Přehrada na řece Bílé Desné nad Josefovým dolem v nadmořské výšce víc než osm set metrů byla postavena na ochranu před povodněmi v roce 1915. Hned v září následujícího roku se ale protrhla a způsobila něco ještě mnohem horšího. Bylo to neštěstí, jaké nepamatoval ani tento drsný horský kraj, přívalová vlna zabila přes šedesát lidí a další stovky připravila o střechu nad hlavou i o obživu. Zbytky přehrady dodnes stojí, zachovala se šoupátková věž, z níž katastrofu pozoroval hrázný, části hráze a podzemní štola, která odváděla vodu do sousední nádrže Souš. Ruiny přehrady se nacházejí nedaleko stop Jizerské magistrály, takže to vše v zimě můžete vidět na běžkařském výletu.
Na konci devatenáctého a začátku dvacátého století sužovaly vesničky na úpatí Jizerských hor často povodně, bylo proto rozhodnuto o stavbě přehrady na Černé Desné (ta dodnes stojí a jmenuje se Souš) a později také v údolí Bílé Desné (tedy právě přehrady Desná). Její stavba byla zahájena v říjnu 1911 a o čtyři roky později, ve stejný den jako sesterská přehrada Souš, byla přehrada Desná zkolaudována Karlem Podhájským. Obě vodní díla byla propojena přes kilometr dlouhou spojovací štolou, která měla sloužit k převádění vody z nádrže na Bílé Desné do Souše.
Přehrada Desná ale od kolaudace nefungovala ani celý rok –18. září roku 1916 se protrhla. Tragédie se odehrála velice rychle. V půl čtvrté odpoledne si všimli dřevaři malého, asi dvoucentimetrového, pramínku vody tryskajícího z hráze, ve tři čtvrtě na pět se hráz zřítila úplně a vzápětí se do údolí Desné řítil obrovský proud vody, které bylo v ještě ne zcela naplněné přehradě 290 tisíc kubíků.
Voda způsobila obrovskou spoušť, rozsah škod byl ojedinělý v celém Rakousku-Uhersku. Proud vody, který navíc cestou nabral dříví z pily, které jeho ničivou sílu ještě znásobilo, smetl část obce Desná. Zanechal za sebou 67 mrtvých, se zemí srovnaných třicet domů a 11 brusičských dílen. O práci přišla tisícovka lidí, materiální škody šly do milionů.
Mezi příčiny protržení přehrady patřil nepřesný průzkum podloží, špatně zvolený materiál i nedostatečné zhutnění hráze. K tomu se přidala nepřízeň počasí i válečná úsporná opatření. Přesnou příčinu ale nedokázal určit ani soud, před kterým stanuli stavitelé přehrady. Po táhlém procesu jim nakonec tresty prominul v roce 1929 prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Nicméně vedoucí kolaudační komise bezprostředně po tragédii spáchal sebevraždu.
Z původně 200 metrů dlouhé a 14 metrů široké vodní nádrže zbylo jen málo, dnes můžete na místě vidět kromě šoupátkové věže trosky hráze, přepadovou kaskádu a štolu spojující přehradu s nedalekou Souší. Těsně pod protrženou přehradou byl sto let po tragédii umístěn pomník obětem, tvořený dvoutunovým kamenným soklem vyvrženým z přehrady po jejím protržení. Kamenný blok s křížkem na vrcholku obepínají kovové pásy se jmény obětí. Na místě je také naučná stezka se šesti tabulemi s dobovými fotografiemi.
Nejjednodušší cesta vede k přehradě z Josefova dolu, nenáročný výlet můžete stejně dobře naplánovat na běžkách jako pěšky. Cesta po žluté značce je dlouhá asi čtyři a půl kilometru. Stylovým startem výletu je také parkoviště u Souše, sesterského vodního díla Desné. U Souše v zimě končí silnice a mění se na běžkařskou stopu. K protržené přehradě je to odtud také něco přes čtyři kilometry.
Běžkařům dále otevírají dlouhé kilometry dobře urolbovaných tras Jizerské magistrály. Hezký okruh lze začít třeba právě u přehrady Souš, odkud se nejprve vydáte ke zbytkům přehrady Desná. Odtud je čas vjet do centra jizerských běžkařských tras: nejprve zamiřte k oblíbenému bufetu Knajpa, odtud po druhé straně vrchu Jizera na Smědavu. Tady si můžete dát jídlo ve stejnojmenné horské chatě, nebo rovnou vyrazit vzhůru na Jizerku. Nejvýše položená česká obec nabízí další možnosti občerstvení a dobrou zprávou je, že už vás na místo, odkud jste vyrazili, nečeká žádné prudké stoupání.
Vizualizace protržení přehrady na Bílé Desné
