Pokud si chcete vychutnat vyhlídky na husté bukové lesy Jizerských hor, vystoupejte na vyhlídku Paličník a rozhlednu na nejvyšším vrcholu tohoto pohoří, na Smrku. A jestli toho plánujete stihnout za jeden dlouhý den opravdu hodně, vyrazte z Hejnic, kde si můžete prohlédnout barokní františkánský klášter. Odtud je to jen kousek do lázní Libverda, proslavených bizarní stavbou Obřího sudu. Poté už se nevyhnete troše toho namáhavého stoupání, které vás nejprve zavede na skalní vyhlídku Paličník a poté po prudké schodovité stezce až na vrcholek Smrku s rozhlednou. Návrat odtud je možný i okruhem do Hejnic, doporučuji ale sejít do Nového města pod smrkem, kde nesmíte minout pozoruhodnou stavbu hrobky průmyslnické rodiny Klingerů. Celkem tak ujdete asi dvaadvacet kilometrů.
V Hejnicích se určitě alespoň na chvilku zastavte u františkánského kláštera s barokní bazilikou Navštívení Panny Marie. Ta byla na místě starého poutního místa vystavěna ve třicátých letech 18. století a ukrývá cennou gotickou plastiku Černé Madony z roku 1380. Klášter býval nejvýznamnějším duchovním centrem gallasovského a clam-gallasovského panství a nachází se v něm i rodinná hrobka šlechtického rodu Gallasů. Z Hejnic je to po červené turistické značce jen kousek do lázeňského městečka Libverda.
Když budete procházet Lázněmi Libverda, určitě se zastavte u kolonády obklopené klasicistními a empírovými lázeňskými pavilony, napijte se ze zdejšího pramene a třeba i ochutnejte lázeňskou oplatku. K opravdovému symbolu městečka ale musíte vystoupat o kousek výš. Na louce na úpatí Jizerských hor tu nepřehlédnete budovu ve tvaru více než desetimetrového ležícího sudu. Uvnitř se nachází výletní restaurace Obří sud, která vznikla už v roce 1931 jako atrakce pro návštěvníky lázní.
Od sudu se vraťte zpět do Libverdy a pokračujte po červené turistické značce vzhůru, cestou se můžete zastavit třeba u chaty Hubertka. Ta je jednou z vůbec nejstarších jizerskohorských chat a dnes v ní funguje příjemné občerstvení. Také se tu musíte rozhodnout, zda chcete trasu absolvovat celou (v tom případě pokračujte po zelené a dále žluté na Paličník), případně si ji zkrátit přímou cestou po červené na Smrk.
Pokud se vydáte na skalní vyhlídku Paličník, ze skalky s křížem na vrcholu kromě okolních kopců uvidíte také Hejnice s areálem kláštera. Paličník býval odjakživa oblíbeným cílem vycházek, snad proto skalisko v roce 1902 opatřili členové Krkonošského horského spolku krátkými žebříky, kovovým zábradlím a lávkou přemosťující hlubokou skalní průrvu. Později přibyl i mohutný dřevěný kříž. Upravená skalní vyhlídka s dokonalým kruhovým rozhledem leží v nadmořské výšce 944 metrů na západním okraji Klínového vrchu, krátkého hřbetu mezi údolími Hájeného potoka a Smědé.
Kdo chce vidět ještě víc, musí se připravit na pořádně příkrý výstup na Smrk, s 1124 metry nadmořské výšky nejvyšší horu Jizerských hor. Na tu vás zavede stezka s všeříkajícím jménem Nebeský žebřík (právě pod ní se schází delší i kratší varianta cesty). Vrchol této hory získal svůj název podle ohromného smrku, který zde rostl až do roku 1790, kdy byl při velké bouři vyvrácen. Takzvaný Tabulový smrk tvořil hranici tří panství – Čech, Dolního Slezska a Horní Lužice. Dnes na vrcholku stojí 23 metrů vysoká ocelová rozhledna, která poskytuje nádherný výhled do širokého okolí.
Ze Smrku se můžete vrátit okruhem do Hejnic, pokud ale máte tu možnost, zkuste sejít do Nového města pod Smrkem. A to ne nejkratší cestou po modré turistické značce, z níž raději odbočte na rozcestí Streitův obrázek na žlutou. Ta vás totiž dovede na novoměstský hřbitov, kde můžete obdivovat Klingerovo mauzoleum. Tato rodinná hrobka byla vystavěna potomky zakladatele zdejších textilních továren. Zajímavé je i samotné Nové město pod Smrkem, založené v roce 1584, jehož šachovnicový půdorys s centrálním čtvercovým náměstím prozrazuje inspiraci podle saských horních měst. Také Nové město vzniklo kvůli těžbě, v jeho okolí byly totiž objeveny rudné žíly železa a cínu. Dnes je turistickým centrem podhůří Jizerských hor, oblíbeným zejména mezi milovníky sjezdů na kolech, takzvaných singletracků.
