Při výletu do Roztok se můžete vrátit do doby konce 19. a počátku 20. století, kdy městečko spojila železnice s nedalekou Prahou a na letní byt sem začali jezdit bohatí Pražané. Právě v této době vznikly krásné vily, které můžete obdivovat nejen při procházce po Roztokách, ale také v roztockém zámku. V tom sídlí Středočeské muzeum, které spravuje i nedaleký ateliér Zdenky Braunerové. Seznámit se s touto neuvěřitelně aktivní umělkyní doporučuji všem, ale hlavně ženám a milovníkům různých výtvarných disciplín.
Pokud vyrážíte pěšky, jste v Roztokách za pár minut vlakem. Když jedete na kole, využijte cyklostezku z Troje, která vás pohodlně dovede k přívozu mířícímu přes Vltavu do Roztok. V obou případech pak začněte na zámku, kde nasbíráte spoustu informací, a pak pokračujte Tichým údolím do Únětic. Tam se stavte na skvělý ovocný koláč nebo jiné občerstvení v hospůdce U Lasíků. Pěší pak mohou odjet autobusem zpátky do Prahy. Cyklisty čeká ještě projížďka, buď nejkratší cestou přes Horoměřice a Tiché údolí, nebo třeba přes Nebušice do Divoké Šárky.
Do Roztok na letní byt se jmenuje expozice v roztockém zámku, která prostřednictvím instalovaných interiérů jednotlivých místností ukazuje, jak se v takové letní vile žilo. Ačkoli jste na zámku, projdete si vstupní halu, dámský salonek, jídelnu či pracovnu typické roztocké vily přelomu 19. a 20. století, v zimní zahradě si pak připomenete dobovou inspiraci dálným východem. V místnostech nechybí kromě nábytku ani oblečení a drobné předměty denní potřeby, k dokonalosti iluzi letní vily doplňuje i šablonová výmalba na stěnách.
Až opustíte interiéry fiktivní vily, vydejte se ještě na návštěvu do ateliéru Zdenky Braunerové, který také býval letním sídlem této pozoruhodné osobnosti. Budovu si sama navrhla malířka a grafička Zdenka Braunerová, jedna z prvních českých profesionálních umělkyň vůbec. Dnes si tam budete připadat opravdu jako na návštěvě, interiér pěkně zrekonstruovaného ateliéru doplňují osobní předměty Braunerové. A také díla jejích přátel, mezi kterými nechyběly významné osobnosti jako Antonín Chittussi, František Bílek, Joža Uprka, Julius Zeyer, F. X. Šalda či Vilém Mrštík. Zároveň tu můžete obdivovat široký záběr samotné Braunerové, která se kromě malby věnovala také knižní grafice či různým uměleckořemeslným disciplínám. Navrhla například naprosto fascinující sadu skleněných nádob ve tvaru různých fantaskních zvířat.
Kdo by chtěl, třeba při nějakém dalším výletu, nahlédnout do dávnější historie, může se stavit v roztocké archeologické expozici. Různá období pravěku ve středních Čechách představuje interaktivní formou Archevita, v níž ožívají obydlí s postavami rodin, zemědělců se zvířaty či řemeslníků při každodenní práci. Nahlédnout tu můžete do procesu stavby neolitického domu či pravěkého pohřbu, ve druhém patře pak uvidíte autentické předměty z dané doby.
Za letními vilami do Tichého údolí
První ze zajímavých roztockých letních sídel najdete v těsné blízkosti ateliéru, jde o bývalý mlýn, který patřil rodičům Zdenky Braunerové. Za mlýnem ještě nahlédněte do Riegerovy ulice, kde při pohledu do zahrad můžete obdivovat několik vil v klasicistním či alpském stylu. Nejvíce vil ale najdete v Tichém údolí, kam se vydejte a kudy poté můžete pokračovat podél Únětického potoka až do Únětic.
Hned na začátku údolí narazíte na rodinnou vilu od Josefa Gočára (č. 108), která se svým funkcionalistickým stylem vymyká ostatním roztockým stavbám. V jejím těsném sousedství, rovněž napravo od silnice, stojí takzvaná Malá Sakura. Pozoruhodný dům byl vystavěný architektem Antonínem Landou pro japanologa Joe Hlouchu. Ve své době vypadalo stavení zdobené vyřezávanými dřevěnými draky opravdu japonsky a majitel v něm dokonce provozoval čajovnu. Asijský styl zjevně přitahoval pozornost výletníků, protože hned vedle vznikl hotel Velká Sakutra, dnes přestavěný na nemocnici.
Zajímavých vil je tu spousta, za pozornost stojí ještě ta nazvaná Mia (Laura, č. 79), která byla postavena v novorománském stylu už v roce 1850, tedy jako první ze zdejších letních vil. V jejím sousedství si ještě všimněte původní viniční usedlosti přestavěné na vilu zdobenou vyřezávanými dřevěnými prvky (č. 60), o kousek dál pak vede odbočka ke dvěma vilám (č. 110 a 125), které kdysi patřily rodině Haurowitzových.
Naproti parku si pak všimněte Peterkovy vily (č. 16), o níž noví majitelé nedávno zjistili, že jejím původním autorem byl Jan Kotěra (později ale prošla výraznou přestavbou). Několik dalších zajímavých vil (č. 7, 8, 166) najdete na protější straně mezi parkem, ulicí Tiché údolí a Únětickým potokem. O kousek výš v Tichém údolí pak nepřehlédněte Türkův zámeček (č. 124), někdejší mlýn přestavěný na letohrádek, který sloužil jako lázně. Putování po roztockých vilách ukončí trochu smutně bývalá vila, hotel a restaurace Maxmiliánka, dnes zarostlá ruina u parkoviště na vstupu do přírodní části Tichého údolí.
Na cestu kolem vil si můžete ze stránek muzea stáhnout podrobného průvodce.
