Odlehlá krajina ve výběžku severní Moravy zakousnutém do okolního Polska láká nejen svou tajemnou atmosférou místa, které lidé skoro opustili, ale taky krásnou přírodou ideální třeba pro cyklovýlet. Ani s kolem ale nesmíte vynechat osoblažskou úzkokolejku, po níž o letních víkendech jezdí parní vlaky, které dokonale doplňují atmosféru opuštěných nádražíček podél trati. Jakousi vstupní branou do Osoblažského výběžku vám může být Město Albrechtice, kde si zdejší krajinu prohlédnete pěkně svrchu z pozoruhodné rozhledny tvořené hned dvěma propojenými věžemi.

Nejprve se tedy pojďme podívat pěkně z nadhledu, co nás na Osoblažsku čeká. To nám umožní rozhledna Hraniční vrch kousíček od Města Albrechtice, která se skládá ze dvou vyhlídkových ploch spojených ve výšce 25 metrů kovovou lávkou. Tuto zajímavou konstrukci získala proto, že bylo použito na místě již dříve stojících nepoužívaných věží původně určených pro přenos bezdrátového telefonního signálu. Rozhledna, na níž vede 149 schodů, nabízí krásný výhled do okolí, kromě Osoblažska také směrem na Krnov a do Polska.Když budete od rozhledny pokračovat dále do nitra Osoblažského výběžku, narazíte na opuštěnou vesnici Pelhřimovy. Ta se nachází přímo na hranici s Polskem a její polské dvojče Pielgrzymów je dokonce dodnes živou obcí. Dvě obce byly rozděleny už v roce 1742, tenkrát ještě mezi Rakousko a Prusko. Až do druhé světové války ale žili vedle sebe, tehdy už v Československu a Polsku, obě obývané hlavně Němci. Právě to, spolu s bombardováním, které zasáhlo českou vesnici, vedlo k jejímu opuštění. Po roce 1950 byl navíc zbytek obyvatelstva, většinou po válce dosídleného z Volyně, opět vyhnán kvůli obavám z toho, že lidé žijí tak blízko hranice. Dodnes se tu tak zachovaly pouze dva domy a ruiny kostela sv. Jiří. Kostelu se dnes blýská na lepší časy, do jeho obnovy se už na začátku tisíciletí pustili dobrovolníci, díky nimž kostel i jeho kolí značně prokoukl. Přesto Pelhřimovy působí spíš jako strašidelné svědectví historie.O dost šťastnější konec měl příběh zámku v nedalekých Slezských Rudolticích. Původně renesanční zámek postavený v polovině 16. století byl později barokně přestavěn a interiéry byly vybaveny ve stylu rokoka. Právě díky nim býval v dobách své největší slávy přezdíván Slezské Versailles a pod pseudonymem Konilesy byl dokonce zmíněn i v básnické skladbě Jána Kollára Slávy dcera. Později ale upadl zámek v zapomnění, za 2. světové války prostory využívalo výcvikové středisko Hitlerjugend a po jejím skončení sloužil objekt jako sklad. Dnes je zámek upravený, veřejnosti přístupný, navíc se tu konají různé výstavy a společenské akce.Centrem výběžku je stejnojmenné městečko Osoblaha, které také bylo svědkem dramatických událostí za druhé světové války. Osoblaha sice byla 22. března 1945 prvním osvobozeným městem na českém území, došlo při tom ale ke zničení většiny domů ve městě. Přesto se v Osoblaze některé pamětihodnosti zachovaly, asi nejvýznamnější je starý židovský hřbitov s více než třemi stovkami náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1694. O mnoho bizarnější památkou pak je Památník osvobození z roku 1975 podle návrhu V. Brázdila a V. Adamce, jehož hlavní dominantou je dělo doplněné o několik soch.Z Osoblahy vás zpátky doveze úzkorozchodná železnice vedoucí do Třemešné. Po trati s devíti zastávkami, osmi mosty a 102 oblouky vás v létě proveze parní vlak Slezských zemských drah, který má pro výletníky na kole zvláštní cyklovagón, sednout si můžete i do otevřených vagónků nebo se občerstvit v pivním vagónu. Cesta ve směru z Osoblahy do Třemešné je přitom zajímavější než ve směru opačném, protože vede spíše do kopce, takže je lokomotiva většinu jízdy v plném výkonu a parní stroj tak důkladně uvidíte i uslyšíte pracovat.Asi 25 kilometrů dlouhá cyklistická část výletu, který začíná v Městě Albrechtice, vede po cyklostezce číslo 6116. Ta vás provede po silničkách či polních cestách přes Pelhřimovy a Slezké Rudoltice do Osoblahy. Pro zpáteční cestu si ověřte jízdní řád na webu úzkokolejky.