Prohlídka kdysi hornického města Ostravy může být pořádné dobrodružství. Podíváte se třeba na vrcholek vysoké pece a ještě o kousek výš, nebo klidně i dolu do dolu. Rychlý rozvoj těžby uhlí navíc v poválečných letech přinesl potřebu ubytovat obrovské množství lidí a tak v ostravské části Poruba vzniklo unikátní architektonické dílo – město ve městě ve stylu socialistického realismu. Komu by to nestačilo, může se vypravit na nejvyšší radniční věž v Česku, haldu, která dodnes uvnitř doutná, nebo třeba na most, který hlídá tank.
Tématem dnešní Ostravy je hledání nového využití pro staré technické památky. Příkladem toho, že se to mnohde daří, je areál bývalého dolu Hlubina a koksoven a vysokých pecí Vítkovických železáren. Vidět tu lze zařízení celého procesu těžby uhlí, jeho koksování a výroby surového železa ve vysokých pecích.
Železo se ve Vítkovicích vyrábělo od dvacátých let devatenáctého století téměř až do konce století dvacátého. Těžba uhlí byla ukončena roku 1991, provoz pecí se zastavil v roce 1998. Poté se z areálu stala technická památka a dnes je zároveň muzeem pod širým nebem a kulturním centrem.
Při prohlídce Dolních Vítkovic se dozvíte vše o výrobě železa, podíváte se dovnitř vysoké pece i do výšky téměř 80 metrů. Doslova vrcholem prohlídky je totiž vysoká pec číslo 1, jejíž historie sahá do roku 1871 a na jejímž místě se vystřídalo několik typů pecí, přičemž ta nejvýkonnější z roku 1988 byla při maximálním výkonu schopna vyrobit až 300 000 tun železa.
Když přestala tavit železo, byla v letech 2011–2012 pec podle projektu architekta Josefa Pleskota upravena na interaktivní naučnou trasu a na jejím vrcholku vznikla vyhlídka, na kterou vede adrenalinový chodník ve tvaru šroubovice vyrobený z děrovaného plechu. Cesta vzhůru vyžaduje dost odvahy, pod sebou totiž vidíte celou hloubku 77,7 metru.
Z vyhlídky můžete mimo jiného vidět multifunkční halu Gong v prostorách bývalého plynojemu, který za doby provozu pecí jímal vyčištěný vysokopecní plyn. Ten byl vedlejším produktem při výrobě železa a vytápěl koksovny nebo sloužil jako palivo plynových motorů pístových dmychadel.
Místo plynu dnes plynojem obývají konferenční sály, galerie nebo velkokapacitní sál pro 1500 návštěvníků. Aby tomu tak mohlo být, musel být zvon plynojemu v roce 2011 vyzvednut o 1492 centimetrů. Stejně jako nástavbu vysoké pece i plynojem získal svou novou podobu podle návrhu architekta Josefa Pleskota.
Podobně příznivý osud potkal i další z památek ostravské industriální architektury, Trojhalí Karolina. Původní elektrická stanice dnes slouží pro pořádání sportovních i společenských akcí.
Dalším symbolem Ostravy je sídliště Poruba, jehož vznik ostatně také souvisí s těžbou uhlí. S ní totiž přibývalo pracovních míst a pro další a další dělníky bylo potřeba zajistit vhodné bydlení. V roce 1951 proto tehdejší vláda rozhodla o výstavbě nových obytných čtvrtí na Ostravsku.
V následujících letech vznikl v Porubě gigantický urbanistický celek vystavěný v architektonickém stylu nazývaném sorela. „Dělník, jdoucí hlavními třídami do práce, bude si uvědomovat jednotu se všemi obyvateli města. Jeho velikost, monumentálnost tříd a veřejných budov bude v něm vzbuzovat vědomí velké epochy, ve které žije,“ napsal v roce 1951 hlavní projektant výstavby Poruby Vladimír Meduna.
Projekt počítal s tím, že Nová Ostrava pojme až 150 000 obyvatel. Do roku 1955 byl dokončen I. porubský obvod, další vize architektů ale zůstaly pouze na papíře, třeba vodní kanál, který měl na hladině zrcadlit odraz Nové Ostravy, či 150 metrů vysoká dominanta Krajského národního výboru.
Jiné stavby se podařilo realizovat, například soubor sgrafity zdobených obytných domů zvaný Věžičky, nebo vstupní bránu známou jako Oblouk inspirovanou Palácovým náměstím v Petrohradě. Samotný oblouk se ve skutečnosti sestává z dvanácti samostatných jednotek, které působí dojmem jednoho rozsáhlého objektu a při pohledu shora tvoří v kontextu s vozovkou srp a kladivo.
Porubské domy ve stylu sorely se vyznačují řadou architektonických detailů a sgrafitovou výzdobou, která ale musela ctít dobu a tak stěny domů zdobí děti nebo dělníci. Příznivou stránkou Poruby je velký důraz na zeleň, uprostřed širokých ulic tak rostou stromy a vnitrobloky jsou jsou zase zaplněné parky.
Ostravská radnice je radnicí s nejvyšší věží v Česku, která sahá do výšky 85,6 metrů. Z vyhlídkové terasy ve výšce 72 metrů je za hezkého počasí rozhled až k Beskydům a Jeseníkům, na Opavsko i do Polska.
Pěkný výhled je i z haldy Ema, která je s 315 metry nad mořem nejvyšším vrcholem Ostravy. Původně halda, kterou tvoří miliony tun prohořelé hlušiny, dosahovala výšky 327 metrů, ale prohořením se snížila. V šedesátých letech totiž došlo ke vznícení nitra haldy, která hoří dodnes. Teploty uvnitř kopce dosahují až 1500°C, díky čemuž není na jejím vrcholu nikdy sníh a jižní strana haldy je porostlá teplomilnými stepními rostlinami. Z haldy navíc stoupají obláčky kouře a halda tak vypadá jako sopka.
Do Vítkovic z centra Ostravy dojedete tramvají za méně než čtvrt hodiny. Ze zastávky Vítkovice-Vysoké pece dorazíte přímo k začátku prohlídkové trasy u pece číslo 1. Cesta od zastávky Důl Hlubina sice vyžaduje více trpělivosti, zato během ní uvidíte klub Heligonka Jarka Nohavici i nové kulturní centrum vznikající v bývalých dolech a než dorazíte ke Gongu a k vysokým pecím, projdete si celý areál.
Také do Poruby se dostanete tramvají. Nelekejte se, až budete zdánlivě vyjíždět z města, ani až bude tramvaj křižovat dálniční obchvat. Cesta do Poruby je trochu delší, rozhodně ale stojí za to. Vystupte třeba přímo na zastávce hlavní třída a vydejte se po širokém bulváru až po velký kruhový objezd. Odtud je to jen pár kroků doprava k takzvaným Věžičkám. Pak už stačí pokračovat po stejné ulici, která vás dovede přímo do středu slavného oblouku. Odtud můžete nahlédnout do staré Poruby, podívat se na zámek a kostel a pak se proplést sídlištěm zpět na zastávku Hlavní třída.
To na haldu Ema se lze dostat jedině pěšky. Naučná stezka vede od Slezskoostravského hradu a z vrcholu Emy dále pokračuje k mostu Miloše Sýkory, což je zmiňovaný most hlídaný tankem. Výlet není úplně krátký, celkem ujdete asi pět kilometrů.
