Na Etně, která je se svými 3 350 metry nejvyšší evropskou sopkou, je setkání s živly téměř až pekelnými opravdu blízké. Že je toto místo opravdu výjimečné, napoví už měsíční krajina na úpatí hory, které je pokryté lávovými poli, jen občas porostlými kvetoucím keřem nebo nízkou skalničkou. Nahlédnutí do pekelné brány si člověk musí zasloužit prudkým výstupem sluncem rozpáleným lávovým polem, odměna ale stojí za to: nad čoudícím kráterem se vznáší zápach síry a dává jasně vědět, že tahle sopka vyhaslá rozhodně není.

Nejjednodušší cesta k vrcholu Etny vede přes městečko Nicolosi k chatě Sapienza, odkud míří zhruba do poloviny výšky hory kabinová lanovka. Přestože se to zdá kvůli jižní poloze a sopečné aktivitě značně nepravděpodobné, svahy Etny totiž pokrývá poměrně rozsáhlé lyžařské středisko. Kolik dní do roka se tu ale udrží sníh, mi zatím zůstává záhadou.Zdatní jedinci s dostatkem času mohou vyrazit na asi desetikilometrovou túru už od dolní stanice lanovky, kdo by si chtěl naopak výstup obzvlášť ulehčit, může využít služeb terénních mikrobusů, které ho dovezou od horní stanice až těsně pod kráter.Pro výstup ke kráterům Etny ale doporučuji zlatou střední cestu, tedy pomoci si trochu lanovkou a pak na vlastní nohy poznat procházku lávovými poli. Cesta od horní stanice lanovky ve výšce zhruba 2 500 metrů nad mořem trvá asi hodinu a z více než 3 000 metrů vysokého vrcholu hory už je krásně vidět do kráterů.Vrchol Etny tvoří čtyři hlavní krátery Bocca Nuova, Voragine, Severovýchodní a Jihovýchodní kráter, které jsou vzájemně propojeny, zároveň ale může chrlit lávu každý z nich nezávisle na ostatních.  Sopka vznikla podmořskými čedičovými výlevy před asi 300 tisíci lety.O prvních erupcích Etny jsou dochovány záznamy už ve starověku, kdy Řekové považovali sopku za bránu do říše boha podsvětí Háda. O síle sopky se přesvědčil i filozof Empedoklés, který se domníval, že svět se skládá ze čtyř základních prvků, které jsou nezničitelné. Sám byl přesvědčen o své nesmrtelnosti a tak se vrhl do kráteru Etny. Důkaz o tom, že je bohem, mu ale sopka poněkud pokazila, když po čase vyvrhla jeho zlatý střevíc.Síla Etny ale neslábla ani v dalších staletích, k jedné z největších erupcí došlo v roce 1669, kdy se láva dostala až do města Catanie. Další výjimečně silné erupce přišly v letech 1910, kdy se vytvořilo 23 nových kráterů, 1917, kdy láva tryskala až do výšky 800 metrů, nebo 1923, kdy po erupci vydržela láva horká celých 18 měsíců. V posledních letech sice nedochází k tak dramatickým výbuchům, sopka je ale činná téměř nepřetržitě, nejvýrazněji svou sílu ukázala v roce 2012.

Přečtěte si víc o putování po krásné Sicílii.