Gočárovy automatické mlýny, Janákovo rondokubistické krematorium či Machoňova obchodní pasáž lákají do Pardubic za architekturou počátku dvacátého století. Zároveň jsou Pardubice zajímavé i pro milovníky staveb o mnoho starších, kteří ocení třeba opevněný zámek nebo malebné náměstí zakončené vysokou věží Zelené brány. Pardubický stavební boom ale trvá dodnes a časem tak vznikla setkání staveb nutící minimálně mírně pozvednout obočí, stejně tak jako otázka, co s některými cennými památkami, které už dnes neslouží svému účelu.

Automatické turbínové mlýny postavil v letech 1910 až 1925 uznávaný architekt Josef Gočár pro bratry Egona a Karla Winternitze. Jejich vzhled vychází z anglosaské tradice charakterizované režným zdivem z tmavých a světlých cihel, které je doplněné někdy až hradně působícím cimbuřím a také zděným obloukem, takzvaným prampouchem.

Před několika roky výroba v mlýnech po více než 100 letech definitivně skončila a ohledně využití zbývá velký otazník a spousta možností, od kulturního centra až po přeměnu na byty.

Další budovou, která by snad stála za samostatný výlet do Pardubic, je rondokubistické krematorium Pavla Janáka na hlavním pardubickém hřbitově. Krematorium, které bylo dokončeno v roce 1923 jako vůbec prvním krematoriem v Českých zemích, si zahrálo i ve známém filmu Spalovač mrtvol.

Na domy navržené známými českými architekty první poloviny 20. století není chudé ani centrum Pardubic, nejvíce jich najdete kolem Náměstí republiky, třeba dva domy podle projektu Josefa Gočára. Prvním z nich je Anglobanka, která byla těsně vedle Zelené brány postavena v letech 1924 až 1925. Gočárovým dílem je i bývalý hotel, dnes obchodní centrum Grand na druhé straně náměstí.

Dominantou Náměstí republiky pak je zdobná budova divadla, která je dílem Antonína Balšánka. Na opačné straně náměstí uzavírá bývalé průmyslové muzeum, dnes potravinářská škola, architekta Karla Řepy (který je mimochodem také autorem budovy pardubického nádraží).

Dalším z architektů, který výrazně ovlivnil vzhled náměstí, je Ladislav Machoň, autor budovy někdejšího generální ředitelství pošt a telegrafů z roku 1925. Za nejznámějším Machoňovým dílem ale musíte vyrazit o kousek dál na Třídu míru. Tady, vlastně z hamižnosti majitelů pozemku, kterým nestačilo pár obchodů s výlohami do ulice, vznikla velkolepá obchodní pasáž s téměř třicítkou provozoven, krásným proskleným stropem a elegantními původními svítidly. Kromě známé Machoňovy pasáže stojí za to i procházka po zbrusu nově zrekonstruované ulici, která je obklopena mnoha zajímavými stavbami.

Kromě krásných funkcionalistických domů najdeme na třídě Míru i stavby soudobé, nebo spíše ve specifickém stylu 90. let. Nejvýraznějšími novodobými zásahy jsou pak budova ČSOB pojišťovny architekta Soběslava Macase a polyfunkční budova Magnum, které uzavírají Třídu míru směrem od centra.

Když uděláme skok časem zpět, ocitneme se v historickém centru Pardubic, třeba na vrcholku Zelené věže, z níž vidíme celé Pernštýnské náměstí s měšťanskými domy, z nichž nejzajímavější jsou ty bohatě malované či zdobené reliéfy, jako dům U Jonáše. Pardubickou radnici zase vyzdobil sgrafity Mikoláš Aleš.

Pardubickou dominantou je zámek vystavěný za vlády pánů z Pernštejnů na přelomu 15. a 16. století, který je unikátní tím, že má zároveň dochovanou původní dispozicí rovinného vodního hradu chráněného mohutnými zemními valy, což se nevylučuje s pohodlím rozlehlého renesančního zámku.

Jak Pardubice ke své architektonické kráse přišly? Město, založené nejspíš ve 13. století pány z Pardubic, největšího rozkvětu ale dosáhlo o tři století později za Viléma z Perštejna. Perštejnové postavili zámek a dali novou tvář náměstí se Zelenou branou, na druhou stranu panství zadlužili, což bylo počátkem jeho úpadku.

Pro Pardubice méně šťastná léta ukončilo devatenácté století a zavedení dráhy z Olomouce do Prahy, jejímž hlavním projektantem byl pardubický rodák Jan Perner. Pardubice se staly důležitým dopravním uzlem a postupně se začal rozvíjet průmysl.

Počátek 20. století je v Pardubicích spojen s dalším slavným rodákem s Janem Kašparem, průkopníkem české aviatiky, který v roce 1911 uskutečnil první dálkový let z Pardubic do Prahy.

Existenci mnohých proluk a moderních domů v ulicích staršího data vzniku vysvětlují události roku 1944, kdy bylo pardubické letiště a Fantova rafinerie terčem tří náletů britského a amerického letectva. Víc než osm stovek bomb zničilo nebo poškodilo přes tisíc budov včetně staré budovy nádraží.