Malebný Blatenský příkop v krušnohorských lesích je jedním z pozůstatků těžby rud, která bývala pro tuto horskou oblast hlavním zdrojem obživy. Od šestnáctého století až do poloviny století dvacátého byl kanál užitečný nejprve pro čištění rud, později jako pohon výrobních zařízení, ale sloužil také pro plavení dřeva či k zajištění dostatku vody pro případ požáru. Dnes kolem kanálu vede naučná stezka, nejprve si ale projdeme městečko Horní Blatná, zchladíme se ve Vlčích jámách plných ledu a vše si obhlédneme z rozhledny na Blatenském vrchu.
Horní Blatná vznikla podobně jako většina okolních obcí jako zázemí pro těžbu železné rudy a cínu. V polovině 16. století se z ní stalo královské horní město a s tím vzrostl i její význam. Kromě dolů tu vznikla i spousta továren, ale také krásných renesančních staveb. 
Horní Blatná je typickým příkladem pravidelně řešeného saského renesančního horního města, jaká v České republice najdeme jen v Krušnohoří. Předobrazem takového uspořádání města byl blízký Marienberg, v němž urbanista Ulrich Rülein von Calw v roce 1521 použil nový koncept města šachovnicového půdorysu s centrálním čtvercovým náměstím, čímž navázal na italské pokusy o nalezení formy ideálního města. Městečko s kostelem sv. Vavřince je považováno za jeden z nejlépe zachovaných renesančních celků v Česku.
Cestou z Horní Blatné na Blatenský vrch si můžete všimnout dvou propadlin připomínající těžbu cínovce v nejbližším okolí Horní Blatné mezi 16. a 18. stoletím. Nejprve narazíte na Vlčí jámu, která vznikla propadnutím dolu Wolfgang, jednoho z největších dolů v okolí. O kousek dál pak můžete sestoupit do Ledové jámy. V hluboké a úzké propadlině, která je pozůstatkem dolu Jiří, se drží sníh do pozdního jara, dříve tam dokonce zůstával po celý rok. Toho využili i po bitvě proti Napoleonovi u Lipska, kdy z tohoto dolu dováželi led k ošetřování raněných.
Na vrcholku Blatenského vrchu stojí 21 metrů vysoká rozhledna. Za výstup po 85 schodech vás odmění pěkný výhled na Krušné hory. Rozhledna byla spolu s turistickou chatou a restaurací postavena v roce 1912 hornoblatenskou jednotou pro zimní sporty. Rozhledna navržená chebským architektem Karlem Matuschem byla na počest poslední rakouské císařovny Zity Bourbunsko Parmské pojmenována Zitina vyhlídka. Hotel fungoval na Blatenském vrchu do čtyřicátých let, potom ale v jeho okolí vznikl vojenský prostor a nevyužívaný hotel musel být o několik let později kvůli havarijnímu stavu zbourán. Rozhledna měla větší štěstí, její konstrukce vydržela dodnes, kdy se stala vyhledávaným cílem turistů.
Blatenský kanál je připomínkou toho, že dobývání rud, tak důležité pro oblast Krušnohoří po celé 16. století, nebylo možné bez vody. Vytěženou rudu bylo totiž nutno nejprve rozdrtit, aby pak drť mohla být proplachována vodou, která na úpravárenských splavech oddělila těžší cínovec od lehčích zbytků bezcenné horniny.
Blatenským příkopem byla přiváděna voda pro zásobování báňských a hutních provozů v Horní Blatné z povodí říčky Černé u Božího Daru. Kanál začal vznikat v roce 1540 a jeho výstavba trvala 4 roky. Umělý vodní příkop o délce 12 kilometrů o téměř dvoumetrové šířce prochází po vrcholcích Krušných hor v nadmořské výšce 945 až 975 metrů od rašelinišť u Božího Daru, přes Rýžovnu a Bludnou až nad Horní Blatnou.
Příkop byl využíván jednak pro těžbu cínových rud, ale také k dopravě stavebního a palivového dříví. Po dokončení stavby kanálu začal výrazný rozvoj těžby nejen v okolí Horní Blatné, ale i v celém okolí. Již za rok po zahájení výstavby příkopu bylo nově postaveno 12 stoup a řada hutí, po jeho dokončení pak bylo vybudováno několik desítek nových dolů.
Příkop, který později sloužil také jako pohon výrobních zařízení, se po půlce 16. století stal výhradním majetkem města Horní Blatná, které v roce 1570 získalo od panovníka dědičné právo vybírat poplatky za využívání tohoto vodního díla. Příkop si zachovával svou funkci až do roku 1945, na počátku 90. let byl však, přestože byl od osmdesátých let státem chráněnou památkou, téměř zničen a k jeho obnově došlo až na přelomu tisíciletí.
Na Blatenském příkopu můžete dnes vidět mnoho obnovených technických objektů, ať už jde o samotné dřevěné bednění koryta kanálu, zděné odlehčovací přepady v místech křížení s jinými vodními toky, mostky či dřevěný akvadukt.
Pokud půjdete po naučné stezce podél kanálu, vyjdete na silnici kousek před křižovatkou na místě, kde stávala obec Ryžovna, která mívala až osm stovek obyvatel, dnes tu ale nejdete jen pár stavení. Vesnice, která vznikla někdy kolem poloviny 16. století, dostala název Ryžovna, německy Seifen, podle rýžování krupek cínové rudy ze štěrkových naplavenin. V místních dolech se také těžilo stříbro, kobalt a po druhé světové válce i uran.
Přesto, že tu kdysi stávalo asi sedm desítek stavení, kostel i škola, je dnes Ryžovna téměř zaniklou obcí. Hlavním důvodem vylidnění obce byl poválečný odsun německých obyvatel. Chátrající kostel pak byl na konci šedesátých let zbořen a dnes na jeho místě najdete jen pietní křížek, miniaturu kostela a mohylu s pamětní deskou. Úplně opuštěná ale Ryžovna není, přímo na křižovatce hlavní silnice od Božího daru najdete restauraci Salaš, kde si můžete uprostřed výletu odpočinout a dát si něco z místní domácí kuchyně.
Pokud se z Ryžovny vydáte zpět do Horní Blatné po červené turistické značce, potkáte dalšího svědka důlní činnosti v Krušnohoří. U Hřebečné se nachází zaniklý cínový důl Mauritius, který byl v provozu od šestnáctého století do čtyřicátých let dvacátého století. Cín z Hřebečné byl pověstný svou kvalitou a v 16. století byl přes trhy v Norimberku prodáván do celé Evropy. Ložisko cínové rudy bylo těženo soustavou mělkých šachet, později šachta dolu postupně dosáhla hloubky 84 metrů. Na povrchu na šachtu navazovaly drtírny rudy, cínová a arsenová huť či kovárna. Dnes je důl možné navštívit, vždy od května do září mezi desátou a čtvrtou hodinou.
Trasa je tentokrát opravdu jednoduchá, z Horní Blatné vás k rozhledně na Blatenském vrchu dovede červená značka, poté se připojíte na naučnou stezku, navíc při chůzi podél příkopu opravdu nemůžete zabloudit. Z naučné stezky se odpojte na Ryžovně a vydejte se po silnici vzhůru k památníku zaniklé obce a stále dál, dokud nenarazíte na červenou turistickou značku. Ta vás dovede k dolu Mauritius a poté až na silnici k odbočce na Blatenský vrch. Tady značku opusťte a sejděte po silnici zpět do městečka. Celkem urazíte asi šestnáct a půl kilometru.
Kam dál?
- Opravdu tajemnou tvář Krušnohoří najdete v nedalekém dole Sauersack.
- Příjemné ubytování najdete Mezi Jeleny, v jednom z domů, které zůstaly ze skoro zaniklé vesnice Jelení.
