Lisabon si jedete spíš užít, než jen vidět. Ochutnejte horké koláčky pastel de nata v sousedství belémské katedrály, toulejte se podvečerní Alfamou a zastavte se na visňovku Ginju u některého z otevřených okének, kde vám ji místní babička nalije do čokoládového panáku. Když pak ještě chvíli posedíte na schodech u řeky Tejo s výhledem na visutý most připomínající sanfranciský Golden Gate, nebude vám chybět vůbec nic…
Lisabon je vystavěný v kopcích nad řekou Tejo, díky čemuž je městem vyhlídek a také uzoučkých uliček a různých dopravních prostředků, které strmé vršky překonávají. Abyste se dostali k některému z četných výhledů, kterým se tu říká miradouros, můžete využít třeba historickou tramvaj číslo 28, která vás proveze čtvrtěmi Bairro Alto, Baixa a křivolakými uličkami staré Alfamy. Do kopce vás vyvezou také žluté lanovky připomínající tramvaj, které ale vedou jen vzhůru na horní konec ulice. Projet se můžete i starodávnými výtahy zvanými elevadores, z nichž nejznámějším je neogotický výtah Elevador de Santa Justa z počátku 20. století.
Nejprve se ale pojďme projít spletí uliček, příkrých schodů a úzkých průchodů čtvrti Alfama. Ta pamatuje už samotné počátky města, v období maurské nadvlády pak byla aristokratickou čtvrtí s bohatými sídly. Později právě tady Portugalci vystavěli nejstarší křesťanské kostely ve městě. Úpadek Alfamy nastal ve středověku, kdy kvůli obavám ze zemětřesení čtvrť mnozí obyvatelé opustili a přenechali ji chudším Lisaboňanům a rybářům.
Mezi nejvýznamnější sakrální stavby v Alfamě patří románská katedrála Sé. Mimochodem jméno Sé se u portugalských kostelů vyskytuje často a je zkratkou pro Sedes Episcopalis, což znamená sídlo biskupa. Další z dominant Alfamy je vysoká a z dálky viditelná kupole kostela Santa Engrácia, vystavěného na místě chrámu zříceného roku 1681. Přestože práce na stavbě nového kostela začaly téměř okamžitě, byl dokončený až v roce 1966, stavba tak trvala dlouhých 284 let. Uličky Alfamy vás dovedou také ke kostelu Igreja de Santo Antonio da Sé, který je zasvěcen patronovi Lisabonu Antonínovi Paduánskému.
Do Alfamy se určitě vydejte večer, začněte jednou z vyhlídek na město, pak se projděte temnými uličkami, stavte se někde na večeři a na závěr nezapomeňte ochutnat třešňovou Ginju. A nezůstane jen u ochutnávání, v Alfamě se také zaposlouchejte, právě tady se totiž před dvěma sty lety zrodily teskné písně Fada.
Ještě předtím, než se ponoříte do uliček Alfamy, můžete navštívit hrad Castelo de São Jorge, který najdete o kousek výš na kopci. Pevnost z roku 1147 sloužila do 16. století jako královský palác, poté jako divadlo, vězení či skladiště zbraní. Dnes tu z původních staveb mnoho nenajdete, byly totiž pobořeny při zemětřesení v roce 1755 a dnešní podoba s dostavěnými hradbami a rozlehlými zahradami s mnoha vyhlídkami pochází z první poloviny 20. století.
Lisabon býval centrem světové koloniální říše, odkud mořeplavci vyráželi do Asie či Afriky. Připomínky této slavné doby najdete ve čtvrti Belém, kde byl důležitý přístav, odkud se námořníci vydávali zaoceánské výpravy. Toto významné období portugalských dějin připomíná Památník objevitelů, který v Belému rozhodně nepřehlédnete. Na více než 50 metrů vysokém památníku ve tvaru lodní přídě jsou vytesány významné osobnosti z dob zámořských objevů a portugalské historie v čele s Jindřichem Mořeplavcem či Vasco da Gamou, který právě odtud roce 1497 vyplul do Indie.
Vstup do lisabonského přístavu kdysi střežila věž Torre de Belém, která zároveň sloužila jako maják. Věž byla postavena v manuelském stylu, což byla portugalská pozdní gotika projevující se především velikou zdobností. Na věži tak můžete obdivovat mnoho architektonických detailů, cimbuří, věžičky, balkony či střílny.
Ve stejném stylu je postavena i další z významných staveb Belému, Jeronýmský klášter. Ten nechal na místě, kde se Vasco de Gama modlil před vyplutím do Indie, postavit král Manuel I. (právě po něm je také tento sloh pojmenován). Řád sv. Jeronýma klášter obýval až do roku 1934, dnes můžete tuto nádherně zdobnou stavbu navštívit a obdivovat zručnost portugalských kameníků. Pokud bude pršet, nevadí, skryjte se v křížové chodbě a pozorujte práci desítek chrličů.
V Belému nezapomeňte ochutnat vynikající krémové koláčky z listového těsta pastel de nata (nebo taky pastel de Belém). Místo, kde tato dobrota poprvé vyšla z trouby, určitě neminete. Před cukrárnou totiž stojí dlouhá fronta, neváhejte ale vstoupit dovnitř, kde si můžete v klidu objednat ještě teplý koláček naplněný směsí ze smetany, žloutků, cukru, mouky, vanilky a skořice. Portugalské sladkosti totiž mnohdy mají svůj původ ve středověkých klášterech, kde jeptišky spotřebovávaly velké množství vaječných bílků na škrobení svých šatů a ze zbylých žloutků pak mohly napéct dobroty.
Po této sladké tečce se můžeme vrátit zpět do centra Lisabonu. Cestou se ještě stavte u mostu 25. dubna, menšího dvojníka sanfranciského Golden Gate. Most pocházející z roku 1966 je dvoupatrový, nahoře vede silnice, dole pak koleje železnice. Abyste se na most dostali, nepotřebujete ale žádný dopravní prostředek, v jeho pilíři je totiž prohlídková trasa, která vám umožní vidět některé konstrukční prvky stavby a vyveze vás i na vyhlídku ve výšce vozovky.
Dnešní podobu Lisabonu zásadně ovlivnilo ničivé zemětřesení v roce 1755, které si můžete připomenout na náměstí Largo do Carmo, kde naleznete ruiny karmelitánského kláštera Convento do Carmo. K nebi se dnes tyčí jen klenby kdysi obrovského kostela, pod nimiž se nachází muzeum s různými architektonickými prvky a sochami. Mnohé budovy ale v roce 1755 dopadly mnohem hůře, po zemětřesení totiž následoval ještě požár a ničivá vlna tsunami, některé části města tak zůstaly úplně srovnány se zemí.
Obnova ale začala téměř okamžitě a jejím nejviditelnějším výsledkem jsou obrovská náměstí a široké bulváry čtvrti Baixa, do níž sejdete, pokud se od kláštera vydáte dolů z kopce. Baixa totiž znamená spodní a čtvrť se vskutku nachází v dolíku mezi lisabonskými kopci. Od řeky je Baixa odělena velkým náměstím Praça de Comércio a pokud projdete výraznou branou v jeho středu, dav lidí už vás dovede na další z náměstí zvané Rossio. Místem se při stavbě opravdu nešetřilo a tak na toto obrovské náměstí navazuje další nemenší náměstí Restauradores zakončené širokým bulvárem, který vede až k náměstí Marquêse de Pombala, jenž se o tuto velkolepou přestavbu zasloužil.
Pokud se ale zase chcete ponořit do úzkých a spletitých uliček lisabonských vrchů, vydejte se do čtvrti Bairro Alto plné hospůdek a barů, kde můžete další den procházení po městě pěkně zakončit.
