Z Říma na kole až na úplnou špičku italské boty

Nejjižnější část naší výpravy na kolech napříč Evropou nás zavedla na samou špičku italské boty. Vyrazili jsme z Říma po Via Appia a prakticky hned zamířili na pobřeží, které jsme kopírovali do Neapole a dál na jih až do Reggia Calabria. Celkově jsme ujeli necelých tisíc kilometrů, čímž patřil jih Itálie ke kratším z našich velkých cyklovýprav, zato byl snad úplně nejnáročnější vedrem, neskutečně prudce se zdvihajícími kopci i divokou jihoitalskou dopravou.

Via Appia

Když míříte z Říma jižním směrem, můžete se na kole vydat po cestě, po které jezdili už staří Římané. Vyrazili jsme z Circu Maximu a kolem Caracallových lázní dorazili k bráně sv. Šebestiána. Tady začíná Via Appia Antica, nejvýznamnější silnice starověkého Říma postavená ve třetím století před naším letopočtem.

Zpočátku je tato cesta pokrytá původním kamenným povrchem uzavřená z obou stran mezi zdmi. Právě v této části se ukrývá kostelík Quo vadis s údajnými otisky nohou sv. Petra.

Celkem je směrem z Říma bez přerušení sjízdný asi dvaceti kilometrový úsek, který je lemovaný antickými památkami. Jsou tu katakomby, mauzolea, zbytky vil i kostely. Pocit naprostého obklopení historií je tu fantastický, jen ten povrch je místy opravdu náročný…

Kolem moře do Neapole

Cesta po pobřeží mezi Římem a Neapolí střídá plážové promenády a úzké uličky historických měst s neskutečným bordelem kolem silniček a cest mezi nimi. Zacházení s odpadky nás jižně od Říma fascinovalo, a to rozhodně ne v dobrém slova smyslu. Města a pláže jsou pěkně uklizené, ale okraje silnic jakékoliv velikosti se stávají regulérním smetištěm.

Uzoučké ulice historických městeček jako San Felice Circeo, Terracina nebo Gaeta šplhají prudce na vysoké skály nad mořem, tak jsme se některá rozhodli obdivovat jen zdola. A odměnou za celodenní šlapání pak bylo každý večer koupání ve vlnách.

Neapol je tak velká, krásná, živá a plná památek (i turistů), že stojí za delší zastávku (my ti strávili asi půl dne) a taky samostatné vyprávění. Hrady tu mají hned tři a kostelů je město doslova plné, k těm nejkrásnějším patří Duomo, Santa Chiara se dvorem plným malovaných dlaždiček, Gesú nuovo s notami zašifrovanými na fasádě nebo Santa Maria delle Anime del Purgatorio ad Arco, jehož fasádu zase zdobí lebky a kosti.

Antikou do Paestra

Poté, co se člověk vymotá hustou dopravou nekonečných předměstí Neapole, ocitne se mezi antickými památkami. S Vesuvem nad hlavou jsme projížděli kolem Pompeí a Herculanea, jejichž život se zakonzervoval v roce 79 pod nánosem lávy, popela a dalšího materiálu po výbuchu této nepřehlédnutelné sopky. Obě města byla objevena až v 18. století, dnes je (nebo aspoň Pompeje) zasypávají davy turistů.

Největší překvapení nás ale čekalo o kousek dál na jih ve městečku Paesteum. Řečtí osadníci tu v 7. století př. n. l. založili město, které se rozrostlo na veliké centrum, kde žilo víc než deset tisíc lidí. Dnes tu stojí tři obrovské dórské chrámy zasvěcené bohům Héře, Apollónovi a Athéně a zachovaly se pozůstatky dalších staveb nutných pro fungování města. V muzeu pak ukazují spoustu archeologických nálezů, kromě keramiky a sošek i malované hrobky.

Nedalekou Vélii pak založili uprchlíci z iónské Fókaie. Starověká Elea byla důležitým přístavem a proslavila ji filozofická škola eleatů. Zachovaly se tu lázně, hradby se zbytkem bran a věží, pozůstatky akropole, divadla a několika chrámů. Na místě jednoho z nich byla ve středověku postavena z dálky viditelná věž.

Kalábrií až na špičku

Cesta přes Kalábrii je stejně krásná jako náročná. Nad mořem se zdvihají vysoké útesy a někdy vede jediná cesta (kromě železnic a dálnic střídajících tunely a mosty) do vnitrozemí, kde jsou hory ještě o pořádný kus vyšší.

Abychom se do Kalábrie vůbec dostali, museli jsme ale nejprve projet výběžkem regionu Basilicata, kde se začaly zvedat první prudké kopce. Nad přístavním městečkem Sapri pak silnice vede po skalnatých útesech vysoko nad mořem, na které jsou odtud fantastické výhledy.

Další zajímavý úsek vede přes poloostrov Costa degli Dei, neboli pobřeží bohů. Moře tu má dokonale sytě modrou barvu, na obzoru navíc doplněnou siluetou sopky Stromboli. Historická městečka jako Pizzo nebo Tropea jsou hodně malebná, na druhou stranu se tu objevilo tolik turistů, kolik jsme už od Neapole neviděli.

Pak už do Reggia Calabria stačilo překonat pár kopců a jednu antickou příšeru. Severně od hlavního města Kalábrie totiž leží Scilla, kde podle řeckých bájí žila Skilla, mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama, která ohrožovala námořníky proplouvající mezi italskou pevninou a Sicílií.

Samotné Reggio Calabria není nijak velké, je to ale příjemně živé město, hlavně jeho pěší zóna. Příjezd do města je dlouhý, je totiž podél pobřeží propojené s mnoha navazujícími obcemi. Historickým centrem Reggia je aragonský hrad a katedrála Duomo.

Ta je zasvěcená Panně Marii, jejíž svátek se nám zrovna podařilo natrefit. Procesí přináší do katedrály mariánský obraz a na ulicích jsou snad všichni obyvatelé Reggia a širokého okolí, korzují a všude se grilují salsicie, které jsou spolu s paprikovou peperonátou součástí obložených housek.