Obří dopravník F60 vypadá, jako by pocházel z jiné planety, najdete ho ale nedaleko od českých hranic v německé Lužici. Díky své mohutnosti bývá dopravník nazýván ležící Eiffelovka. Kdyby se 502 metrů dlouhý stroj postavil, byl by dokonce ještě o 191 metrů vyšší než slavná pařížská věž. Dopravník byl postaven na přelomu osmdesátých a devadesátých let a v provozu byl pouhých pár měsíců od jara 1991 do léta následujícího roku. Poté došlo k ukončení těžby a železný obr měl být rozebrán, o jeho zachování se ale zasloužila skupina nadšenců a dnes můžete vystoupat na vrcholek konstrukce a rozhlížet se po postupně rekultivované lužické krajině.

Skrývkový most u jezera Bergheider See v Dolní Lužici, mezi městy Lauchhammer a Finsterwalde, patří mezi největší pohyblivá technická zařízení na světě. Jeho rozměry jsou opravdu úctyhodné: délka 502 metrů, šířka 202 metrů, výška 80 metrů a hmotnost 11 000 tun.

Obří dopravník se sériovým označením F60 byl sestaven mezi lety 1989 a 1991 na místě vzdáleném asi 400 metrů od místa, kde ho najdete dnes. Na jeho smontování pracovalo až tisíc dělníků. V provozu ale nakonec byl kvůli omezování povrchové těžby uhlí v Německu ani ne rok a půl od února 1991 do června 1992.

Tento dopravník byl největším mechanismem v celém dole, přitom se paradoxně uhlí vůbec nedotkl. Při těžbě v povrchových dolech je totiž nejprve třeba odkrýt několik desítek metrů silnou vrstvu takzvané skrývky, tedy nepotřebného materiálu, než se stroje vůbec dostanou k několikametrové vrstvě uhlí. A právě tento těžbě uhlí překážející materiál, který dobývala dvě korečková rypadla, byl nakládán na dopravník F60.

Hlavní čtyři metry široký pryžový dopravní pás uložený na stovkách ocelových válečků dopravoval odpadní materiál z místa, kde byl vytěžen, na druhou stranu, kde byl uskladněn. Takto skrývku přemístil až o půl kilometru. Devět různých pásů běželo rychlostí až 10 metrů za sekundu. Dvě rypadla dodávala na severní a jižní křížový dopravník skrývku rychlostí 29 000 metrů krychlových za hodinu, což odpovídá zhruba množství, které by pokrylo fotbalové hřiště do výšky sedmi až osmi metrů. Dohromady obě rypadla za dobu fungování dolu přepravila 27 milionů krychlových metrů materiálu.

Dopravní most se pohyboval na dvou kolejích se standardním rozchodem, vedle nich pak byly umístěny dvě dráhy pro kabelový vůz, transformátorový vůz a další podpůrná vozidla. Celý podvozek se pohyboval na sedmi stech šedesáti kolech, z nichž polovina byla poháněna. Maximální rychlost mostu byla třináct metrů za minutu a jeho provozní rychlost pak devět metrů za minutu.

F60 je posledním vyrobeným z pěti exemplářů tohoto typu využívaného od roku 1969 a zatímco čtyři starší bratři jsou stále v provozu v dolech, tento nejmladší se otevřel návštěvníkům. První turisty přivítal po pěti letech příprav v roce 2002.

Při návštěvě „prohlídkového dolu“ Besucherbergwerk F60 se dostanete do výšky až 74 metrů a z ramen konstrukce si budete moci prohlédnout pozoruhodné výhledy do lužické krajiny, kde se mísí zbytky dolů s již rekultivovanými plochami obrovských jezer i větrnými elektrárnami na obzoru.

Během devadesátiminutového okruhu se ujdete přes kilometr a dorazíte až na špici celé konstrukce, kde je krytá vyhlídková plošina. Navštívíte také Kancléřskou vyhlídku, kde se v září 2000 po ještě zdaleka ne tolik zrekultivované krajině rozhlížel bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Součástí prohlídky areálu je i pojízdný dvoupatrový blok, který dříve sloužil jako zázemí pro zaměstnance, jídelna, dílny, sklady i kanceláře vedoucích dolů. V tomto obslužném prostoru, který se také spolu s dopravníkem pohyboval po kolejích, je nyní pokladna, informační centrum a restaurace.

Stroj si projdete s průvodcem, který vám povypráví o historii a postupu těžby ve zdejších dolech i o technických zvláštnostech dopravníku. K dispozici jsou také sluchátka s výkladem v dalších jazycích včetně češtiny. V průběhu roku se v areálu prohlídkového dolu konají různé koncerty, hudební festivaly a sportovní akce, v létě pak po setmění čeká návštěvníky audiovizuální program s  barevným osvětlením a hudbou.

Lužice, kraj uhlí

Těžba uhlí provázela oblast na pomezí dnešního Braniborska a Saska od poloviny 19. století. Naplno se hnědé uhlí začalo těžit ve třicátých letech a útlum nenastal ani v poválečném období. V dobách NDR byla těžba hnědého uhlí prioritou a zavíraly se jen ty doly, kde už žádná hornina nezůstala. Přelom přišel na počátku 90. let a po sjednocení Německa začínala být povrchová těžba spíše ekologickou zátěží, zmenšil se také zájem o hnědé uhlí a doly tak začaly být ekonomicky nerentabilní. Z původních 17 jich proto dnes funguje pouhých pět.

Povrchové doly zásadním způsobem změnily vzhled krajiny, která po ukončení těžby musí projít náročným procesem rekultivace. V Lužici se vydali cestou zaplavování bývalých dolů, a tak tu vznikla největší umělá vodní krajina v Evropě, dohromady tu najdete 23 jezer. Ani na hornickou minulost ale v Lužici nezapomínají a prohlídkový důl F60 je toho dobrým příkladem.