Nejjižnější část naší výpravy na kolech napříč Evropou nás zavedla na samou špičku italské boty. Vyrazili jsme z Říma po Via Appia a prakticky hned zamířili na pobřeží, které jsme kopírovali do Neapole a dál na jih až do Reggia Calabria. Celkově jsme ujeli necelých tisíc kilometrů, čímž patřil jih Itálie ke kratším z našich velkých cyklovýprav, zato byl snad úplně nejnáročnější vedrem, neskutečně prudce se zdvihajícími kopci i divokou jihoitalskou dopravou.
Při výletu do Roztok se můžete vrátit do doby konce 19. a počátku 20. století, kdy městečko spojila železnice s nedalekou Prahou a na letní byt sem začali jezdit bohatí Pražané. Právě v této době vznikly krásné vily, které můžete obdivovat nejen při procházce po Roztokách, ale také v roztockém zámku. V tom sídlí Středočeské muzeum, které spravuje i nedaleký ateliér Zdenky Braunerové. Seznámit se s touto neuvěřitelně aktivní umělkyní doporučuji všem, ale hlavně ženám a milovníkům různých výtvarných disciplín.
Jihočeské selské baroko, které v 19. století na venkov přeneslo z městského prostředí prvky barokní architektury, se nejlépe poznává na kole. Nezastavíte se tak jen v proslavených Holašovicích, ale projíždíte mezi poli a rybníky do vesniček, které si některá více a jiná méně zachovaly původní ráz. V každé ale při pozorném pohledu objevíte nějaký skvost. Hezká trasa vede do Holašovic třeba z Netolic, v jejichž blízkosti navíc můžete obdivovat renesanční zahradou obklopený zámeček Kratochvíle. Kdo se nebojí kopců, může si výlet ozvláštnit výšlapem k nikdy nedostavěnému klášteru v Kuklově, který postupně splynul s okolními staveními.
Na pomezí Čech a Moravy spojíte v jednodenním cyklovýletu historické hornické město, stylové občerstvení, monumentální hradní zříceninu i trochu zapomenuté městečko plné architektonických a uměleckých zajímavostí. Z Jihlavy, která nezapře svůj středověký význam a bohatství, trasa vede podle stejnojmenné řeky k hradu Rokštejn. Odtud pak zvlněnou krajinou pokračuje do Brtnice. Ta leží nad stejnojmennou říčkou, kterou překonávají dva mosty se sochami svatých.
Ze Sobotky se projděte romantickým údolím Plakánek až ke hradu Kost. Nejdřív si určitě prohlédněte městečko, které je rodištěm básníka Fráni Šrámka. S výhledem na nedaleký zámeček Humprecht pak pokračujte do vesnice Střehom s pohádkovým roubeným vodním mlýnem. Za ním už se vnoříte do údolí Plakánek obklopeného pískovcovými skalami. Ty se krásně zrcadlí na hladině rybníku Obora, od něhož je to už nedaleko ke hradu Kost.
Zámek Červená Lhota zná snad každý milovník historie či pohádek. V jeho bezprostředním okolí ale najdete hned dva další zajímavé zámky, v Dírné a v obci Pluhův Žďár. Oba vznikly přestavbou starších tvrzí a v současnosti se oba vrátily do rukou původních majitelů, kteří se starají o jejich postupnou rekonstrukci. Kolem všech tří zámků si můžete udělat pohodový výlet na kole. Za návštěvu stojí i nedaleké městečko Deštná, kde kdysi bývaly lázně, dnes tu najdete dvě muzea: letecké a provaznické.
Krušnými horami jsme vyrazili na dvoudenní výšlap, jehož trasa velmi volně kopírovala trať Moldavské horské železniční dráhy. Ta spojuje podhorská průmyslová města s vesničkami na hraničním hřebeni, musí proto překonat velký výškový rozdíl. K tomu využívá vysoké viadukty i tunely, a tak tu není nouze o zajímavé technické stavby. Kromě toho jsme prozkoumali i podzemí Krušnohoří, které je ostatně díky pozůstatkům těžby rud zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. A taky hned dvě rašeliniště (jedno z nich těsně za hranicí v Německu) i pozůstatky zaniklé vesnice. Za výstup na vrchol Bouřňáku nás pak odměnily luxusní výhledy na podkrušnohorské povrchové doly a města i České středohoří.
Rovinatá krajina Polabí se možná může zdát pro pěší turistiku možná až moc klidná, zdejšími borovými lesy se ale dá vymyslet pěkný nenáročný výlet. Ten náš začal nedaleko soutoku Labe s Jizerou v Káraném, kde se nachází vodárna zásobující Prahu pitnou vodou. Za zajímavosti po cestě vděčíme hlavně hraběti Františku Antonínu Šporkovi, který své panství kolem Lysé zveleboval podobně, jako labské údolí ve slavnějším Kuksu.
Vyrazit na Vánoce na sever není vůbec špatný nápad. Přestože je Dánsko zemí hlásící se k tradičně spíše strohému protestantismu, ulice Kodaně září adventní výzdobou, která se odráží na hladině mnohých zdejších kanálů. Město je navíc celkem kompaktní a je možné ho prochodit pěšky (nebo na kole), takže vás v poznávání nemusí zastavit ani 24. a 25. prosinec, kdy je značná část muzeí či obchodů zavřená, nebo má omezený provoz. V dalších dnech ale vše funguje, a tak si můžete vybrat, zda budete brouzdat po nábřeží kolem pozoruhodných moderních staveb, vyrazíte do některého z interaktivně pojatých muzeí či zvolíte klasiku v podobě historických paláců, pevností a zahrad. Pobyt doporučuji zpestřit výletem do necelé půl hodiny vzdáleného Rostkilde, kde kromě majestátní katedrály najdete vikingské muzeum, ukrývající pět originálních lodí těchto dávných severských válečníků.
Pohodová procházka, vhodná i jako pod/zimní výlet na otočku z Prahy, začíná v Benešově a nejprve vede parkem kolem zámku Konopiště. Ten za svou podobou vděčí Františkovi Ferdinandu d´Este, který zámek nechal přestavět v historizujícím stylu a zaplnil ho svými uměleckými sbírkami i loveckými trofejemi. Kolem zámeckého rybníka pokračuje trasa ke kostelíku sv. Jakuba a Filipa ve Chvojně, který stejně jako zámek pro arcivévodu upravil architekt Josef Mocker. Odtud se vydejte lesem ke zřícenině hradu Kožlí, jehož romantickou atmosféru obdivoval už Karel Hynek Mácha.
Pokud si chcete vychutnat vyhlídky na husté bukové lesy Jizerských hor, vystoupejte na vyhlídku Paličník a rozhlednu na nejvyšším vrcholu tohoto pohoří, na Smrku. A jestli toho plánujete stihnout za jeden dlouhý den opravdu hodně, vyrazte z Hejnic, kde si můžete prohlédnout barokní františkánský klášter. Odtud je to jen kousek do lázní Libverda, proslavených bizarní stavbou Obřího sudu. Poté už se nevyhnete troše toho namáhavého stoupání, které vás nejprve zavede na skalní vyhlídku Paličník a poté po prudké schodovité stezce až na vrcholek Smrku s rozhlednou. Návrat odtud je možný i okruhem do Hejnic, doporučuji ale sejít do Nového města pod smrkem, kde nesmíte minout pozoruhodnou stavbu hrobky průmyslnické rodiny Klingerů. Celkem tak ujdete asi dvaadvacet kilometrů.
Dojet si na kole přes Polsko k moři není vlastně zas až takový problém. Z Prahy je to k Baltu kolem tisícovky kilometrů, na druhou stranu poslední větší kopce člověk potká jen kousek za českými hranicemi. My si cestu ještě trochu protáhli, abychom navštívili některá města a památky. Přes Svídnici, Vratislav, Lešno, Poznaň a Hnězdno jsme zpočátku mířili přímo na sever, abychom se v Bydhošti trochu odklonili prozkoumat Toruň, Malbork a další křižácké hrady a městečka polského severu. Poprvé jsme tak nohy i kola v Baltu smočili nedaleko Gdaňsku po jedenácti stech kilometrech, pokračovali jsme ale ve zkoumání trojměstí a celou cestu zakončili na samotné špičce poloostrova Hel, jak jinak než závěrečnou koupelí v Baltském moři.
Přechod Jeseníků přes Praděd, Červenohorské sedlo a Šerák nabízí hromadu dalekých výhledů, o kterých se tady ale dočtete spíše teoreticky. O co menší viditelnost nám dopřál třídenní výlet se spaním na horských chatách, o to více jsme se na zdejších rašeliništích mohli kochat tajemnou mlžnou atmosférou. Přesto jsme vystoupali až pod vysílač na Pradědu, nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku, kterou jsme nakonec poslední ráno z vrcholku Keprníku zahlédli vykukovat z mraků.
Procházka ze Srbska do Českého krasu vás provede nejprve trampskou osadou Údolí děsu, odkud kolem kaskád na Kodském potoce pokračuje do stejnojmenné osady s vodním mlýnem, napájeným pramenem tohoto potoka. Dále můžete pokračovat do Koněpruských jeskyní, kam vás kolem bývalých i stále ještě činných lomů zavede naučná stezka Zlatý kůň. Ta je pojmenovaná podle vápencového návrší, v němž se jeskyně ukrývají. Po prohlídce jeskynního systému můžete směrem do Berouna pokračovat po stopách někdejší úzkokolejky, která odvážela z dolů vytěžený materiál.
Hned dvě rozhledny s rozdílným úhlem pohledu, pozůstatky skalního hradu i pískovcové průchody si můžete užít během jednoho výletu na pomezí Českého ráje a Podkrkonoší. Pod vrchem Kozákov, který je výraznou dominantou kraje, se totiž ukrývá pěkná nová ocelovo-dřevěná rozhledna Hamštejn. Ta nabízí bližší pohledy na nedaleká skalní města, z nichž můžete během jednodenní vycházky navštívit Klokočské skály. Na jejich okraji navíc najdete hrad Rotštejn, jehož zdivo už skoro zničil zub času, stále ale můžete obdivovat rozlehlé místnosti vytesané ve skále.
Zámek Valeč, obklopený barokním parkem i malebným městečkem, najdete v podhůří Doupovských hor. Ve zdejším parku se můžete procházet mezi kopiemi Braunových soch, jejichž zajímavě nasvětlené originály najdete v zámeckém lapidáriu. Valeč stojí za návštěvu v létě, kdy sem dojedete třeba na kole vyjížďkou po kopečcích mezi okolními červenými poli, stejně jako v zimě, kdy se můžete o víkendových večerech s lucerničkou procházet liduprázdnými parkem i zámeckými komnatami.
Cykloputování severní a střední Itálií od Milána po Řím nás provedlo opravdu rozmanitými krajinami, mnohdy až podivuhodně odlehlými a často zatraceně kopcovitými. Zpočátku nás ale nalákala Pádská nížina kolem Pavie či Piacenzy, kde se mezi poli pravidelně střídají statky, kláštery a větší či menší městečka. K moři je odtud ale třeba překonat Apeniny, což se nám po urputném stoupání podařilo v asi tisícimetrové nadmořské výšce. Odměnu za to nám byl dlouhý sjezd i koupání v moři na rozlehlých písčitých plážích Viareggia. Odtud jme přes historickou Pisu a Luccu zamířili do Toskánska, které nás nejprve přivítalo svými typickými kopečky pokrytými vinicemi či olivovými háji. Směrem na jih přes San Gimignano a Sienu ale kopce postupně rostly, ubývalo zemědělsky obdělané krajiny a přibývalo lesů. Po prudkých stoupáních nás zachránily už jen horké sirné prameny a ústup k moři na takzvané Stříbrné pobřeží. Odpočatí na zdejších plážích lemovaných borovými háji jsme překonali poslední úsek směrem na jih až k městečku Tarquinia s etruskou nekropolí. Tady už bylo třeba se ponořit opět do vnitrozemí, kopcovitého tentokrát jen mírně, zato neskutečně opuštěného, obzvlášť vzhledem k blízkosti Říma.
Zbrusu nově opravené budovy bývalých Automatických mlýnů se opět roztáčí, tentokrát kulturou. Také Janákovo rondokubistické krematorium či Machoňova obchodní pasáž lákají do Pardubic za architekturou počátku dvacátého století. Zároveň jsou Pardubice zajímavé i pro milovníky staveb o mnoho starších, kteří ocení třeba opevněný zámek nebo malebné náměstí zakončené vysokou věží Zelené brány.
Zvlněnou krajinou podhůří Železných hor z městečka Třemošnice vás provede pěší asi patnáctikilometrový výlet přes dvě hradní zříceniny, Lichnici a Oheb. Pozůstatky tohoto hradu na skále nad přehradou Seč jsou díky odlehlé poloze se spoustou skrytých zákoutí jako dělané na přespání pod širákem. Výlet si tak můžete krásně prodloužit na dvoudenní, přehradu celou obejít a ještě se třeba v Třemošnici stavit v bývalé vápence, dnes proměněné na muzeum.
Pískovcové skalní město Tiské stěny najdete západně od Děčína. Z tohoto města na březích Labe můžete do skal dojít výživným celodenním výletem přes městskou vyhlídku Pastýřská stěna a krásnou kamennou rozhlednu Děčínský Sněžník. Na závěr se pak ponoříte mezi vysoké pískovcové skály roztodivných tvarů. Skalní útvary, oblíbené mezi horolezci, mají navíc pozoruhodné názvy. Při hledání různých zvířat, mytologických postav, ale třeba taky draka, mumie či sněhuláka si tady rozhodně procvičíte fantazii.
Za bukovými lesy na strmých svazích s mnoha skalními masivy, věžemi a vyhlídkami vyrazte do Jizerských hor. S podzimem se listí mohutných buků zbarví do žlutých a oranžových tónů. Skály obklopené koberci hlubokých lesů, stejně jako daleké výhledy až na hřebeny Krkonoš uvidíte ze skaliska na vrcholku hory Jizery. Výlet si můžete protáhnout ještě na nedaleká rašeliniště, nad nimiž bude mít nadhled z rozhledničky na konci dřevěných chodníků. Odtud můžete pokračovat na vyhlídku Frýdlantské cimbuří, odkud je pěkně vidět protější hřeben s nejvyšší horou Jizerek Smrkem, stejně jako nedaleké Hejnice s klášterem.
Kdyby měl Budapešť charakterizovat jeden element, určitě to bude voda. Té si nejlépe užijete v některých z místních termálních lázní, teplota jejichž bazénů sahá až skoro ke čtyřiceti stupňům. Důležitou vodní linkou, dělící město na Budu a Pešť, je pak řeka Dunaj. Tu překonává několik mostů, nejstarší z nichž je řetězový, který oba břehy řeky propojil až v polovině 19. století. Mimochodem z této doby pochází značná část budapešťských památek. O co méně jsou staré než třeba ty pražské, o to jsou monumentálnější, třeba jako budova maďarského parlamentu, nebo široké bulváry s honosnými paláci, kostely i synagogami.
Výlet, který zahájíte ve vyhlášené nádražní hospůdce na stanici Jedlová, přinese něco snad od všech krás Lužických hor. Procházet budete hlubokými lesy, do dálky se zahledíte z vyhlídek na osamělých skalkách i z rozhledny na nejvyšší hoře Luži, sejdete ale i do údolí k přehradě s poetickým názvem Naděje. Pokud by vám jednodenní toulání nestačilo, pohodlně u ní složíte hlavu pod širákem, stejně jako na nedaleké zřícenině hrádku Milštejn. Na vlak je to odtud kousek do Svoru, pokud byste chtěli pokračovat, můžete se vydat do Cvikova a dál třeba mezi nedaleké skalní reliéfy…
Cestou od průrvy Ploučnice ke zřícenině hradu Ralsko vás čeká výlet divokou přírodou, u kterého můžete obdivovat dvě památky vzniklé lidskou rukou. Neuvěřitelné úsilí muselo stát ručně vytesat vodní cestu pískovcovou skálou, která přiváděla tok říčky Ploučnice do dávné kovářské dílny. V porovnání s tím už vám stoupání vzhůru k hradní zřícenině na vrcholku výrazného kopce Ralsko snad nebude připadat tak náročné, i když se jistě trochu zapotíte. Odměnou vám kromě pozůstatků hradních zdí budou výhledy do dalekého okolí.
Cyklovýpravu za Alpy do italského Milána jsme zahájili u svých pražských dveří, odkud jsme se vydali jihovýchodním směrem až do pošumavských Domažlic. Tady jsme přejeli pohraniční hory do Bavorska, kde nás kromě velice ohleduplných řidičů potěšily taky pohodové rovinaté úseky kolem řek Dunaj a Isar. Už v Německu jsme se pak připojili na cyklostezku podél řeky Inn, které jsme se drželi Rakouskem až do Innsbrucku. Nad hlavním městem Tyrolska pak nastalo to pravé alpské stoupání, které ale trvalo necelý den a za nějž jsme poté byli odměněni dlouhým sjezdem na italské straně, který navíc mnohdy vedl po pohodlných cyklostezkách využívajících zrušené trati. Takto jsme přes Brixen, Bolzano a Trento dorazili až k jezeru Garda. Pak už přišel čas na menší zajížďky a kochání ve Veroně, u jezera Iseo v Brescii a Bergamu, odkud jsme po 1350 kilometrech dorazili do Milána.
Procházka z Prahy na den, na hrad a zároveň do pivovaru, to je pohodová trasa z Českého Šternberka podél Sázavy do Kácova. Hrad Český Šternberk stojí monumentálně na svahu nad řekou, a právě podobnými cestičkami vzhůru nad Sázavu a zpátky do jejího údolí vede celý výlet. Zakončíte ho v Kácově, který kromě pěkné vyhlídky a postupně opravovaného zámku láká taky na pivovar Hubertus, kde se můžete na konci procházky občerstvit.
Vánoce jsme se tentokrát rozhodli strávit netradičně, a protože nemám oblíbenější zemi než Itálii, volba padla na ni, konkrétně jsme vyrazili na ostrov Sardinie. Jako svou základnu jsme zvolili přístavní historické městečko Alghero, odkud jsme vyráželi půjčeným autem na výpady po bližší, severní části ostrova. Kromě skrytých pláží a útesů nad nimi, rozlehlých jeskyní omývaných mořskými vlnami a městeček s hrady strážícími pobřeží jsme se vydali také do hornatého vnitrozemí ostrova. Právě tady totiž najdete nuraghy, kamenné stavby kruhového půdorysu, které zde vystavěla dávná civilizace před čtyřmi tisíciletími.
Máte rádi výhledy na Slapskou přehradu, ale přelidněný Máj ani zavřená Smetanova vyhlídka nejsou nic pro vás? Pokud navíc oceníte procházku po okolních lesích, mám pro vás tip na výlet k vyhlídce Zadka nad osadou Ztracenka. V jedné z prvních českých osad pak nasajte trampskou atmosféru a po naučné stezce Svatojánské proudy můžete pokračovat buď do Štěchovic, nebo zpět na hráz Slapské přehrady.
Kopcovité okolí Malé Skály je krásné už jen svými hlubokými lesy a v nich ukrytými skalními útvary. Harmonicky sem ale zasáhla také lidská ruka, už ve středověku využívali skalních masivů ke své obraně hrady Vranov či Frýdštejn. Doslova zabydlel pak zdejší skalky v 19. století majitel panství továrník Franz Zachariáš Römisch, který kolem pozůstatků hradu Vranova nechal vybudovat takzvaný Pantheon, jehož jednotlivé pomníky a sochy připomínají slavné tehdejší doby.
Z Berlína jsme vyrazili k jeho příměstským jezerům a dál kolem Sprévy do oblasti Lužických Srbů. Spreewaldem, krajem kanálů a kyselých okurek, jsme projeli až do jeho hlavního města Chotěbuzi. Po dokonalém asfaltu cyklostezek kolem rekultivovaných jezer a bývalých i současných elektráren jsme se dostali až do srdce Krabatova kraje, kde ožívají lužické pověsti. Z Budyšína už je to podél Sprévy jen kousek na české hranice do Šluknovského výběžku. Po známých místech Lužických hor, k hastrmanovým Holanským rybníkům a dál Kokořínskem jsme dojeli až do středních Čech, kde jsme na hranici Prahy překonali 666 kilometrů.
Vápencový masiv Pálavy mezi Novomlýnskými nádržemi a Mikulovem je tak akorát dlouhý, abyste ho překonali jednodenním výletem. Za stoupání vás odmění nejen daleké výhledy do rovin jižní Moravy, ale i pěkná příroda se spoustou vzácných rostlin, které v této nejteplejší a téměř nejsušší české krajině rostou. Chybět nebudou ani památky, vždyť jde taky o jedno z našich nejdéle osídlených míst, kde se lidé usídlili už v době lovců mamutů. O něco později sem prý římští vojáci přinesli pěstování vinné révy, takže kde jinde zakončit výlet než v některém z mikulovských vinných sklípků.
Brdy jsou klasika jednodenních výletů z Prahy, to ale rozhodně neznamená, že by tu nebylo co objevovat. Moje oblíbené místo je barokní areál na Skalce nad Mníškem, kde zakončuji snad každý výlet po okolí. Kromě krásných výhledů a cenných staveb tu totiž najdete občerstvení s ohýnkem, na kterém si můžete opéct špekáčky. Hezká trasa sem vede třeba z Dobřichovic, odkud je to jen kousek vzhůru na vyhlídku Hvíždinec. Vypravit se ale můžete i mimo značené cesty, jako třeba k vyhlídce na hrad Karlštejn.
Krajina pro chov kočárových koní v okolí Kladrub nad Labem, která se nedávno stala památkou UNESCO, rozhodně stojí za návštěvu. Vyrazte tam třeba na kole, k čemuž rovinaté Polabí vysloveně láká. Cestou se stavte za Gočárem do Lázní Bohdaneč i do jeho rodných Semic, kde navíc potkáte maličkou poušť přímo na návsi. Pak už je to jen kousek do Kladrub, kde můžete pozorovat stáda starokladrubských koní na pastvinách, nebo vyrazit dokonce na prohlídku jejich historických stájí.
V údolí Loděnického potoka, přezdívaného taky Kačák, se střídají staré mlýny s nedotčenou přírodou a taky s chatovými osadami, u kterých si dnes už ducha starých trempů musíte spíš představit. Jarní procházku si kromě hledání rozkvetlých rostlin na březích potůčku můžete ozvláštnit taky výstupem na nedalekou rozhlednu na Vysokém vrchu, ze které uvidíte okolní lesy Křivoklátska a Rakovnicka.
Rovinatá krajina jižní Moravy je ideální pro pohodové výlety na kole, proto jsem tu pro vás připravila tip na cyklistický puťák více či méně nalehko, který zvládne i úplný začátečník. Stokilometrová trasa vás provede Lednicko-valtickým areálem se všemi jeho romantickými stavbami a samozřejmě i oběma zámky, které rozlehlému parku daly jeho název. Pohodový odpočinek si pak užijete v Mikulově, který se svým náměstím se skoro italskou atmosférou vysloveně láká k posezení v některé z kaváren s výhledem na zdejší zámek či Svatý kopeček na úpatí Pavlovských vrchů nad městem. Moc příjemné přespání nabízí statek Jáňův dvůr, kde si můžete postavit stan, kdo ho ale nechce vozit, může využít i zdejšího penzionu. Druhý den se cestou zastavte ve vodním mlýně ve Slupi, kde se různé druhy strojů dodnes pohybují díky energii vody z nedalekého náhonu. Výpravu zakončíte ve Znojmě, kde nesmíte minout rotundu svaté Kateřiny, která ukrývá vzácné fresky zobrazující rod Přemyslovců.
Riegrova stezka ze Spálova do Semil v zimě kromě lávek a tunelů láká na celé ledopády rampouchů. Nechybí výhledy na zamrzlou Jizeru ani okolní skály. Okruh můžete uzavřít vysoko nad údolím po Kamenického cestě, která je ale s větším množstvím kluzkého sněhu celkem dobrodružná. Hned na začátku trasy ve Spálově nepřehlédněte secesní vodní elektrárnu, které její podobu dokonale doplňující kaňon řeky dal slavný architekt Emil Králíček.
Reliéfy s náboženskými motivy, ale také drobné kapličky, různě upravené jeskyně či jednoduchá sedátka, to vše můžete najít v pískovcových skalách kolem Cvikova na úpatí Lužických hor. Pátrat po skalkách zručně upravených zdejšími lidovými umělci vyrazte ze Sloupu, kde již z dálky nepřehlédnete výrazný skalní suk, jehož jeskyně a terasy ve středověku sloužily jako skalní hrad, později poskytovali úkryt poustevníkům. První z reliéfů najdete v sousední obci Radvanec a pak už mějte oči otevřené celou cestu do Cvikova, kde se za pozorné pátrání po pískovcových skvostech můžete odměnit v místním pivovaru. Poté se ale vydejte dále na cestu, nejpropracovanější díla vás teprve čekají. Postupně budete míjet skalní kapli ve tvaru antického chrámku, do pískovce vytesaný oltář Nejsvětější trojice či reliéf znázorňující útěk do Egypta. Výlet zakončíte v Mařenicích s barokním kostelem a kaplí nad vesnicí s výhledem do širokého okolí.
Pokud jste se pokochali Kroměřížskými zahradami a chcete sezení v útulných kavárničkách na zdejším náměstí vyměnit za trochu nenáročného pohybu, vydejte se na výlet na kole rovinami Hané. Ty v celé šířce uvidíte z věže zámku v Tovačově. U města si pak ještě prohlédněte památník bitvy pruských a rakouských vojsk a už se můžete vydat do Prostějova. A protože kilometry téměř bez jediného kopce zvládnete celkem rychle, zbyde čas zajet ještě k Plumlovské přehradě, kde vás kromě odpočinku u vody překvapí i vysoko nad hladinou se tyčící zámek.
Vyšlápněte si vzhůru na beskydské kopce do království boha Radegasta. Z Radhoště se pak vydejte na nedaleké sedlo Pustevny, kde můžete obdivovat různorodé ornamenty zdobící Jurkovičovy chaty Libušín a Maměnka. Dřevěné útulny se po ničivém požáru podařilo obnovit do podoby, jakou měli na počátku 20. století. A až se nebudete chtít škrábat na kopec, vyhraďte si klidně celý den na prozkoumání rožnovského skanzenu, kde kromě roubených vesnických domků i honosnějších městských stavení uvidíte taky mnohá funkční zařízení jako větrný mlýn, pilu či hamr. Vidět tu můžete také ukázky tradičních řemesel a mezi domky pobíhají spousty domácích zvířat.
Na nenáročný výlet na kole se vydejte podél řeky Jizery z Mnichova Hradiště, pokud vám nevadí urazit více kilometrů, můžete dojet až do Prahy. To se ale nejspíš nepodaří milovníkům hradů, zámků a zřícenin, kteří se cestou budou mít opravdu čím kochat. V Mnichově Hradišti se zastavte u zámku a nedalekého kláštera, kde byl pohřben Albrecht z Valdštejna. Dále kopečky nad Jizerou střeží zříceniny starých hradů, z nichž jako první uvidíte Zvířetice s vysokou věží, odkud je krásně vidět celý hradní areál. Pěkný výhled do údolí Jizery najdete i v nedalekých Michalovicích s věží přezdívanou Putna. Odtud je to jen kousek do Mladé Boleslavi, kde je první možnost výlet ukončit. To by ale byla škoda, pod oblouky železničního viaduktu v Krnsku dojedete až k další romantické zřícenině hradu Dražice, odkud je to jen kousek do Benátek nad Jizerou, kde na vrcholku vinice na svahu nad řekou stojí renesanční zámek.
Toulejte se Lužickými horami z městečka Jiřetín pod Jedlovou plného roubenek vzhůru na křížovou cestu s kaplí Božího hrobu. Pořádné stoupání vás ale teprve čeká, hora Jedlová se vám ale za náročný výšlap odvděčí rozhlednou, ze které uvidíte snad celé severní Čechy. Zato na zříceninu Tolštejn seběhnete snadno, přitom si tu kromě pozůstatků hradních zdí užijete i mnohé výhledy, třeba do sousední německé Lužice. Od hradu už je to jen kousek z kopce dolů na vlakové nádraží Jedlová, kde vás čeká jedna z nejpříjemnějších český „nádražek“ vůbec, kde si ještě rádi necháte ujet nějaký ten spoj…
Jestliže Slavonice mají se svými renesančními domky s podloubími jedno z nejútulnějších náměstí, které jsem zatím při toulání českou krajinou potkala, telčské náměstí ukazuje renesanci v její monumentální podobě. Obě města od sebe přitom nejsou daleko, takže je můžete spojit do jednoho výletu na kole, který vede pěknou zvlněnou krajinou a projíždí městem první kostky cukru na světě Dačicemi, či kolem kláštera v Kostelním Vydří.
Úrodná pole v místech, kde se stéká Labe s Vltavou, každoročně na přelomu dubna a května vydají bílý a zelený poklad, se kterým si doma můžete uvařit jak v nějaké michelinské restauraci. Uprostřed chřestových polí v Hostíně u Vojkovic si lze tuto zeleninu koupit a pak pokračovat dál ke krásnému starému kamennému zdymadlu na Hořínském kanále, které obě řeky propojuje a umožňuje tak mezi nimi projíždět lodím. Od zdymadla už vidíte panorama Mělníku na vršku nad soutokem. Právě tam povede další cesta vašeho kola, spolu s nímž pak můžete podél toku Labe dojet až do Roudnice.
Pokud si občas rádi jen tak sbalíte krosnu a vyrazíte se toulat, je pro vás Česká Kanada ideální volbou. V rozhlehlých lesích můžete celý den potkávat jen bizarní balvany a skalky, stejně dobře si ale vymyslíte trasu, na níž projdete kolem starobylých hradů a úhledných městeček. A jak jinak dojet na vandr než vlakem? Mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí je navíc zážitkem samotná jízda, protože tudy vede úzkokolejná trať, po níž jezdí vláček s pěknými malými vagony, o letních víkendech navíc tažený parní lokomotivou. Takže na závěr dobrá zpráva pro ty, kteří nejsou milovníky spaní pod širým nebem: všechna zmíněná místa lze projít i jednodenními výlety vlakem, pěšky, nebo třeba na kole.
Malebný Rabštejn, který dnes působí jako vesnička opuštěná v lesích, býval významným sídlem. To prozrazuje nejen kamenný most přes řeku Střelu, která vás bude provázet celým tímto výletem, ale také pozůstatky hradu, zámek či klášterní kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nezaměnitelnou atmosféru Rabštejnu dává hluboké lesnaté údolí říčky Střely, kterým můžete vyrazit na procházku do nedalekého Manětína s nádherným barokním zámkem. Ostatně baroko je v Manětíně všudypřítomné, ať už jde o množství soch rozesetých po celém městě či kostely, z nichž jeden skrývá vzácné obrazy malíře Petra Brandla.
Projeďte se na kole kolem řeky Divoké Orlice, krajem posetým zámky, který bývá označován jako Česká Loira, protože stejně jako francouzská řeka zde Orlice spojuje hned několik historických sídel. Najdete tady navíc zámky, které jsou nadále v rukách starobylých šlechtických rodů, většinou už moc pěkně opravené, s rozlehlými parky i zámeckými kavárničkami. Ve směru po toku řeky navštívíte nejdříve doudlebský zámek, poté Nový zámek v Kostelci nad Orlicí a putování podél památek zakončíte v Častolovicích.
Někdo na běžkách rád hltá kilometry dokonale upravených tras, já zase mám nejraději lyžařské výlety, na kterých objevím nějaké to pozapomenuté místo. Ve východní části Krušných hor kolem Dlouhé Louky si užijí obě skupiny. Dojet můžete až k vodní nádrži Fláje, na jejíchž okrajích najdete zbytky bývalé vesnice, která musela ustoupit výstavbě přehrady. Na nedaleké Vlčí hoře se pak vysílač proměnil v rozhlednu, ze které je krásně vidět veliký kus Českého středohoří, a když budete mít takové štěstí jako my, jednotlivé kulaté kopečky se vám vynoří z obrovského bílého moře inverzních mraků.
Jestli ještě nemáte vánoční náladu, udělejte si o víkendu výlet do Zbečna. V Hamousově statku jí neuniknete… Z komína se kouří a na zápraží stojí pan mlynář, tak račte vstoupit do staré roubené chalupy, která vás přivítá vytopenou světnicí plnou betlémů. Až si je pořádně prohlédnete, můžete vyrazit prozkoumat útulnou kuchyňku se svíčkou, chlebovou pec i komory plné různého harampádí. Najdete tu třeba staré sáňky, které by zrovna mohly vyjet na zasněžený kopec. Na dvoře vás přivítají nejen slamění koně, ale i živá zvířátka.
Český Krumlov není jen o památkách a davech turistů, můžete si odtud udělat také pohodový celodenní výlet, nejprve vlakem ke krásnému gotickému cisterciáckému klášteru Zlatá Koruna a pak pěkně po svých zdolat vrchol hory Kleť a užít si dalekých výhledů ze zdejší rozhledny. A večer už se zase můžete kochat nasvíceným českokrumlovským zámkem.
Procházka po výhledech na hladinu vodní nádrže Orlík začneme návštěvou zříceniny hradu Vrškamýk u Kamýku nad Vltavou, který kdysi sloužil jako letní sídlo nejstarších českých panovníků. Další putování už půjde od vyhlídky k vyhlídce, nejprve se přes hladinu Vltavy podíváme na výběžek zvaný Solenická podkova, poté se projdeme po hrázi Orlické přehrady a na závěr vystoupáme na rozhlednu Milada, z níž jsou krásně vidět nejen všechna navštívená místa a hladina přehrady, ale třeba až vrcholky Šumavy.
Dnes se sice kostel ve Skokách stojí ve zdánlivé pustině, přesto tu visí ve vzduchu atmosféra dokazující, že toto místo je něčím zvláštní. Vždyť to také bývalo jedno z nejvýznamnějších českých poutních míst, za zdejší Panenkou skákavou jezdily desetitisíce poutníků. Navíc ještě před stoletím kostel obklopovala prosperující vesnice, která ale padla za oběť poválečným odsunům i stavbě nedaleké přehrady. A tak tu zůstal pouze barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie, který postupně opravuje a oživuje skupina dobrovolníků.
Vydejte se na procházku lesy, po kopcích i na skály Českosaského Švýcarska. Čeká vás tu nejen krásná příroda a daleké výhledy, za bližší prozkoumání stojí i některé výtvory lidské ruky. Jedním z nich je zřícenina Dolského mlýna, která je hezkým začátkem výletu dále po toku Kamenice. Od ní vystoupáte k dalšímu pozoruhodnému místu, které se nachází naopak na vršku strmé skály. Díky této strategické poloze hrad Šauenštejn strážil důležitou obchodní cestou, později ho zase obsadili loupežníci. No a na závěr se ke Kamenici zase vrátíte a nejprve se jejím romantickým údolím projdete a potom dokonce projedete na pramici.
Vrch Raná v Českém středohoří možná znáte jako místo, odkud vzlétají paraglidisté. Hora zničehonic vystupující z roviny nedaleko Loun může ale být i pěkným cílem výletu. Vede sem turistická značka, z vrcholku je krásný výhled na další sopečné kopečky, které vyrůstají ze všech stran po okolí… a také můžete pozorovat odvážlivce na létajících strojích, kteří se rozběhnou z kopce a za chvilku už krouží nad nedalekým polem.
V pěkném údolí Sázavy se tyčí zřícenina hradu Zlenice. Když přejdete přes pěkný dřevěný mostek ke zbytkům věžového paláce, dokážete si snadno představit, jak se tady proháněli rytíři. Kdy hrad vznikl není úplně jasné, na počátku 14. století ale byl sídlem rodu pánů ze Zlenic. A že tu bylo v jejich době pořádně živo, dokazuje i příběh detektivního románu Zločin na Zlenicích hradě.
Fascinuje vás skalnatá krása v lesích Českosaského Švýcarska, ale u Pravčické brány je vám trochu těsno? Zkuste vyrazit z druhé strany od Nového Boru, navštívit můžete čedičové varhany Panská skála u Kamenického Šenova, kochat se výhledy ze skal nad Dolním Pryskem, pátrat po minulosti Pustého zámku a objevit v lese skrytou křížovou cestu Bratrské oltáře. Na závěr vás přivítá malebné městečko Česká Kamenice.
Broumovsko je kraj tak trochu na konci světa, kde se mísí tajená atmosféra, zvlněná krajina s bizarními skalními městy a v neposlední řadě i neobvyklá díla lidské ruky v podobě barokních kostelů zasazených mezi místní kopečky. Jejich centrem býval benediktinský Broumovský klášter, který stejně jako mnohé kostelíky nezapře autorství Kilána Ignáce Dientzenhofera. Až budete mít barokní nádhery po krk, můžete se toulat některým ze skalních měst, třeba jako my v době pozdního podzimu, kdy skály vykukují z mlhy a poskytují prostor pro vaši představivost, nerušenou davy turistů.
Vydejte se do Českého středohoří navštívit Zajíce z Házmburku i Beneše Krabice z Veitmile. Na výletě, při němž navštívíte dvě hradní zříceniny, musíte taky zdolat dva kopce. Výstup na Házmburk z vesnice Slatina je vcelku mírný a celou cestu vás láká výrazný hrad se dvěma věžemi, jehož silueta vás bude provázet celý výlet. Jedna z věží je navíc rozhlednou, ze které je vidět opravdu do daleka. A tak zahlédnete vrch Koštál, na nějž vás čeká další, a o něco náročnější, výstup. Zde z hradu moc nezbylo, otevřou se vám ale výhledy na další část Českého středohoří, takže nějaká ta námaha stojí za to.
Kutnou horu, jeden z nejoblíbenějších českých turistických cílů a památku zařazenou na seznam UNESCO, určitě znáte. Nemusíte se ale jen kochat architekturou chrámu svaté Barbory či hornickou minulostí, město se může stát i začátkem příjemného výletu. Vyrazte odtud údolím říčky Vrchlice, kde vás čeká nejen cesta hezkou přírodou kolem potoka a mezi skalami, ale také několik mlýnů, pěkné staré mostky, pozůstatky bývalých štol či přehrada s vodopády. A pokud se ptáte, proč je tato procházka přátelská, odpovědi se vám dostane v jejím cíli. V Malešově si totiž můžete dát zasloužené pivo v Přátelském pivovaru.
Při návštěvě portugalského Lisabonu se můžete vydat na úplný okraj Evropy, konkrétně na nejzápadnější bod kontinentu. Ten se nachází na výběžku zvaném Cabo da Roca s majákem a nádherným výhledem na vysoká skaliska i nekonečný oceán. Cestou se zastavte také ve městečku Sintra, bývalém letním sídle portugalských panovníků plném všemožných paláců, vil a zámečků. V zahradě jednoho z nich dokonce najdete věž, která vede hluboko pod zem. Pokud raději míříte do historie, můžete vystoupat k ruinám maurského hradu a užít si atmosféru dávných dob i daleké výhledy.
Lisabon si jedete spíš užít, než jen vidět. Ochutnejte horké koláčky pastel de nata v sousedství belémské katedrály, toulejte se podvečerní Alfamou a zastavte se na visňovku Ginju u některého z otevřených okének, kde vám ji místní babička nalije do čokoládového panáku. Když pak ještě chvíli posedíte na schodech u řeky Tejo s výhledem na visutý most připomínající sanfranciský Golden Gate, nebude vám chybět vůbec nic…
Vila ve Strži, kde trávíval léto spisovatel Karel Čapek, je obklopena krásnými lesy. Ideálním časem pro návštěvu tohoto malebného kraje je podzim, kdy listí na stromech hraje všemi barvami. Prohlídku Čapkova muzea tak můžete spojit s výletem po okolí, ať už pěšky, nebo na kole. Nenáročná trasa navíc vede mimo silnice, a tak sem klidně můžete vyrazit i s malými cyklisty.
Udělejte si pěkný výlet zeleným údolím Divoké Orlice, nad nímž se nedaleko od sebe na prudkých kopcích tyčí dva hrady. Potštejn je ideální základnou vašeho putování, kromě hradní zříceniny a zámku je tu příjemný kemp a opravdu skvělý pivovar. Odtud vyrazte do nedalekých Litic, hrad na kopci obkrouženém meandry Orlice stojí za to. A pokud se ještě cítíte na pořádný výšlap, vydejte se na druhou stranu na poutní místo Homole s krásným výhledem do kraje.
Nad hlavou vonící borovice, pod nohami skála a hluboko dole se třpytí mořská hladina… tak vypadají výlety po poloostrově Portofino. Vyrazte třeba ke klášteru San Fruttuoso, kam se ostatně jinak než pěšky nedostanete. V zátoce pod klášterem se hluboko pod vodou skrývá obrovská socha Krista, ochránce mořeplavců. Odtud vás cesty a pěšinky dovedou do kdysi rybářského městečka Portofino, které se dnes stalo vyhlášeným letoviskem. Pokud chcete trochu klidnější atmosféru a zároveň dostatek kavárniček, zmrzlináren a dalších italských radostí, ubytujte se raději v Santa Margheritě na jižní straně poloostrova.
Krytá promenáda vycházející ze zámeckých pokojů přímo do rozkvetlé zahrady je poznávacím znamením zámku Lysice. Krom toho tu můžete obdivovat rozmanité sbírky rodiny Dubských, třeba orientální předměty, které si ze svých cest přivezl námořní admirál Ervín Dubský. Rozsáhlé sbírky umění a knih i zahrada nechybí ani nedalekému zámku Rájec nad Svitavou. Ten proslavily rájecké kamélie, nádherné květiny, které každé jaro zaplaví interiéry zámku.
Když se budete pozorně dívat, najdete v lese pod Velkým Chlumem nedaleko moravské Černé Hory různé pískovcové sochy a reliéfy. Nejvýraznější z nich je sousoší husitských bojovníků Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého z roku 1927. Autorem všech soch je rodák z nedalekého Bořitova Stanislav Rolínek.
Ranní mlha se pomalu zdvihá nad vodní hladinou a zdálky z ní vystupuje silueta zvláštní oblé hory. Zdá se vám, že jste zahlédli na hladině přejít postavu… Není to nemožné, tady jste totiž v kraji hastrmanově. A kopec na obzoru nemůže nic jiného, než tajemný Vlhošť.
„Jez, když máš hlad,“ byla nejčastější věta našich hostitelek v rumunském Banátu. Čeští krajané jsou totiž nesmírně pohostinní a vandr po banátských horách se tak podobal prázdninám u babičky na vesnici. Přitom jsme přijeli hlavně kvůli toulání po liduprázdných kopcích s dalekými výhledy.
Ve Slavkovském lese se můžete toulat divokou přírodou, obdivovat krásné stavby a dojde i na daleké výhledy. Ve zdejších lesích najdete pozůstatky vulkanické činnosti, které se dnes projevují jako minerální praveny či pořádně smradlavé bahenní sopky. Prozkoumejte také tajemná rašeliniště či malebné rybníky, navštívit můžete i letní sídlo kancléře Metternicha na zámku Kynžvart a celý kraj uvidíte z krásné rozhledny na Krásenském vrchu.
Amsterdam to jsou uzoučké uličky s domy sklánějícími se nad kanálem, spousty tulipánů, ulice plné cyklistů, ale také coffee shopy či neuvěřitelně živá čtvrť červených luceren. Hlavní město Nizozemska je také ideálním cílem pro milovníky umění, kteří sem jezdí za Rembrandtem a Van Goghem. A kdo na cestách rád zkouší různé dobroty, jistě ocení obrovské kornouty horkých křupavých hranolek či neskutečně sladké vafle plněné karamelem.
Městečko, kde na vás na náměstí středověk dýchne jak z jeho malebného uspořádání na výrazném skalním ostrohu, tak při pohledu na štíty gotických měšťanských domů… Úštěk, nacházející se na pomezí Českého středohoří a Kokořínska, láká i k návštěvě zachovalých židovských památek: maličké věžovité synagogy či židovského hřbitova. Zvláštností jsou takzvané Ptačí domky, bizarní domečky přistavěné ke skále vysoko nad údolím. A nezapomeňte se rozhlédnout po okolí, na obzoru uvidíte výraznou siluety hory Sedlo či kapličky Kalvárie na Ostré.
Dlouhý táhlý hřeben bez strašlivých výstupů a sjezdů dělá z Orlických hor ideální místo pro běžkařský výlet. Navíc se tu netísníte se stovkami dalších běžkařů, jako v podobně příjemně náhorních Jizerských horách. Určitým mínusem Orlických hor je, že tu nenarazíte na chatu na každém kroku a je tak třeba trochu plánovat, pěkně upravené nepřelidněné stopy, krásná příroda i daleké výhledy hlavně do sousedního Polska to ale bohatě vynahradí!
Jak už tomu u velkoměst bývá, je Berlín natolik rozmanitý, že za jedinou návštěvu určitě všechny jeho krásy nepojmete. Ostatně, jen v Berlínských muzeích by se daly strávit celé týdny, stejně jako ochutnáváním různorodých chutí, nebo třeba touláním po četných bleších trzích. Pojďme si tedy udělat alespoň stručnou procházku, která ukáže z každého něco – západ i východ, historii dávnou i pouhých pár desetiletí starou, architekturu ještě novější…
Přehrada na řece Bílé Desné nad Josefovým dolem v nadmořské výšce víc než osm set metrů byla postavena na ochranu před povodněmi v roce 1915. Hned v září následujícího roku se ale protrhla a způsobila něco ještě mnohem horšího. Bylo to neštěstí, jaké nepamatoval ani tento drsný horský kraj, přívalová vlna zabila přes šedesát lidí a další stovky připravila o střechu nad hlavou i o obživu. Zbytky přehrady dodnes stojí, zachovala se šoupátková věž, z níž katastrofu pozoroval hrázný, části hráze a podzemní štola, která odváděla vodu do sousední nádrže Souš. Ruiny přehrady se nacházejí nedaleko stop Jizerské magistrály, takže to vše v zimě můžete vidět na běžkařském výletu.
Voděradské bučiny jsou místem, které láká k procházkám i v době, kdy byste nejraději seděli u krbu s hrnkem čaje v ruce. Určitě sem můžete vyrazit kdykoli v průběhu roku, pás bukových lesů mezi Louňovicemi, Vyžlovkou, Jevany, Černými Voděrady a Struhařovem je ale obzvláště kouzelný na podzim, kdy koruny stromů zezlátnou, a vy se můžete procházet po listím zasypaných cestách.
Příroda, která vznikla lidskýma rukama, přivítá kousíček za česko-německými hranicemi přívětivě milovníky cyklistiky, in-line bruslení i vodních sportů. Lužická jezerní krajina je dnes příjemným místem pro sportovně laděnou dovolenou či prodloužený víkend. Přitom ještě před pár desítkami let tu bývaly hnědouhelné doly. Snad největší rekultivační projekt v Evropě ale dokázal, že když se chce, dá se zachránit ledacos…
Na zámku v Červeném Poříčí nedaleko Klatov vás rozhodně nečeká klasická zámecká prohlídka s načančanými pokoji připomínajícími svým luxusním vybavením dávnou slávu sídla či příběh posledních šlechtických majitelů. Červené Poříčí se ukazuje tak, jak to v něm dnes opravdu vypadá, tedy ve stavu před rekonstrukcí. Zámek byl totiž výrazně poškozen nevhodnými stavebními zásahy ve 20. století, kdy tu sídlila lesní správa a mnohé reprezentativní místnosti byly přepaženy a využity jako byty. Přesto se na zámku dochovalo několik fresek a stropních maleb, některé odkryté pod stropními pohledy, na jiné jen nahlédnete sondami vytvořených v pozdějších výmalbách.
Odlehlá krajina ve výběžku severní Moravy zakousnutém do okolního Polska láká nejen svou tajemnou atmosférou místa, které lidé skoro opustili, ale taky krásnou přírodou ideální třeba pro cyklovýlet. Ani s kolem ale nesmíte vynechat osoblažskou úzkokolejku, po níž o letních víkendech jezdí parní vlaky, které dokonale doplňují atmosféru opuštěných nádražíček podél trati. Jakousi vstupní branou do Osoblažského výběžku vám může být Město Albrechtice, kde si zdejší krajinu prohlédnete pěkně svrchu z pozoruhodné rozhledny tvořené hned dvěma propojenými věžemi.
V podhůří Šumavy kolem Klatov najdete kromě krásné přírody a dalekých výhledů na šumavské vrcholky také svědky dávné historie. Samotné Klatovy by mohly sloužit jako učebnice architektury, obdivovat tu můžete klasické uspořádání měst zakládaných ve třináctém století s velkým náměstím a šachovnicovou sítí ulic. To nejlépe doceníte, pokud vystoupáte na vršek Černé věže, z níž je město jako na dlani. Komu by to ještě nestačilo, může se vydat na nedaleký hrad Klenová, který kromě krásných výhledů na Šumavu nabízí i galerii soch pod širým nebem.
Vihorlatský prales na samém východě Slovenska, to je především toulání hlubokými liduprázdnými bukovými lesy a výstupy na vrcholy s dalekým rozhledem. Celé pohoří přehlédnete ze skalisek na vrcholu Sninský kameň, pod ním můžete obdivovat krásné jezero Morské oko. Stačí vyjít z lesů do vesniček pod horami a potkáte další vihorlatský unikát, dřevěné řeckokatolické kostelíky.
Tajemnou zříceninu v lesíku nad Starým Vestcem jste možná zahlédli při cestě po hradecké dálnici. Těch několik stěn vykukujících z borovic na vrcholku nevelkého kopce je pozůstatkem kaple Povýšení svatého Kříže, která tu stávala do roku 1818, kdy nešťastně vyhořela. Výlet ke kapli lze spojit třeba s návštěvou Hrabalova Kerska či historickými hradbami obehnaného Nymburku.
Klášter v Plasích je nádherným a zároveň technicky fascinujícím dílem barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Rozsáhlý klášterní komplex totiž stojí doslova na vodě, respektive na několika tisících dubových pilotů, které musejí zůstat ponořené pod vodní hladinou, jinak by bývalému cisterciáckému konventu hrozil zánik…
Za ikonou pop-artu Andy Warholem nemusíte vyrazit jen za oceán, nejkratší cesta k místům spojeným s tímto světoznámým výtvarníkem vede na východ, konkrétně na slovensko-polské pomezí do městečka Medzilaborce. Cestou rozhodně nevynechejte metropoli východního Slovenska, pozoruhodně živé Košice plné krásných architektonických památek.
Italský Janov je světoznámým přístavem, k vidění a ochutnání je tu toho ale mnohem více. Centrum města, proslaveného jako rodiště Kryštofa Kolumba, tvoří nádherné veliké paláce s výstavními vchody, kolem nich se pak rozkládají malebné uzoučké uličky plné toho pravého italského života. A protože k Itálii patří dobré jídlo, nesmíte v Janově vynechat ani jeho speciality: těstoviny s bazalkovým pestem, kterému dalo toto město jméno, a vynikající pečivo focaccia.
Obří dopravník F60 vypadá, jako by pocházel z jiné planety, najdete ho ale nedaleko od českých hranic v německé Lužici. Díky své mohutnosti bývá dopravník nazýván ležící Eiffelovka. Kdyby se 502 metrů dlouhý stroj postavil, byl by dokonce ještě o 191 metrů vyšší než slavná pařížská věž. Dopravník byl postaven na přelomu osmdesátých a devadesátých let a v provozu byl pouhých pár měsíců od jara 1991 do léta následujícího roku. Poté došlo k ukončení těžby a železný obr měl být rozebrán, o jeho zachování se ale zasloužila skupina nadšenců a dnes můžete vystoupat na vrcholek konstrukce a rozhlížet se po postupně rekultivované lužické krajině.
Malebný Blatenský příkop v krušnohorských lesích je jedním z pozůstatků těžby rud, která bývala pro tuto horskou oblast hlavním zdrojem obživy. Od šestnáctého století až do poloviny století dvacátého byl kanál užitečný nejprve pro čištění rud, později jako pohon výrobních zařízení, ale sloužil také pro plavení dřeva či k zajištění dostatku vody pro případ požáru. Dnes kolem kanálu vede naučná stezka, nejprve si ale projdeme městečko Horní Blatná, zchladíme se ve Vlčích jámách plných ledu a vše si obhlédneme z rozhledny na Blatenském vrchu.
Kolem obce Hudlice se to vyhlídkami jen hemží. Přímo na okraji vesnice se tyčí výrazná Hudlická skála, která nabízí široký rozhled do kraje, jen o pár kilometrů dál nedávno vznikla rozhledna Máminka, která láká nejen na pěkné výhledy, ale její dřevěná konstrukce od architekta Rajniše potěší také milovníky architektury. A pokud vám ani tyto pohledy do dálky ještě nestačily, vyrazte směrem k Berounu na krásnou starou rozhlednu Děd, ze které je perfektně vidět město, kde lze procházku stylově zakončit ve zdejším příjemném pivovaru.
Kambodža není jen Angkor Wat, a pokud do této krásné země vyrazíte, vyplatí se určitě navštívit také plovoucí vesnice na nedalekém jezeře Tonle Sap. Jezero tvoří pro Kambodžu zásobárnu vody, dopravní tepnu i zdroj ryb. Navštívit můžete třeba plovoucí vesnici Kampong Phluk, kde všechny domy, včetně školy či kostela, stojí na vysokých kůlech. Po část roku se mezi domy lze pohybovat po souši, jindy je prostor mezi domy zatopený a nezbytným dopravním prostředkem se stává loďka, kterou tu umí řídit už malé děti.
Fascinující ruiny chrámů uprostřed pralesa prorůstají kořeny obrovských stromů, snad každičký kousek zdi ale stále ještě zdobí reliéfy a sošky tajemných žen. Takové jsou chrámy Angkoru, komplexu staveb z doby okolo roku tisíc, který se stal symbolem Kambodže. Největším a nejlépe zachovaným chrámem je Angkor Wat, v chrámu Bayon na vás shlížejí stovky tváří a tajemný Ta Phrom je neoddělitelně vrostlý do husté džungle. Rozhodně ale při své návštěvě nezůstávejte u těchto tří nádherných, ale turisty obsypaných chrámů a vydejte se o kousek dál do míst, kde se vám poštěstí v klidu procházet mezi zřícenými stěnami a obdivovat tajemné úsměvy tanečnic, které tu zdobí nejednu stěnu.
Děčín, stejně jako mnohá další severočeská města, nemá zrovna pověst výletního cíle, nenechte se ale splést. Vždyť přímo z centra vyjdete městským parkem na skály, z nichž je nádherný výhled na kaňon Labe. Po takzvaném Růžovém hřebeni můžete dojít až do Hřenska a na parádní vyhlídky z vysokých pískovcových skal tu narazíte na každém kroku. Pokud ale máte stejně jako já rádi místa podivná, někdy chátrající a tak trochu tajemná, můžete se zastavit a nasát atmosféru hned na okraji Děčína…
Každému, kdo žije v Praze, se občas stane, že se sice rozhodne strávit víkend doma, nakonec ho ale hezké počasí, dostatek času či energie stejně vyžene do sedla bicyklu. Pak je třeba vymyslet výlet, kdy se alespoň na chvilku vyhnete davům a nakonec třeba objevíte i něco nového a neznámého…a nebo prostě něco, co se neokouká, jako třeba skály Prokopského údolí. Pak už jen zbývá vybrat nějaké pěkné místo na oběd či na kávičku a můžete šlápnout do pedálů.
Občas se člověku na kole prostě nechce šplhat do žádných kopců. Přesně pro takové dny je jako dělaný výlet kolem Vltavy, jehož cílem je krásný park zámku ve Veltrusích. Park plný různých tajemných či naopak krásně zdobných stavbiček, mostů a soch je veliký, takže kolo určitě oceníte i při samotné prohlídce. Kromě toho se projedete kolem několika technických zajímavostí: uvidíte umělý kanál propojující Vltavu s Labem a řeku překonáte po zdymadle i přes kubistický most.
Na ostrohu nad údolím Prunéřovského potoka nedaleko Chomutova stojí zřícenina hradu Hasištejn. Hrad vybudovaný na počátku 14. století měl velký strategický význam, protože chránil horské průsmyky, kterými vedly důležité obchodní cesty z Německa. Když vystoupáte na vyhlídkovou věž, překvapí vás dnes ale úplně jiný pohled, v podhradí se totiž nachází elektrárna Prunéřov s obrovskými chladícími věžemi a vysokými komíny zahalenými v mraku kouře.
Hamburk je přístav, který sice nemá moře, Labe je tu ale tak široké a hluboké, že stokilometrovou vzdálenost od Severního moře zdolají i velké zaoceánské lodě. V minulosti tak hanzovní obchod dělal z Hamburku jedno z nejbohatších měst Německa. Staré město je protkané kanály, stejně jako staré doky, které se postupně mění na moderní kanceláře či muzea a přímo na břehu Labe na ně navazuje čtvrť moderních budov zakončená letos otevřeným novým symbolem Hamburku: Labskou filharmonií.
Obrovské vodní plochy, mlhy nad rovinatými loukami a sem tam krásně zachovalý statek s typickou bránou. Kraj okolo Třeboně za své specifické kouzlo vděčí Rožmberkům, kteří zde nechali postavit nejrozsáhlejší síť rybníků v Čechách. Dnes tu ale spíš než rybáře potkáte spousty cyklistů, nebojte se proto vyrazit mimo sezonu, klid na opuštěných hrázích stojí za to. Třeba cestou mezi Chlumem a Třeboní, kdy se projedete po hrázích obklopených z obou stran vodou, objedete Rožmberk i Svět, prohlédnete si třeboňský zámek i Rožmberskou hrobku a na Zlaté stoce uvidíte akvadukt, který umožňuje křížení dvou kanálů.
V mírně zvlněné krajině kolem Sedlčan je toho k vidění mnoho. Vyrazíte-li sem na bicyklu, můžete propojit prohlídku města hermelínu s návštěvou tajemné zříceniny větrného mlýna v Příčovech a ještě se podívat po kraji z rozhledny s poetickým názvem Drahoušek.
Cestou z Kralup podle Zákolanského potoka si prohlédnete románskou rotundu Přemyslovců v Budči i slavnou zříceninu hradu Okoř a na závěr vás pak čeká zasloužená odměna: vynikající pivo z pivovaru v Úněticích. Výlet je vhodný spíše pro zdatnější turisty, i oni ale po dvaceti pěti kilometrech jistě do pivovaru dorazí pořádně žízniví. A kdo si chce trasu zkrátit, popojede vlakem až do Zákolan, které jsou mimochodem rodištěm Antonína Zápotockého.
Zdálky vypadá kostel na návrší nad silnicí mezi Hrušovany a Encovany snad jen trošku opuštěně a zanedbaně, když se ale vydáte po polní cestě až k jeho věži, zjistíte, jak moc na něm zapracoval zub času. Lodi kostela už dávno chybí střecha a proti nebi se tak už spolu s věží tyčí jen dvě osamělé klenby. Kdysi tu přitom stávala celá vesnice jménem Prachová, která ale zanikla už za husitských válek.
Milovice jsou známé především jako bývalý vojenský prostor. Ten vznikl už za Rakousko-Uherska v roce 1904 a od té doby zažil působení několika armád, měnila se jeho rozloha i pojmenování. Po roce 1968 žilo v Milovicích více než sto tisíc sovětských vojáků i s rodinami. V té době se Milovice změnily v malou ruskou enklávu včetně veškerých představitelných služeb. Zatím největší změna přišla 19. 6. 1991 s odchodem posledního sovětského vojáka, od té doby se Milovice postupně stávají místem příjemného bydlení v dosahu Prahy a dnes tu žijí hlavně mladé rodiny s dětmi. Pokud chcete vidět některý z pozůstatků vojenského prostoru, neváhejte proto příliš dlouho, jednotlivé stavby totiž mizí doslova před očima.
Nalaďte se na architektonickou notu i výlet do přírody. Obojí najednou totiž zažijete, pokud se vydáte z Černošic plných honosných vil až na k vysílači Cukrák, odkud proudí televizní signál do celé Prahy. Do Černošic utíkali bohatí Pražané od ruchu města už na počátku dvacátého století a během pár desítek let tu vyrostly stavby významných architektů Jana Kotěry, Františka Roitha či Jaroslava Fröhlicha. A přestože dnes vypadají lány vil a domků v okolí Černošic téměř nekonečně, stačí vystoupat z údolí Berounky pár kilometrů dál a cestou k televiznímu vysílači na Cukráku vás čeká hezká procházka lesem.
