Zbrusu nově opravené budovy bývalých Automatických mlýnů se opět roztáčí, tentokrát kulturou. Také Janákovo rondokubistické krematorium či Machoňova obchodní pasáž lákají do Pardubic za architekturou počátku dvacátého století. Zároveň jsou Pardubice zajímavé i pro milovníky staveb o mnoho starších, kteří ocení třeba opevněný zámek nebo malebné náměstí zakončené vysokou věží Zelené brány.
Za bukovými lesy na strmých svazích s mnoha skalními masivy, věžemi a vyhlídkami vyrazte do Jizerských hor. S podzimem se listí mohutných buků zbarví do žlutých a oranžových tónů. Skály obklopené koberci hlubokých lesů, stejně jako daleké výhledy až na hřebeny Krkonoš uvidíte ze skaliska na vrcholku hory Jizery. Výlet si můžete protáhnout ještě na nedaleká rašeliniště, nad nimiž bude mít nadhled z rozhledničky na konci dřevěných chodníků. Odtud můžete pokračovat na vyhlídku Frýdlantské cimbuří, odkud je pěkně vidět protější hřeben s nejvyšší horou Jizerek Smrkem, stejně jako nedaleké Hejnice s klášterem.
Výlet, který zahájíte ve vyhlášené nádražní hospůdce na stanici Jedlová, přinese něco snad od všech krás Lužických hor. Procházet budete hlubokými lesy, do dálky se zahledíte z vyhlídek na osamělých skalkách i z rozhledny na nejvyšší hoře Luži, sejdete ale i do údolí k přehradě s poetickým názvem Naděje. Pokud by vám jednodenní toulání nestačilo, pohodlně u ní složíte hlavu pod širákem, stejně jako na nedaleké zřícenině hrádku Milštejn. Na vlak je to odtud kousek do Svoru, pokud byste chtěli pokračovat, můžete se vydat do Cvikova a dál třeba mezi nedaleké skalní reliéfy…
Cestou od průrvy Ploučnice ke zřícenině hradu Ralsko vás čeká výlet divokou přírodou, u kterého můžete obdivovat dvě památky vzniklé lidskou rukou. Neuvěřitelné úsilí muselo stát ručně vytesat vodní cestu pískovcovou skálou, která přiváděla tok říčky Ploučnice do dávné kovářské dílny. V porovnání s tím už vám stoupání vzhůru k hradní zřícenině na vrcholku výrazného kopce Ralsko snad nebude připadat tak náročné, i když se jistě trochu zapotíte. Odměnou vám kromě pozůstatků hradních zdí budou výhledy do dalekého okolí.
Procházka z Prahy na den, na hrad a zároveň do pivovaru, to je pohodová trasa z Českého Šternberka podél Sázavy do Kácova. Hrad Český Šternberk stojí monumentálně na svahu nad řekou, a právě podobnými cestičkami vzhůru nad Sázavu a zpátky do jejího údolí vede celý výlet. Zakončíte ho v Kácově, který kromě pěkné vyhlídky a postupně opravovaného zámku láká taky na pivovar Hubertus, kde se můžete na konci procházky občerstvit.
Máte rádi výhledy na Slapskou přehradu, ale přelidněný Máj ani zavřená Smetanova vyhlídka nejsou nic pro vás? Pokud navíc oceníte procházku po okolních lesích, mám pro vás tip na výlet k vyhlídce Zadka nad osadou Ztracenka. V jedné z prvních českých osad pak nasajte trampskou atmosféru a po naučné stezce Svatojánské proudy můžete pokračovat buď do Štěchovic, nebo zpět na hráz Slapské přehrady.
Kopcovité okolí Malé Skály je krásné už jen svými hlubokými lesy a v nich ukrytými skalními útvary. Harmonicky sem ale zasáhla také lidská ruka, už ve středověku využívali skalních masivů ke své obraně hrady Vranov či Frýdštejn. Doslova zabydlel pak zdejší skalky v 19. století majitel panství továrník Franz Zachariáš Römisch, který kolem pozůstatků hradu Vranova nechal vybudovat takzvaný Pantheon, jehož jednotlivé pomníky a sochy připomínají slavné tehdejší doby.
Brdy jsou klasika jednodenních výletů z Prahy, to ale rozhodně neznamená, že by tu nebylo co objevovat. Moje oblíbené místo je barokní areál na Skalce nad Mníškem, kde zakončuji snad každý výlet po okolí. Kromě krásných výhledů a cenných staveb tu totiž najdete občerstvení s ohýnkem, na kterém si můžete opéct špekáčky. Hezká trasa sem vede třeba z Dobřichovic, odkud je to jen kousek vzhůru na vyhlídku Hvíždinec. Vypravit se ale můžete i mimo značené cesty, jako třeba k vyhlídce na hrad Karlštejn.
Krajina pro chov kočárových koní v okolí Kladrub nad Labem, která se nedávno stala památkou UNESCO, rozhodně stojí za návštěvu. Vyrazte tam třeba na kole, k čemuž rovinaté Polabí vysloveně láká. Cestou se stavte za Gočárem do Lázní Bohdaneč i do jeho rodných Semic, kde navíc potkáte maličkou poušť přímo na návsi. Pak už je to jen kousek do Kladrub, kde můžete pozorovat stáda starokladrubských koní na pastvinách, nebo vyrazit dokonce na prohlídku jejich historických stájí.
V údolí Loděnického potoka, přezdívaného taky Kačák, se střídají staré mlýny s nedotčenou přírodou a taky s chatovými osadami, u kterých si dnes už ducha starých trempů musíte spíš představit. Jarní procházku si kromě hledání rozkvetlých rostlin na březích potůčku můžete ozvláštnit taky výstupem na nedalekou rozhlednu na Vysokém vrchu, ze které uvidíte okolní lesy Křivoklátska a Rakovnicka.
Riegrova stezka ze Spálova do Semil v zimě kromě lávek a tunelů láká na celé ledopády rampouchů. Nechybí výhledy na zamrzlou Jizeru ani okolní skály. Okruh můžete uzavřít vysoko nad údolím po Kamenického cestě, která je ale s větším množstvím kluzkého sněhu celkem dobrodružná. Hned na začátku trasy ve Spálově nepřehlédněte secesní vodní elektrárnu, které její podobu dokonale doplňující kaňon řeky dal slavný architekt Emil Králíček.
Reliéfy s náboženskými motivy, ale také drobné kapličky, různě upravené jeskyně či jednoduchá sedátka, to vše můžete najít v pískovcových skalách kolem Cvikova na úpatí Lužických hor. Pátrat po skalkách zručně upravených zdejšími lidovými umělci vyrazte ze Sloupu, kde již z dálky nepřehlédnete výrazný skalní suk, jehož jeskyně a terasy ve středověku sloužily jako skalní hrad, později poskytovali úkryt poustevníkům. První z reliéfů najdete v sousední obci Radvanec a pak už mějte oči otevřené celou cestu do Cvikova, kde se za pozorné pátrání po pískovcových skvostech můžete odměnit v místním pivovaru. Poté se ale vydejte dále na cestu, nejpropracovanější díla vás teprve čekají. Postupně budete míjet skalní kapli ve tvaru antického chrámku, do pískovce vytesaný oltář Nejsvětější trojice či reliéf znázorňující útěk do Egypta. Výlet zakončíte v Mařenicích s barokním kostelem a kaplí nad vesnicí s výhledem do širokého okolí.
Na nenáročný výlet na kole se vydejte podél řeky Jizery z Mnichova Hradiště, pokud vám nevadí urazit více kilometrů, můžete dojet až do Prahy. To se ale nejspíš nepodaří milovníkům hradů, zámků a zřícenin, kteří se cestou budou mít opravdu čím kochat. V Mnichově Hradišti se zastavte u zámku a nedalekého kláštera, kde byl pohřben Albrecht z Valdštejna. Dále kopečky nad Jizerou střeží zříceniny starých hradů, z nichž jako první uvidíte Zvířetice s vysokou věží, odkud je krásně vidět celý hradní areál. Pěkný výhled do údolí Jizery najdete i v nedalekých Michalovicích s věží přezdívanou Putna. Odtud je to jen kousek do Mladé Boleslavi, kde je první možnost výlet ukončit. To by ale byla škoda, pod oblouky železničního viaduktu v Krnsku dojedete až k další romantické zřícenině hradu Dražice, odkud je to jen kousek do Benátek nad Jizerou, kde na vrcholku vinice na svahu nad řekou stojí renesanční zámek.
Toulejte se Lužickými horami z městečka Jiřetín pod Jedlovou plného roubenek vzhůru na křížovou cestu s kaplí Božího hrobu. Pořádné stoupání vás ale teprve čeká, hora Jedlová se vám ale za náročný výšlap odvděčí rozhlednou, ze které uvidíte snad celé severní Čechy. Zato na zříceninu Tolštejn seběhnete snadno, přitom si tu kromě pozůstatků hradních zdí užijete i mnohé výhledy, třeba do sousední německé Lužice. Od hradu už je to jen kousek z kopce dolů na vlakové nádraží Jedlová, kde vás čeká jedna z nejpříjemnějších český „nádražek“ vůbec, kde si ještě rádi necháte ujet nějaký ten spoj…
Úrodná pole v místech, kde se stéká Labe s Vltavou, každoročně na přelomu dubna a května vydají bílý a zelený poklad, se kterým si doma můžete uvařit jak v nějaké michelinské restauraci. Uprostřed chřestových polí v Hostíně u Vojkovic si lze tuto zeleninu koupit a pak pokračovat dál ke krásnému starému kamennému zdymadlu na Hořínském kanále, které obě řeky propojuje a umožňuje tak mezi nimi projíždět lodím. Od zdymadla už vidíte panorama Mělníku na vršku nad soutokem. Právě tam povede další cesta vašeho kola, spolu s nímž pak můžete podél toku Labe dojet až do Roudnice.
Někdo na běžkách rád hltá kilometry dokonale upravených tras, já zase mám nejraději lyžařské výlety, na kterých objevím nějaké to pozapomenuté místo. Ve východní části Krušných hor kolem Dlouhé Louky si užijí obě skupiny. Dojet můžete až k vodní nádrži Fláje, na jejíchž okrajích najdete zbytky bývalé vesnice, která musela ustoupit výstavbě přehrady. Na nedaleké Vlčí hoře se pak vysílač proměnil v rozhlednu, ze které je krásně vidět veliký kus Českého středohoří, a když budete mít takové štěstí jako my, jednotlivé kulaté kopečky se vám vynoří z obrovského bílého moře inverzních mraků.
Jestli ještě nemáte vánoční náladu, udělejte si o víkendu výlet do Zbečna. V Hamousově statku jí neuniknete… Z komína se kouří a na zápraží stojí pan mlynář, tak račte vstoupit do staré roubené chalupy, která vás přivítá vytopenou světnicí plnou betlémů. Až si je pořádně prohlédnete, můžete vyrazit prozkoumat útulnou kuchyňku se svíčkou, chlebovou pec i komory plné různého harampádí. Najdete tu třeba staré sáňky, které by zrovna mohly vyjet na zasněžený kopec. Na dvoře vás přivítají nejen slamění koně, ale i živá zvířátka.
Procházka po výhledech na hladinu vodní nádrže Orlík začneme návštěvou zříceniny hradu Vrškamýk u Kamýku nad Vltavou, který kdysi sloužil jako letní sídlo nejstarších českých panovníků. Další putování už půjde od vyhlídky k vyhlídce, nejprve se přes hladinu Vltavy podíváme na výběžek zvaný Solenická podkova, poté se projdeme po hrázi Orlické přehrady a na závěr vystoupáme na rozhlednu Milada, z níž jsou krásně vidět nejen všechna navštívená místa a hladina přehrady, ale třeba až vrcholky Šumavy.
Dnes se sice kostel ve Skokách stojí ve zdánlivé pustině, přesto tu visí ve vzduchu atmosféra dokazující, že toto místo je něčím zvláštní. Vždyť to také bývalo jedno z nejvýznamnějších českých poutních míst, za zdejší Panenkou skákavou jezdily desetitisíce poutníků. Navíc ještě před stoletím kostel obklopovala prosperující vesnice, která ale padla za oběť poválečným odsunům i stavbě nedaleké přehrady. A tak tu zůstal pouze barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie, který postupně opravuje a oživuje skupina dobrovolníků.
Vrch Raná v Českém středohoří možná znáte jako místo, odkud vzlétají paraglidisté. Hora zničehonic vystupující z roviny nedaleko Loun může ale být i pěkným cílem výletu. Vede sem turistická značka, z vrcholku je krásný výhled na další sopečné kopečky, které vyrůstají ze všech stran po okolí… a také můžete pozorovat odvážlivce na létajících strojích, kteří se rozběhnou z kopce a za chvilku už krouží nad nedalekým polem.
V pěkném údolí Sázavy se tyčí zřícenina hradu Zlenice. Když přejdete přes pěkný dřevěný mostek ke zbytkům věžového paláce, dokážete si snadno představit, jak se tady proháněli rytíři. Kdy hrad vznikl není úplně jasné, na počátku 14. století ale byl sídlem rodu pánů ze Zlenic. A že tu bylo v jejich době pořádně živo, dokazuje i příběh detektivního románu Zločin na Zlenicích hradě.
Vydejte se do Českého středohoří navštívit Zajíce z Házmburku i Beneše Krabice z Veitmile. Na výletě, při němž navštívíte dvě hradní zříceniny, musíte taky zdolat dva kopce. Výstup na Házmburk z vesnice Slatina je vcelku mírný a celou cestu vás láká výrazný hrad se dvěma věžemi, jehož silueta vás bude provázet celý výlet. Jedna z věží je navíc rozhlednou, ze které je vidět opravdu do daleka. A tak zahlédnete vrch Koštál, na nějž vás čeká další, a o něco náročnější, výstup. Zde z hradu moc nezbylo, otevřou se vám ale výhledy na další část Českého středohoří, takže nějaká ta námaha stojí za to.
Kutnou horu, jeden z nejoblíbenějších českých turistických cílů a památku zařazenou na seznam UNESCO, určitě znáte. Nemusíte se ale jen kochat architekturou chrámu svaté Barbory či hornickou minulostí, město se může stát i začátkem příjemného výletu. Vyrazte odtud údolím říčky Vrchlice, kde vás čeká nejen cesta hezkou přírodou kolem potoka a mezi skalami, ale také několik mlýnů, pěkné staré mostky, pozůstatky bývalých štol či přehrada s vodopády. A pokud se ptáte, proč je tato procházka přátelská, odpovědi se vám dostane v jejím cíli. V Malešově si totiž můžete dát zasloužené pivo v Přátelském pivovaru.
Vila ve Strži, kde trávíval léto spisovatel Karel Čapek, je obklopena krásnými lesy. Ideálním časem pro návštěvu tohoto malebného kraje je podzim, kdy listí na stromech hraje všemi barvami. Prohlídku Čapkova muzea tak můžete spojit s výletem po okolí, ať už pěšky, nebo na kole. Nenáročná trasa navíc vede mimo silnice, a tak sem klidně můžete vyrazit i s malými cyklisty.
Ranní mlha se pomalu zdvihá nad vodní hladinou a zdálky z ní vystupuje silueta zvláštní oblé hory. Zdá se vám, že jste zahlédli na hladině přejít postavu… Není to nemožné, tady jste totiž v kraji hastrmanově. A kopec na obzoru nemůže nic jiného, než tajemný Vlhošť.
Městečko, kde na vás na náměstí středověk dýchne jak z jeho malebného uspořádání na výrazném skalním ostrohu, tak při pohledu na štíty gotických měšťanských domů… Úštěk, nacházející se na pomezí Českého středohoří a Kokořínska, láká i k návštěvě zachovalých židovských památek: maličké věžovité synagogy či židovského hřbitova. Zvláštností jsou takzvané Ptačí domky, bizarní domečky přistavěné ke skále vysoko nad údolím. A nezapomeňte se rozhlédnout po okolí, na obzoru uvidíte výraznou siluety hory Sedlo či kapličky Kalvárie na Ostré.
Přehrada na řece Bílé Desné nad Josefovým dolem v nadmořské výšce víc než osm set metrů byla postavena na ochranu před povodněmi v roce 1915. Hned v září následujícího roku se ale protrhla a způsobila něco ještě mnohem horšího. Bylo to neštěstí, jaké nepamatoval ani tento drsný horský kraj, přívalová vlna zabila přes šedesát lidí a další stovky připravila o střechu nad hlavou i o obživu. Zbytky přehrady dodnes stojí, zachovala se šoupátková věž, z níž katastrofu pozoroval hrázný, části hráze a podzemní štola, která odváděla vodu do sousední nádrže Souš. Ruiny přehrady se nacházejí nedaleko stop Jizerské magistrály, takže to vše v zimě můžete vidět na běžkařském výletu.
Voděradské bučiny jsou místem, které láká k procházkám i v době, kdy byste nejraději seděli u krbu s hrnkem čaje v ruce. Určitě sem můžete vyrazit kdykoli v průběhu roku, pás bukových lesů mezi Louňovicemi, Vyžlovkou, Jevany, Černými Voděrady a Struhařovem je ale obzvláště kouzelný na podzim, kdy koruny stromů zezlátnou, a vy se můžete procházet po listím zasypaných cestách.
Tajemnou zříceninu v lesíku nad Starým Vestcem jste možná zahlédli při cestě po hradecké dálnici. Těch několik stěn vykukujících z borovic na vrcholku nevelkého kopce je pozůstatkem kaple Povýšení svatého Kříže, která tu stávala do roku 1818, kdy nešťastně vyhořela. Výlet ke kapli lze spojit třeba s návštěvou Hrabalova Kerska či historickými hradbami obehnaného Nymburku.
Kolem obce Hudlice se to vyhlídkami jen hemží. Přímo na okraji vesnice se tyčí výrazná Hudlická skála, která nabízí široký rozhled do kraje, jen o pár kilometrů dál nedávno vznikla rozhledna Máminka, která láká nejen na pěkné výhledy, ale její dřevěná konstrukce od architekta Rajniše potěší také milovníky architektury. A pokud vám ani tyto pohledy do dálky ještě nestačily, vyrazte směrem k Berounu na krásnou starou rozhlednu Děd, ze které je perfektně vidět město, kde lze procházku stylově zakončit ve zdejším příjemném pivovaru.
Děčín, stejně jako mnohá další severočeská města, nemá zrovna pověst výletního cíle, nenechte se ale splést. Vždyť přímo z centra vyjdete městským parkem na skály, z nichž je nádherný výhled na kaňon Labe. Po takzvaném Růžovém hřebeni můžete dojít až do Hřenska a na parádní vyhlídky z vysokých pískovcových skal tu narazíte na každém kroku. Pokud ale máte stejně jako já rádi místa podivná, někdy chátrající a tak trochu tajemná, můžete se zastavit a nasát atmosféru hned na okraji Děčína…
Každému, kdo žije v Praze, se občas stane, že se sice rozhodne strávit víkend doma, nakonec ho ale hezké počasí, dostatek času či energie stejně vyžene do sedla bicyklu. Pak je třeba vymyslet výlet, kdy se alespoň na chvilku vyhnete davům a nakonec třeba objevíte i něco nového a neznámého…a nebo prostě něco, co se neokouká, jako třeba skály Prokopského údolí. Pak už jen zbývá vybrat nějaké pěkné místo na oběd či na kávičku a můžete šlápnout do pedálů.
Občas se člověku na kole prostě nechce šplhat do žádných kopců. Přesně pro takové dny je jako dělaný výlet kolem Vltavy, jehož cílem je krásný park zámku ve Veltrusích. Park plný různých tajemných či naopak krásně zdobných stavbiček, mostů a soch je veliký, takže kolo určitě oceníte i při samotné prohlídce. Kromě toho se projedete kolem několika technických zajímavostí: uvidíte umělý kanál propojující Vltavu s Labem a řeku překonáte po zdymadle i přes kubistický most.
Na ostrohu nad údolím Prunéřovského potoka nedaleko Chomutova stojí zřícenina hradu Hasištejn. Hrad vybudovaný na počátku 14. století měl velký strategický význam, protože chránil horské průsmyky, kterými vedly důležité obchodní cesty z Německa. Když vystoupáte na vyhlídkovou věž, překvapí vás dnes ale úplně jiný pohled, v podhradí se totiž nachází elektrárna Prunéřov s obrovskými chladícími věžemi a vysokými komíny zahalenými v mraku kouře.
Cestou z Kralup podle Zákolanského potoka si prohlédnete románskou rotundu Přemyslovců v Budči i slavnou zříceninu hradu Okoř a na závěr vás pak čeká zasloužená odměna: vynikající pivo z pivovaru v Úněticích. Výlet je vhodný spíše pro zdatnější turisty, i oni ale po dvaceti pěti kilometrech jistě do pivovaru dorazí pořádně žízniví. A kdo si chce trasu zkrátit, popojede vlakem až do Zákolan, které jsou mimochodem rodištěm Antonína Zápotockého.
Zdálky vypadá kostel na návrší nad silnicí mezi Hrušovany a Encovany snad jen trošku opuštěně a zanedbaně, když se ale vydáte po polní cestě až k jeho věži, zjistíte, jak moc na něm zapracoval zub času. Lodi kostela už dávno chybí střecha a proti nebi se tak už spolu s věží tyčí jen dvě osamělé klenby. Kdysi tu přitom stávala celá vesnice jménem Prachová, která ale zanikla už za husitských válek.
Milovice jsou známé především jako bývalý vojenský prostor. Ten vznikl už za Rakousko-Uherska v roce 1904 a od té doby zažil působení několika armád, měnila se jeho rozloha i pojmenování. Po roce 1968 žilo v Milovicích více než sto tisíc sovětských vojáků i s rodinami. V té době se Milovice změnily v malou ruskou enklávu včetně veškerých představitelných služeb. Zatím největší změna přišla 19. 6. 1991 s odchodem posledního sovětského vojáka, od té doby se Milovice postupně stávají místem příjemného bydlení v dosahu Prahy a dnes tu žijí hlavně mladé rodiny s dětmi. Pokud chcete vidět některý z pozůstatků vojenského prostoru, neváhejte proto příliš dlouho, jednotlivé stavby totiž mizí doslova před očima.
Nalaďte se na architektonickou notu i výlet do přírody. Obojí najednou totiž zažijete, pokud se vydáte z Černošic plných honosných vil až na k vysílači Cukrák, odkud proudí televizní signál do celé Prahy. Do Černošic utíkali bohatí Pražané od ruchu města už na počátku dvacátého století a během pár desítek let tu vyrostly stavby významných architektů Jana Kotěry, Františka Roitha či Jaroslava Fröhlicha. A přestože dnes vypadají lány vil a domků v okolí Černošic téměř nekonečně, stačí vystoupat z údolí Berounky pár kilometrů dál a cestou k televiznímu vysílači na Cukráku vás čeká hezká procházka lesem.
Teplárna na hnědé uhlí zásobovala mezi lety 1961 a 1994 teplem celkem velkou část Prahy. Osudnou se jí stalo to, že hodně znečišťovala ovzduší, proto byla nahrazena novou teplárnou na zemní plyn. Dnes je areál teplárny opuštěný a impozantní budova postupně chátrá. Přesto je v ní toho hodně k vidění, zachovala se i značná část technologie a potemnělé industriální prostory mají své nezaměnitelné kouzlo.
Kapličku nad skalnatým údolím na půl cesty mezi Berounem a Karlštejnem možná znáte, ve Svatém Janu se ale rozhodně vyplatí sestoupit i pod skálu. Najdete tu komplex bývalého benediktinského kláštera s kostelem Narození svatého Jana Křtitele, který skrývá do skály vytesanou jeskyni, v níž se ukrýval první český křesťanský poustevník svatý Ivan.
Na okraji Litoměřic pod vrchem Radobýlem stávala kdysi krásná vila rodiny Pfaff. Dnes se ruinou prohání jen vítr a sem tam nějaký zvědavec, který si někdejší honosné interiéry může představit jen ve své fantazii, stejně jako příběhy mnohem děsivější, které vila pamatuje z dob druhé světové války. Tehdy v zámečku sídlilo velitelství SS spojené s tajnou továrnou Richard v nedalekých vápencových dolech.
Chrám Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou je magickým místem, které nezapře svého geniálního autora, architekta vlašského původu Jana Santiniho Aichela. Stavba je charakteristická dynamickým pojetím založeným na pěticípém půdorysu a vzájemných průnicích hmot. Tvary chrámu prý dokonce připomínají fraktály, specifické geometrické útvary objevené až o staletí později.
Telefonní ústředna v Dejvicích je jedna z těch budov, které jsou tak podivné, až je musíte mít rádi.
Les Království je jedna z nejkrásnějších českých přehrad, kamenné věže v pseudogotickém stylu s červenou stříškou na hrázi připomínají spíše nějaký hrad, než technickou stavbu. Navíc se nachází v malebné krajině pozvolna se zdvihajících vrchů Podkrkonoší. Návštěvu přehrady tak rozhodně stojí za to spojit s výletem po okolních kopcích, třeba až k vrcholu Zvičina s neobvyklou otočnou rozhlednou.
Skalní město Hruboskalska mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála nedaleko Turnova je snad nejoblíbenějším cílem turistů v Česku. Pokud se vám ale podaří vyrazit mimo sezonu, ve všední den, nebo dokonce obojí, můžete se mezi vysokými skalami a strmými kaňony toulat skoro sami. A je se rozhodně na co dívat, skalních věží je tu přes 400 a nejvyšší z nich se tyčí až do výšky padesáti metrů.
Dlouhé chodby, obrovské větráky a bedny plné plynových masek: prostředí jako z nějakého apokalyptického filmu najdete na hraně vyšehradského údolí. Bunkr Folimanka navíc není jen nějakou vzpomínkou na minulost, v případě nebezpečí by mohl do čtyřiadvaceti hodin poskytnout Pražanům bezpečný úkryt.
V přírodní rezervaci Soos nedaleko Františkových lázní najdeme jeden z mála důkazů sopečné činnosti v Česku. Asi nejvíc fascinující jsou bahenní sopky, které sice nejsou plné lávy, jejich bublání ale dává jasně najevo, že pod povrchem něco žije. Neméně zajímavá je i okolní pustá krajina sem tam porostlá trávou či nízkým křovím. A nezapomeňte ochutnat také některý z minerálních pramenů, které v Soosu vyvěrají.
Krajina na pomezí Jizerských hor a Krkonoš kolem obce Příchovice prý byla předobrazem bájného Liptákova a stopy českého génia Járy Cimrmana tu najdete dodnes. Výhledu na malebnou kopcovitou krajinu si užijete hned ze dvou rozhleden: zatímco Štěpánka shlíží na Kořenov už od devatenáctého století, Cimrmanův plán vystavět v podhorské krajině maják se splnil až před pár lety.
Vrch Boreč v Českém středohoří, který bývá přezdíván česká sopka, ve skutečnosti žádnou sopkou není, přesto tu v zimě můžete pozorovat neobvyklé přírodní divadlo. V zimě z něj totiž stoupá teplá pára a na zahřátý vrchol kopce na rozdíl od okolí nepokrývá sníh. Celý jev je způsobený tím, že v létě kopec protkaný sítí puklin funguje jako tepelný akumulátor a v zimě se pak v těchto puklinách ohřívá vzduch, který stoupá vzhůru, kde je pozorovatelný právě v podobě páry nad nikdy nezamrzajícími výduchy.
Prvního ledna se Brdy po letech existence vojenského prostoru otevřely turistům, hned další den i přes mrazivé počasí nalákaly desítky zvědavců. A bylo na co se koukat, hluboké brdské lesy pokryla kouzelná námraza, na neznačených a v lese místy mizejících cestičkách přišla po letech ke slovu buzola a úplně největším lákadlem byly určitě bunkry, které je možné prozkoumat od sklepení až po masivní litinové zvony.
Skály Kokořínska jsou krásné sami o sobě, v okolí vesnic Liběchov a Želízy u Mělníka ale můžete mít snadno pocit, že vás pozorují. V leckteré skále je totiž vytesaný obličej, jinde zvíře, nebo nějaká mytická postava z českých dějin. To vše je dílem jediného člověka, kuchaře na liběchovském panství a později jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 19. století Václava Levého.
V průmyslovém areálu bývalé Vojtěšské huti jen pár kroků od centra Kladna se lehce propadnete do nějakého postapokalyptického filmu. Torza starých pecí, koksoven a skladů rudy se tu volně prolínají s novými průmyslovými provozy a nad tím vším prochází vysuté těleso vlečky. Vysoké ploty skladů a továren tak střídají volně přístupné ruiny, a kdo překoná strach z rozpadajících se schodů a temných děr sklepů, může se těšit na opravdu silný zážitek. Ale pozor, ne všechny stropy jsou pevné a hlubiny zásobníků opravdu hluboké.
Trocha magie, výlet do středověku, nebo útěk z civilizace? Kounovsko je ideálním místem pro hezkou procházku lesem, při které kromě zřícenin hradů Džbán a Pravda můžete navštívit záhadami opředené Kounovské kamenné řady.
Zvířetice jsou jedním z těch hradů, které jsou dostatečně pobořené k vytvoření romantické atmosféry a zároveň dostatečně zachovalé, aby na nich stále ještě bylo co k vidění. Ostatně Zvířetice lákaly poutníky už od dob Karla Hynka Máchy a oblíbeným cílem výletníků zůstávají dodnes. Hrad v údolí řeky Jizery má navíc výhodu v tom, že ho můžete vidět z nadhledu, který nabízí jeho z víc než třicet metrů vysoká věž.
Kostel, kašna, socha Panny Marie a hřbitov, to je vše, co zbylo z městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, která zmizela v sedmdesátých letech pod hladinou přehrady Želivka, která je největším zásobníkem pitné vody pro Prahu. Přesněji řečeno, pod hladinou by dnes byla jen dolní část městečka, které ale bylo se zemí srovnané celé, protože by leželo v přísně střeženém ochranném pásmu nádrže. Okolí přehrady je kromě zaniklých obcí plné také zajímavých technických a dopravních staveb, od zaniklých mostů, které mizí ve vodě přehrady, po dvoupatrový most, v jehož vrchním patře vede dálnice D1 a pod ní na původním mostě silnice třetí třídy.
Při pohledu na některá místa člověk snadno přestane věřit, že je bude ještě někdy možné zachránit. Přesně v takovém stavu byly při mé první návštěvě v roce 2011 i lázně Kyselka v malebném údolí Ohře jen pár kilometrů od Karlových varů. Už tehdy se sice mluvilo o nadšencích, kteří chtějí Kyselce vrátit život, lázeňské budovy ale zatím tiše chátraly. Snad jedinou výhodou bylo, že se zvídavý a trochu drzý turista v té době dostal do míst, která už ve stejně tajemné podobě neuvidí. O dva roky později nás sice zástupci obecně prospěšné společnosti provedli několika intenzivně opravovanými budovami, celkový pohled na lázeňské městečko byl ale stále bezútěšný. O to větším překvapením byla letošní návštěva, zvláště pak když prvním domem, který vítá příchozí od Radošova, je obytný dům Stallburg, který doslova září novotou.
Už od třináctého století stojí v lesích uprostřed Brd hrad Valdek. Postavit ho dal rod Buziců, v 15. století byl nějakou dobu i v držení krále Václava IV. a už od počátku 17. století pustl. Zásadní ránu mu ale zasadilo až století dvacáté, kdy se Brdy změnily v jeden obrovský vojenský prostor a dostat se k hradu tak bylo prakticky nemožné. Až posledních několik let se začal vojenský prostor pomalu otevírat lidem a na Valdek tak bylo možné legálně zajít alespoň o víkendech. Auta sem ale stále nesmí a hrad se tak stává ideálním cílem pěších nebo cyklistických výletů.
Benešovsko se rozhodlo ukázat jako turisticky přívětivý region a podařilo se jim to vskutku s rozhledem. Výsledkem je totiž nová rozhledna Špulka, která se dokonce stala českou rozhlednou roku 2014. Rozhledna vyrostla na vrchu Březák nedaleko Lbosína na místě, kde do šedesátých let stála dřevěná triangulační věž. Nová věž ze dřeva a oceli je věrná svému názvu a opravdu má tvar špulky, díky němuž se okraje vyhlídkové plošiny ve výšce 30 metrů tak trochu vznáší, což je o to dobrodružnější, že je skrze podlahu plošiny vidět dolů. Kdo se kromě výhledů na okolní krajinu podívá i pod vlastní novy, uvidí navíc pod rozhlednou vydlážděnou mapu okolních obcí, které se zasloužily o její vznik.
Kola vodního hamru v Dobřívě na hranici brdských kopců se dodnes točí, výhně žhnou a kovářští mistři návštěvníky zasvětí do výroby kovových předmětů v době, kdy ještě výrobky nerostly na pultech supermarketů. Ostatně, tušili jste, jak vzniká třeba taková lopata?
Na zříceninách se zachovalo ledacos, tu je dominantou věž, jinde brána nebo příkop. Úplně jinak je to ale na Roupově nedaleko Přeštic na jižním Plzeňsku. Ze zříceniny hradu se tu jako jediná nepoškozená část zachoval komín, respektive dymník, tedy vysoký komín odvádějící kouř rovnou z celé místnosti, jak zjistíme, když prozkoumáme zdejší zachovalou černou kuchyni.
„Hradní zřícenina je jako polonahá ženská, stále je co objevovat,“ přivítal nás pan kastelán na Krakovci. A zrovna pro Krakovec tato pravda určitě platí, protože je zbořený tak právě akorát, aby se v něm dalo ledacos číst, jen se člověk musí pozorně koukat.
Kuks a jeho okolí jsou ukázkou toho, že když se spojí mimořádný mecenáš s talentovaným umělcem, vznikne dílo, které ani po staletích neztrácí na své působivosti. Kuks je totiž neoddělitelně spojen s osobou jednoho z nejvzdělanějších šlechticů barokní doby s mimořádným citem pro umění, hraběte Františka Antonína Šporka. Špork zdědil, spolu s Lysou nad Labem, po svém otci také Hradiště nedaleko Dvora Králové, blízko něhož byl nalezen léčivý pramen a tak mohl začít příběh vzniku propracované kulturní krajiny s lázněmi a hospitálem. Kuks tak dodnes zůstává příkladem citlivého propojení krajiny, architektury a umění, a to i přesto, že se dneška všechny Šporkovy stavby nedožily.
Ačkoli kraj mezi Slaným a Louny se zrovna nezdá být místem plným nadpřirozených sil a kouzel, opak je pravdou a milovníci esoteriky v okolí Panenského Týnce či Klobouků neví, kam dřív vyrazit za pozitivní energií.
Vznik Barrandovských teras byl projektem podnikatele Václava Havla, kterého při návštěve Ameriky v roce 1924 uchvátil vyhlídkový restaurant Cliff House na útesu nad Tichým oceánem v San Franciscu. Nápad přenesl hned na skalnatý ostroh nad údolím Vltavy na Barrandově. Projektem pověřil architekta Maxe Urbana, který navrhl celek kavárenských teras, podkovovitě a kaskádovitě rozložených nad skalnatou prohlubní, na jejímž dně bylo koupaliště s bazénem, trávníky ke slunění a pavilón šaten. Celému areálu dominovala kavárna a restaurace s proskleným sálem a 15 metrů vysokou vyhlídkovou věží. Výstavba kavárenských teras byla hotová v rekordním čase pouhých šesti měsíců a při otevření v září 1929 se přišlo podívat neuvěřitelných 50 000 Pražanů. Místo bylo oblíbené po celou dobu první republiky, kdy sem o víkendu pravidelně chodily tisíce návštěvníků. Šťastné období Barrandovských teras se poprvé narušilo v roce 1939 obsazení českých zemí německou armádou. Po válce se sláva teras na chvíli a v menší míře vrátila. Definitivní konec dobrých časů pak přišel v roce 1952, kdy byl celý komplex znárodněn a mělo tu vzniknout „rekreační centrum pro pracující lid“. Místo toho ale místo, příležitostně navštěvované spíš politiky, postupně chátralo, nejprve byl v roce 1982 uzavřen kdysi slavný Trilobit bar, později i samotná kavárna. Situaci nezachránilo ani prohlášení celého areálu restaurace i bazénu se skokanskou věží za kulturní památku v roce 1988 a přestože existují ambiciózní projekty na proměnu areálu teras v luxusní hotel, zatím tu přebývají jen bezdomovci a budovy kousek po kousku ohlodává zub času.
Když se Hradci Králové přezdívá salon republiky, jde o republiku první, která v sobě má trochu vznešenosti starých časů a k ní nezanedbatelný kus dravosti, s níž proměňuje městské centrum v místo příjemné k bydlení moderním lidem dvacátého století. A právě v této době dali Hradeci tvář dva prvotřídní architekti Jan Kotěra a Josef Gočár, který kromě jednotlivých budov vytvořil městu také urbanistický plán a tak má Hradec dnes centra hned dvě, to středověké ukryté uvnitř hradeb a na druhé straně řeky pak centrum moderní se vším, co k tomu patří.
Jezeří bylo svého času honosným šlechtickým sídlem v krásné zalesněné krajině na česko-německém pomezí. Pak ale začaly uhelné doly rychle ukusovat krajinu a zámek nebyl daleko svého zániku. Od devadesátých let se sem pomalu vrací život, opravit stovky místností ale není jednoduché a tak na Jezeří spíš než vyzdobené pokoje známé z ostatních českých zámků můžete čekat trochu ošuntělou romantiku. A hlavně nezaměnitelnou atmosféru místa, které se svému zániku snad ubrání.
Podhůří Doupovských hor kousek od průmyslových měst českého severozápadu asi není prvním místem, kam by člověka napadlo vyrazit na výlet. To by ale byla škoda, protože tu najdete jak architektonické skvosty, tak i příjemnou zvlněnou krajinu ideální třeba pro cyklisty. Jen pár kilometrů dělí dva zámky, Valeč, obklopenou barokním městečkem, a Krásný dvůr s jedním z nejpěknějších anglických parků v Čechách.
Po druhé světové válce zaniklo kvůli těžbě hnědého uhlí na severu Čech přes 80 obcí. Nejvýmluvnějším příkladem je starý Most. Přesně před půlstoletím rozhodla tehdejší komunistická vláda, že musí ustoupit milionům tun uhlí. Symbolem Mostu se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie, který své zkáze doslova ujel. Po kolejích byl totiž přesunut o více než 800 metrů. Zbytek města už ale takové štěstí neměl, ve vznikající důlní jámě zmizela třeba secesní budova mosteckého divadla, radnice či neorenesanční soudní budova. Místo nich vyrostlo město, které se do značné míry vymyká městům tak, jak je v českém prostředí známe.
Pokud se chystáte vyrazit na výlet do Krkonoš a nejste zrovna fanoušci prudkých výstupů nebo v případě běžkařů prudkých sjezdů, nabízí příjemnou alternativu česko-polské pomezí kolem Harrachova. Na české straně láká k vycházce údolí říčky Mumlavy s ne příliš vysokým, ale o to krásnějším vodopádem, který obzvlášť vynikne v zimě, kdy ho pokryje lesklá ledová vrstva i sněhové čepice. Polská strana zase nabízí ideální řešení pro milovníky pohodového běžkování nebo cyklistiky, kteří se tu mohou prohánět po širokých pozvolných cestách, na jejichž konci je navíc čeká sladká odměna v jedné z útulných horských chat.
