Zámek Valeč, obklopený barokním parkem i malebným městečkem, najdete v podhůří Doupovských hor. Ve zdejším parku se můžete procházet mezi kopiemi Braunových soch, jejichž zajímavě nasvětlené originály najdete v zámeckém lapidáriu. Valeč stojí za návštěvu v létě, kdy sem dojedete třeba na kole vyjížďkou po kopečcích mezi okolními červenými poli, stejně jako v zimě, kdy se můžete o víkendových večerech s lucerničkou procházet liduprázdnými parkem i zámeckými komnatami.
Výlet, který zahájíte ve vyhlášené nádražní hospůdce na stanici Jedlová, přinese něco snad od všech krás Lužických hor. Procházet budete hlubokými lesy, do dálky se zahledíte z vyhlídek na osamělých skalkách i z rozhledny na nejvyšší hoře Luži, sejdete ale i do údolí k přehradě s poetickým názvem Naděje. Pokud by vám jednodenní toulání nestačilo, pohodlně u ní složíte hlavu pod širákem, stejně jako na nedaleké zřícenině hrádku Milštejn. Na vlak je to odtud kousek do Svoru, pokud byste chtěli pokračovat, můžete se vydat do Cvikova a dál třeba mezi nedaleké skalní reliéfy…
Z Berlína jsme vyrazili k jeho příměstským jezerům a dál kolem Sprévy do oblasti Lužických Srbů. Spreewaldem, krajem kanálů a kyselých okurek, jsme projeli až do jeho hlavního města Chotěbuzi. Po dokonalém asfaltu cyklostezek kolem rekultivovaných jezer a bývalých i současných elektráren jsme se dostali až do srdce Krabatova kraje, kde ožívají lužické pověsti. Z Budyšína už je to podél Sprévy jen kousek na české hranice do Šluknovského výběžku. Po známých místech Lužických hor, k hastrmanovým Holanským rybníkům a dál Kokořínskem jsme dojeli až do středních Čech, kde jsme na hranici Prahy překonali 666 kilometrů.
Toulejte se Lužickými horami z městečka Jiřetín pod Jedlovou plného roubenek vzhůru na křížovou cestu s kaplí Božího hrobu. Pořádné stoupání vás ale teprve čeká, hora Jedlová se vám ale za náročný výšlap odvděčí rozhlednou, ze které uvidíte snad celé severní Čechy. Zato na zříceninu Tolštejn seběhnete snadno, přitom si tu kromě pozůstatků hradních zdí užijete i mnohé výhledy, třeba do sousední německé Lužice. Od hradu už je to jen kousek z kopce dolů na vlakové nádraží Jedlová, kde vás čeká jedna z nejpříjemnějších český „nádražek“ vůbec, kde si ještě rádi necháte ujet nějaký ten spoj…
Někdo na běžkách rád hltá kilometry dokonale upravených tras, já zase mám nejraději lyžařské výlety, na kterých objevím nějaké to pozapomenuté místo. Ve východní části Krušných hor kolem Dlouhé Louky si užijí obě skupiny. Dojet můžete až k vodní nádrži Fláje, na jejíchž okrajích najdete zbytky bývalé vesnice, která musela ustoupit výstavbě přehrady. Na nedaleké Vlčí hoře se pak vysílač proměnil v rozhlednu, ze které je krásně vidět veliký kus Českého středohoří, a když budete mít takové štěstí jako my, jednotlivé kulaté kopečky se vám vynoří z obrovského bílého moře inverzních mraků.
Vydejte se na procházku lesy, po kopcích i na skály Českosaského Švýcarska. Čeká vás tu nejen krásná příroda a daleké výhledy, za bližší prozkoumání stojí i některé výtvory lidské ruky. Jedním z nich je zřícenina Dolského mlýna, která je hezkým začátkem výletu dále po toku Kamenice. Od ní vystoupáte k dalšímu pozoruhodnému místu, které se nachází naopak na vršku strmé skály. Díky této strategické poloze hrad Šauenštejn strážil důležitou obchodní cestou, později ho zase obsadili loupežníci. No a na závěr se ke Kamenici zase vrátíte a nejprve se jejím romantickým údolím projdete a potom dokonce projedete na pramici.
Vrch Raná v Českém středohoří možná znáte jako místo, odkud vzlétají paraglidisté. Hora zničehonic vystupující z roviny nedaleko Loun může ale být i pěkným cílem výletu. Vede sem turistická značka, z vrcholku je krásný výhled na další sopečné kopečky, které vyrůstají ze všech stran po okolí… a také můžete pozorovat odvážlivce na létajících strojích, kteří se rozběhnou z kopce a za chvilku už krouží nad nedalekým polem.
Fascinuje vás skalnatá krása v lesích Českosaského Švýcarska, ale u Pravčické brány je vám trochu těsno? Zkuste vyrazit z druhé strany od Nového Boru, navštívit můžete čedičové varhany Panská skála u Kamenického Šenova, kochat se výhledy ze skal nad Dolním Pryskem, pátrat po minulosti Pustého zámku a objevit v lese skrytou křížovou cestu Bratrské oltáře. Na závěr vás přivítá malebné městečko Česká Kamenice.
Vydejte se do Českého středohoří navštívit Zajíce z Házmburku i Beneše Krabice z Veitmile. Na výletě, při němž navštívíte dvě hradní zříceniny, musíte taky zdolat dva kopce. Výstup na Házmburk z vesnice Slatina je vcelku mírný a celou cestu vás láká výrazný hrad se dvěma věžemi, jehož silueta vás bude provázet celý výlet. Jedna z věží je navíc rozhlednou, ze které je vidět opravdu do daleka. A tak zahlédnete vrch Koštál, na nějž vás čeká další, a o něco náročnější, výstup. Zde z hradu moc nezbylo, otevřou se vám ale výhledy na další část Českého středohoří, takže nějaká ta námaha stojí za to.
Městečko, kde na vás na náměstí středověk dýchne jak z jeho malebného uspořádání na výrazném skalním ostrohu, tak při pohledu na štíty gotických měšťanských domů… Úštěk, nacházející se na pomezí Českého středohoří a Kokořínska, láká i k návštěvě zachovalých židovských památek: maličké věžovité synagogy či židovského hřbitova. Zvláštností jsou takzvané Ptačí domky, bizarní domečky přistavěné ke skále vysoko nad údolím. A nezapomeňte se rozhlédnout po okolí, na obzoru uvidíte výraznou siluety hory Sedlo či kapličky Kalvárie na Ostré.
Děčín, stejně jako mnohá další severočeská města, nemá zrovna pověst výletního cíle, nenechte se ale splést. Vždyť přímo z centra vyjdete městským parkem na skály, z nichž je nádherný výhled na kaňon Labe. Po takzvaném Růžovém hřebeni můžete dojít až do Hřenska a na parádní vyhlídky z vysokých pískovcových skal tu narazíte na každém kroku. Pokud ale máte stejně jako já rádi místa podivná, někdy chátrající a tak trochu tajemná, můžete se zastavit a nasát atmosféru hned na okraji Děčína…
Na ostrohu nad údolím Prunéřovského potoka nedaleko Chomutova stojí zřícenina hradu Hasištejn. Hrad vybudovaný na počátku 14. století měl velký strategický význam, protože chránil horské průsmyky, kterými vedly důležité obchodní cesty z Německa. Když vystoupáte na vyhlídkovou věž, překvapí vás dnes ale úplně jiný pohled, v podhradí se totiž nachází elektrárna Prunéřov s obrovskými chladícími věžemi a vysokými komíny zahalenými v mraku kouře.
Zdálky vypadá kostel na návrší nad silnicí mezi Hrušovany a Encovany snad jen trošku opuštěně a zanedbaně, když se ale vydáte po polní cestě až k jeho věži, zjistíte, jak moc na něm zapracoval zub času. Lodi kostela už dávno chybí střecha a proti nebi se tak už spolu s věží tyčí jen dvě osamělé klenby. Kdysi tu přitom stávala celá vesnice jménem Prachová, která ale zanikla už za husitských válek.
Na okraji Litoměřic pod vrchem Radobýlem stávala kdysi krásná vila rodiny Pfaff. Dnes se ruinou prohání jen vítr a sem tam nějaký zvědavec, který si někdejší honosné interiéry může představit jen ve své fantazii, stejně jako příběhy mnohem děsivější, které vila pamatuje z dob druhé světové války. Tehdy v zámečku sídlilo velitelství SS spojené s tajnou továrnou Richard v nedalekých vápencových dolech.
Vrch Boreč v Českém středohoří, který bývá přezdíván česká sopka, ve skutečnosti žádnou sopkou není, přesto tu v zimě můžete pozorovat neobvyklé přírodní divadlo. V zimě z něj totiž stoupá teplá pára a na zahřátý vrchol kopce na rozdíl od okolí nepokrývá sníh. Celý jev je způsobený tím, že v létě kopec protkaný sítí puklin funguje jako tepelný akumulátor a v zimě se pak v těchto puklinách ohřívá vzduch, který stoupá vzhůru, kde je pozorovatelný právě v podobě páry nad nikdy nezamrzajícími výduchy.
Jezeří bylo svého času honosným šlechtickým sídlem v krásné zalesněné krajině na česko-německém pomezí. Pak ale začaly uhelné doly rychle ukusovat krajinu a zámek nebyl daleko svého zániku. Od devadesátých let se sem pomalu vrací život, opravit stovky místností ale není jednoduché a tak na Jezeří spíš než vyzdobené pokoje známé z ostatních českých zámků můžete čekat trochu ošuntělou romantiku. A hlavně nezaměnitelnou atmosféru místa, které se svému zániku snad ubrání.
Po druhé světové válce zaniklo kvůli těžbě hnědého uhlí na severu Čech přes 80 obcí. Nejvýmluvnějším příkladem je starý Most. Přesně před půlstoletím rozhodla tehdejší komunistická vláda, že musí ustoupit milionům tun uhlí. Symbolem Mostu se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie, který své zkáze doslova ujel. Po kolejích byl totiž přesunut o více než 800 metrů. Zbytek města už ale takové štěstí neměl, ve vznikající důlní jámě zmizela třeba secesní budova mosteckého divadla, radnice či neorenesanční soudní budova. Místo nich vyrostlo město, které se do značné míry vymyká městům tak, jak je v českém prostředí známe.
