Jestliže Slavonice mají se svými renesančními domky s podloubími jedno z nejútulnějších náměstí, které jsem zatím při toulání českou krajinou potkala, telčské náměstí ukazuje renesanci v její monumentální podobě. Obě města od sebe přitom nejsou daleko, takže je můžete spojit do jednoho výletu na kole, který vede pěknou zvlněnou krajinou a projíždí městem první kostky cukru na světě Dačicemi, či kolem kláštera v Kostelním Vydří.
Slavonické náměstí je obklopeno renesančními měšťanskými domy s fasádami zdobenými psaníčkovými sgrafity i složitými figurálními scénami. Městečko, které vzniklo rozvojem strážní osady na cestě z Prahy do Vídně, bylo v minulosti v držení pánů z Hradce, Slavatů, pánů z Lichtensteinu-Castelcornu a Podstatzky-Lichtensteinů. Jeho nejslavnější doba přišla v 16. století, kdy byly vystavěny právě domy na náměstí. O něco starší je kostel Nanebevzetí Panny Marie z poloviny 14. století, k němuž byla později přistavěna renesanční věž, ze které je krásný výhled na městečko.
Ve Slavonicích se ale vyplatí zamířit i pod zem, zpřístupněn je tu totiž systém středověkých odvodňovacích štol a kanálů pod historickým centrem. Slavonické podzemí, které je pozůstatkem gotické zástavby ze 13. století, můžete navštívit při jednom ze dvou prohlídkových okruhů. Zatímco ten kratší je přístupný každému, delší a náročnější je pak určený spíš dobrodruhům, kteří se nebojí ušpinit.
Za odměnu se pak můžete stavit na něco dobrého v hotelu Besídka, který je spojený s pražským divadlem Sklep, podle jehož nejslavnější hry má i svůj název. Sklepáčtí herci si polorozpadlý dům koupili v 90. letech nejdřív pro vlastní potřeby, později tu ale vytvořili restauraci a stylový hotel. Dnes tu tak lidé mohou přespat v pokoji Davida Vávry nebo Jiřího Macháčka. Zajímavá je i fasáda domu zdobená kopiemi dřevorytů z Lutherovy Wartburské bible z roku 1534, mezi starozákonními výjevy se tu objevuje třeba Kain a Ábel obětující bohu, Samson trhající lva či bijící Filištínské.
Teď je ale čas vyrazit, tak nasedněte na kolo a vydejte se směrem na Český Rudolec. Cestou ještě minete vodní pilu na hrázi rybníka v Penikově, která je jedním z mála dochovaných exemplářů tohoto zařízení i s původním vybavení. V samotném Českém Rudolci se zastavte u novogotického zámku, jehož podoba pochází ze 2. poloviny 19. století. Zdemolovaný zámek, přezdívaný Malá Hluboká, prochází postupnou rekonstrukcí a na lepší časy se blýská i jeho okolí, kde dnes funguje minipivovar s restaurací.
V Dačicích už budete za půlkou výletu, tak se zastavte a trošku prozkoumejte město, které dalo světu v roce 1841 kostkový cukr. Do té doby se cukr prodával pouze ve velkých homolích a k novému vynálezu přivedla ředitele zdejšího cukrovaru Jakuba Kryštofa Rada jeho manželka Juliana, která se zranila při sekání cukrové homole. Právě ona pak byla první, kdo obdržel bedničku, v níž bylo uloženo 350 bílých a červených cukrových kostek. Dačický zlepšovák připomíná památník ve tvaru kostky cukru u kostela sv. Vavřince. Z věže tohoto svatostánku je mimochodem pěkný výhled na městečko se zámkem.
Dačický Nový zámek je spojen s rodem pánů Dalbergů. Právě díky nim získal svou současnou podobu, která je výsledkem klasicistní přestavby ve 30. letech 19. století. A právě Dalbergům je věnována i současná expozice v zámeckých komnatách, která prochází třeba klasicistní schodišťovou halou, pozdně secesní knihovnou podle návrhu architekta Hanse Prutschera, ale také soukromými pokoji zařízenými jako na přelomu 19. a 20. století.
Hned přes tři obce s názvem Vydří budete projíždět cestou z Dačic do Telče. První z nich je Kostelní Vydří s klášterem karmelitánů a kostelem Panny Marie Karmelské. Ten zde vznikl v 18. století na místě starších Božích muk, kde majitel zdejšího panství Gerhard Jindřich Butz z Rolsbergu nechal v roce 1709 vystavět kapli s obrazem Panny Marie Karmelské. Pravidelně se sem konaly poutě, v roce pak 1764 byla přistavěna budova kláštera a později byla kaple přebudována na kostel, vystavěna křížová chodba a celý areál byl obehnán ohradní zdí. Karmelitáni sem přišli až v roce 1908 z Rakouska, po 2. světové válce museli klášter opustit, nyní se ale opět vrátili.
Dále pojedete ještě přes Prostřední a Zadní Vydří. To Prostřední s rybníkem na návsi možná znáte jako místo, kde v bývalé usedlosti bydlel a pořádal koncerty undergroundový básník Ivan Magor Jirous.
Odtud už je to přes Zadní Vydří už jen kousek do renesančního cíle výletu, Telče s náměstím lemovaným domy s podloubími a bohatě zdobenými štíty. Město založené už v roce 1099 získal ve 14. století rod Vítkovců s pětilistou růží, který tu vystavěl hrad, kostel a řadu gotických domů na náměstí.
Dnešní podobu Telč získala v 16. století, kdy se o výstavbu podle italských vzorů zasloužil Zachariáš z Hradce. Ten nejprve nechal přebudovat zdejší hrad na honosné renesanční sídlo s reprezentačními místnostmi, z nichž nejvýznamnější je Zlatý sál s bohatě zdobenými kazetovými stropy. Kromě toho se zasloužil o výstavbu renesanční budovy radnice, souběžně byly upravovány i jednotlivé měšťanské domy. Náměstí zdobí také mariánský sloup a dvě kašny, jedna s motivem Siléna s malým Bakchem, druhá zobrazující svatou Markétu.
