Vysoké rozeklané útesy, dlouhé oblázkové pláže, živé přístavy i malebná lázeňská městečka, to vše je pobřeží francouzské Normandie. Z Paříže to sem nebylo daleko a tak sem už dávno začala vyrážet francouzská smetánka, šlechtici si na pobřeží stavěli svá sídla v rozlehlých zahradách a malíři se zase snažili zachytit dramatické proměny pobřežních útesů v průběhu denních dob i ročních období.
Snad nejkrásnější útesy v celé Normandii má městečko Étretat: vysoké bílé útesy s mnoha skalními oblouky totiž připomínají slony, kteří si máchají choboty v Atlantiku. V rozeklaných skalách podle pověsti žili loupežníci, útesy malovali Claude Monet či Gustave Courbet.
Neméně vysoké útesy nad přístavem Fécamp sice žádné zvíře nepřipomínají, zato potěší milovníky vojenské historie. Tak jako po celém normanském pobřeží i tudy procházel takzvaný atlantický val, jehož bunkry jsou ale na útesu nad Fécampem volně přístupné, od těch úplně nejmenších pro jednoho vojáka, přes pozorovatelny shlížející na mořskou hladinu až po obrovské základy satelitů.
Dieppe: Den D nanečisto
Normandie vstoupila do světové historie invazí spojeneckých vojáků během druhé světové války. Málokdo ale ví, že vylodění u pláží Utah, Omaha, Gold a Juno 6. června 1944, předcházela akce rozsahem menší, rozhodně ale ne méně krvavá. Když se 19. srpna 1942 převážně kanadské jednotky pokusně vylodily v přístavním městečku Dieppe, byla jejich šance na úspěch téměř nulová. Takzvaná operace Jubilee byla z moře podporována osmi torpédoborci a množstvím menších plavidel, samotný nájezd byl ale jednak předčasně prozrazen, navíc se s problémy potýkaly i spojenecké tanky, které nebyly připravené na pohyb po oblázkových plážích. Právě zkušenosti z útoku na Dieppe spojencům pomohli vylepšit techniku i strategii pro budoucí ostré vylodění.
Zpátky ale k romantice normanského pobřeží, třeba v městečku Varengeville, odkud vyplouvali rybáři na své daleké a často nebezpečné cesty. Kromě toho tu žili a tvořili umělci jako Claude Monet nebo Georges Braque, díky němuž je kostel ve Varengeville plný opravdu originálních vitráží. Braque je u kostela ve Varengeville i pohřben, ostatně místo pro hrob je to opravdu nádherné, s výhledem na vysoké bílé útesy i mořskou hladinu.
Krás Varengeville si byl dobře vědom i bohatý loďař Jean Ango, který si tu nechal vystavět své sídlo. Jeho význam kromě mnoha reprezentativních místností i obrovský holubník, vlastnictví většího množství holubů totiž v Normandii tradičně dokazovalo bohatství.
Další zajímavostí Varengeville je botanická zahrada Bois des Moutiers, která je kromě obrovského množství rododendronů a azalek zajímavá také tím, že v jednotlivých částech ukazuje rostliny z různých koutů světa.
Oblíbeným místem trávení volného času Pařížanů bylo také městečko Le Treport, kam na prázdniny jezdila i francouzská královská rodina. Bílé útesy, které daly pobřeží Normandie přízvisko alabastrové, jsou tu vůbec nejvyšší, dosahují místy výšky až 110 metrů.
Jiné a mnohem neobvyklejší prvenství má městečko Veules les Roses, kterým protéká nejkratší řeka v celé Francii. Říčka Veules sice není dlouhá, místní ji ale velmi intenzivně využívali, o čemž svědčí několik zachovalých vodních mlýnů.
Milovníky technických staveb potěší most přes Seinu nedaleko přístavu Honfleur, který má primát dokonce celoevropský, s délkou přes dva kilometry je totiž nejdelším lanovým mostem v Evropě. Kromě mostu stojí v Honfleur za prohlídku starobylý přístav plný plachetnic, úzké uličky starého města s typickými domy pokrytými břidlicí i zajímavý dřevěný kostel.
