělejte si o víkendu výlet do Zbečna. V Hamousově statku jí neuniknete… Z komína se kouří a na zápraží stojí pan mlynář, tak račte vstoupit do staré roubené chalupy, která vás přivítá vytopenou světnicí plnou betlémů. Až si je pořádně prohlédnete, můžete vyrazit prozkoumat útulnou kuchyňku se svíčkou, chlebovou pec i komory plné různého harampádí. Najdete tu třeba staré sáňky, které by zrovna mohly vyjet na zasněžený kopec. Na dvoře vás přivítají nejen slamění koně, ale i živá zvířátka.

Voděradské bučiny jsou místem, které láká k procházkám i v době, kdy byste nejraději seděli u krbu s hrnkem čaje v ruce. Určitě sem můžete vyrazit kdykoli v průběhu roku, pás bukových lesů mezi Louňovicemi, Vyžlovkou, Jevany, Černými Voděrady a Struhařovem je ale obzvláště kouzelný na podzim, kdy koruny stromů zezlátnou, a vy se můžete procházet po listím zasypaných cestách.

Nalaďte se na architektonickou notu i výlet do přírody. Obojí najednou totiž zažijete, pokud se vydáte z Černošic plných honosných vil až na k vysílači Cukrák, odkud proudí televizní signál do celé Prahy. Do Černošic utíkali bohatí Pražané od ruchu města už na počátku dvacátého století a během pár desítek let tu vyrostly stavby významných architektů Jana Kotěry, Františka Roitha či Jaroslava Fröhlicha. A přestože dnes vypadají lány vil a domků v okolí Černošic téměř nekonečně, stačí vystoupat z údolí Berounky pár kilometrů dál a cestou k televiznímu vysílači na Cukráku vás čeká hezká procházka lesem.

Kapličku nad skalnatým údolím na půl cesty mezi Berounem a Karlštejnem možná znáte, ve Svatém Janu se ale rozhodně vyplatí sestoupit i pod skálu. Najdete tu komplex bývalého benediktinského kláštera s kostelem Narození svatého Jana Křtitele, který skrývá do skály vytesanou jeskyni, v níž se ukrýval první český křesťanský poustevník svatý Ivan.

Prvního ledna se Brdy po letech existence vojenského prostoru otevřely turistům, hned další den i přes mrazivé počasí nalákaly desítky zvědavců. A bylo na co se koukat, hluboké brdské lesy pokryla kouzelná námraza, na neznačených a v lese místy mizejících cestičkách přišla po letech ke slovu buzola a úplně největším lákadlem byly určitě bunkry, které je možné prozkoumat od sklepení až po masivní litinové zvony.

Skály Kokořínska jsou krásné sami o sobě, v okolí vesnic Liběchov a Želízy u Mělníka ale můžete mít snadno pocit, že vás pozorují. V leckteré skále je totiž vytesaný obličej, jinde zvíře, nebo nějaká mytická postava z českých dějin. To vše je dílem jediného člověka, kuchaře na liběchovském panství a později jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 19. století Václava Levého.