Nikaragua je – stejně jako sousední Kostarika – zemí, kterou je možné cestovat od sopky k sopce. Některé stále ještě chrlí pekelnou síru, jiné už dávno porostl prales a jejich krátery zaplnila veliká jezera. Za prozkoumání stojí i život pod vulkány, zážitkem přitom může být třeba jízda autobusem, nebo nákup na tržišti. A taky jídlo, ať už jde o výborné batidos, tedy čerstvé ovocné šťávy v téměř nekonečných kombinacích, nebo grilované maso doplněné všudypřítomnou směsí rýže s fazolemi a smaženými banány.

Od severu k jihu prochází Nikaraguou pás asi padesáti vulkánů, z nichž sedm je aktivních. Jihozápadně od něj se rozkládají jezera Nikaragua a Managua.

Lago Nicaragua je druhé největší jezero v celé Latinské Americe a je tak velké, že se na něm tvoří vlny jako na moři. Ostatně v indiánském jazyce se mu říká Cocibolca, což znamená Sladké moře.

Jezero opravdu kdysi bylo spojené s oceánem, proto v něm dodnes žije endemický druh žraloků, kteří si zvykli na nové podmínky sladké vody.Uvnitř jezera se nachází asi 450 vulkanických ostrovů včetně toho největšího – Ometepe, který tvoří dva vulkány spojené úzkou pevninskou šíjí. Název ostrova je odvozen z jazyka původních obyvatel – Ome (dvě) a Tepetl (hora).

Vulkán Maderas na jihozápadě ostrova už aktivní není, v kráteru se dnes nachází malé jezero Laguna de Maderas a v okolí vulkánu je vyhlášena přírodní rezervace chránící pralesní porost.

Ke kráteru je možné vystoupat, za příznivého počasí trvá cesta na vrchol cca 5-6 hodin, není-li ale úplně sucho, může se značně zkomplikovat. Cesta totiž vede strmě vzhůru pralesem a jen mírný déšť ji změní v bahenní skluzavku.

Vyšší z vulkánů, 1610 metrů vysoký Concepción, je stále aktivní sopkou. Poslední exploze sopečného popela doprovázena zemětřesením proběhla v roce 2005, láva z tohoto vulkánu naposledy vytékala v roce 1957.

Také ke kráteru vulkánu Concepción se můžete vypravit s místním průvodcem. Přestože je asi o tři sta metrů vyšší, výstup je zhruba podobně náročný, přesto si na něj vyhraďte celý den. Kromě výhledů na jezero můžete cestou obdivovat orchideje a další rostliny, nebo pozorovat kolem pobíhající opice.

Ostrov byl slavnostním místem indiánských kultur a najdeme zde mnoho petroglyfů a kamenných božstev.

Vyprávění o Nikaragui se nemůže obejít bez zmínky o místní kuchyni, která je založená hlavně na třech surovinách: fazolích, rýži a mase. Základem každého jídla je gallo pinto, což jsou fazole smíchané s rýží, k tomu většinou kuřecí či hovězí maso připravené na grilu. A chybět nesmějí ani banány v různých formách – smažené tenké plátky na způsob našich chipsů, půlky sladkých banánů pečené na grilu, nebo placky připravené ze zelených nesladkých banánů.

Všudypřítomné je také ovoce, ať už ve formě čerstvé ovocné šťávy batidos, nebo koupené jen tak na trhu. Kromě klasických banánů či ananasu můžete potkat maracuju neboli mučenku či karambolu s typickým hvězdičkovým tvarem a kyselou chutí. V Nikaragui roste i ovoce kešu, jehož stopky známe jako kešu oříšky.

Právě na tržištích, nebo velikých, hlučných a zmatených autobusových nádražích, je skvělá příležitost prozkoumat život obyvatel Nikaraguy, která je oproti kultivované sousední Kostarice mnohem živější.Autobusy sice jezdí jakkoli jen ne podle jízdního řádu, zato si cestou nakoupíte ledacos od oříšků až po domácí potřeby. Na silnicích platí pravidlo: kdo víc troubí, ten dřív jede a důležitá je dobrá nálada a nahlas puštění muzika.

Dobrou základnou pro poznávání Nikaraguy je Granada, zachovalé historické město založené v roce 1524. Město na severním pobřeží jezera Nikaragua je plné koloniálních domů, útulných dvorků a reprezentativních kostelů.

I toto historické město ale bylo zasažené jedním z mnoha zemětřesení, která jsou v Nikaragui kvůli její sopečné aktivitě poměrně častá. Na obnově v Granadě ale pracují velice intenzivně a tak se tu potkáte s takovými scénami, jako je malíř fresek reprodukující na strop jednoho z největších kostelů ve městě známá díla.

Naopak městečko Masaya si mnoho architektonických skvostů nezachovalo. Nejznámější je pro svůj trh uměleckých předmětů, který se ale dnes změnil spíš na trh turistických suvenýrů.

Nedaleko města je i nejaktivnější z nikaragujských sopek Masaya.

Zajímavá je pevnost nad městem, která v době občanské války sloužila jako vězení. Vleklá občanská válka skončila před více než 20 lety, ale její důsledky jsou hlavně v ekonomice vidět dodnes.

V roce 1979 došlo v Nikaragui k převratu, když byl svržen dlouho vládnoucí diktátorský rod Somozů a k moci se dostali Sandinisté – levicová strana sympatizující s marxismem. Proti nim se vyčlenily nejrůznější opoziční povstalecké skupiny zvané Contras, což vyústilo v občanskou válku. Sandinisté byli nakonec u moci až do roku 1990, kdy prohráli volby.