Z kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích se do dneška zachovaly jen obvodové zdi, na atmosféře mu to ale rozhodně neubírá. Spíš naopak, do výšky se tyčící stěny kostelních lodí působí vysloveně tajemně a břečťanem porostlý rajský dvůr člověka rázem přenese někam do opuštěného toskánského venkova.

Nejstarší ženský klášter na Moravě založil už na začátku 12. století moravský velmož Vilém jako pokání za to, že při vojenských vpádech do Rakouska ničil kláštery. Vilém se spojil s želivskými premonstráty a v Dolních Kounicích se tak usídlila komunita premonstrátek z konventu v Louňovicích.Přestože v rámci pokání měl Vilém vybudovat klášter pro sto jeptišek, v klášteře Rosa Coeli jich sídlila zhruba desítka. I tak ale význam kláštera rostl, později se stal dokonce klášterem královským a na svou ochranu vybudoval na návrší nad obcí gotický hrad. Přestavbou prošel i klášter, z původních románských staveb kláštera byly uchovány jen drobné fragmenty, převážná část byla postavena zcela nově.

Horší časy pro klášter přišli s dobou husitskou, roku 1423 byl totiž klášter husitskými vojsky vypleněn a zapálen. Právě tehdy přišel klášterní chrám o klenbu nad hlavní lodí, která už nikdy nebyla obnovena.O století později začal příběh úpadku kláštera, jehož probošt přestoupil k luteránství a oženil se s jednou z místních jeptišek. Od té doby se po okolí šířily zvěsti o neřestném životě v klášteře, který byl nakonec docela zrušen a po jeho zániku se pod vlivem nedalekých husitských Ivančic do Dolních Kounic rozšířily sekty novokřtěnců a českých bratrů.

O obnovu kláštera se ještě pokusili premonstráti ze strahovského kláštera, požár v roce 1703 ale jejich snahu překazil. Barokní budovy zůstaly zachovány, samotný klášter s kostelem ale chátral a jeho záchrana začala až díky místním dobrovolníkům v roce 1926.